Navrátil: Všichni jdeme za jediným cílem

A pokusí se vyrovnat Lendlovu výběru z roku 1980, který salátovou mísu získal. „Tehdy to byl žebříčkově kvalitnější tým, ale my máme skvělou partu, která je kolikrát důležitější,“ tvrdí a věří, že Štěpánek s Berdychem mohou celý Davis Cup vyhrát.

Česko stojí po třinácti letech znovu v semifinále Davis Cupu a je možná na prahu ještě většího úspěchu. Proběhla vám hlavou vaše daviscupová minulost, to, jak jste s týmem začínal a co vše jste s ním zažil?
„Rozhodně. Vzpomeňte si, že kdybychom neporazili těžké Švýcarsko, nemuseli jsme se dostat k úspěchu, který máme dneska. Ale pro mě je nejdůležitější, jak všechno funguje. Parta je skvělá, všichni v týmu od masérů, přes doktory a hráče jdou za jediným cílem. A tím je úspěch pro Česko.“

Na který kapitánský tah jste nejpyšnější?
„Důležitým tahem byl Ivo Minář s Argentinou. Kdyby Radek ve stavu, co byl, musel hrát tři dny za sebou, chyběly by mu síly. To, že jsem dal Mináře do prvního dne proti Del Potrovi, bylo těžké, ale hodně důležité rozhodnutí.“

Bitvu s Chorvatskem otevře Štěpánek a Karlovič >>>

Těžkým rozhodnutím může být i složení deblového páru pro Chorvatsko. Štěpánek s Berdychem spolu ještě neprohráli, ale Lukáš Dlouhý je aktuálním šampionem US Open. Jak se k tomu postavíte?
„Jsem potěšený tím, co Lukáš dokázal. Vyhrát druhý grandslam v sezoně, to je obrovský úspěch a do budoucna se nám bude ještě hodně hodit. Ale teď nemáme co měnit. Radek s Tomášem si spolu sedí, mají bilanci 7:0. Tenhle pár bych změnil jedině v případě, kdyby byl jeden z nich hodně unavený nebo se nedej bože stalo ještě něco horšího. Jinak jsou ti dva jistí. Poučil jsem se z chyby v loňském Rusku. Když tam Tomáš po prvním dnu přišel a říkal, že je unavený a potřebuje si odpočinout, kývl jsem. A to jsem neměl. Kapitán musí udělat poslední krok a říct: Tomáši, jsi unavený, já to chápu, ale musíš jít hrát.“

Dokážete být na hráče přísný, nebo jste již za ta léta spíš kamarádský?
„Přísnost musí být jen v určité mezi. Kluci jsou profesionálové a nestalo se mi, aby dělali nějaké delikty. Mám výhodu, skoro všechny je znám od mladších let a oni dlouho znají mě.“

DAVISCUPOVÉ UTKÁNÍ CHORVATSKO - ČESKO BUDEME SLEDOVAT ONLINE.

Nemohou vašeho kamarádského přístupu zneužít? Mají třeba večerku?
„Vím, jak to chodí na turnajích a nemám důvod je kontrolovat. Stalo se, že na Davis Cup dorazily i přítelkyně. Ale s tím nemám problém. Tomáš Berdych bydlí i na grandslamech se svojí přítelkyní, mají společný pokoj. Tak proč bych mu to měl já na Davis Cupu zakazovat?“

Působíte jako velký kliďas. Opravdu jste nemusel za celou dobu zvýšit hlas?
„Nevzpomínám si, vážně.“

A co třenice uvnitř týmu? Nejen v české minulosti bývaly problémy mezi prvními dvěma singlisty. Jak funguje chemie mezi Berdychem a Štěpánkem?
„Stoprocentně. Samozřejmě je každý rád, když je prvním hráčem týmu, ale mezi sebou to neřeší. Respektují jeden druhého, což je velice podstatný.“

Jsou ti dva kamarádi, nebo spíš hráči, kteří se navzájem respektují?
„Uznávají se a to je v týmu nejdůležitější. Nikdo si nevymýšlí, jestli je první nebo druhý. (přichází Štěpánek – Pane učiteli, už je čas – popohání Navrátila na trénink) Vidíte, jaký je. Přijde, slušně se zeptá. (smích) Ale zpátky, nejdůležitější je v týmu neřešit jedničku. Vím, když byl třeba u Rusáků Safin jedničkou, problémy měli. Ale u nás se nic takového neděje. Na turnajích Tomáš s Radkem třeba spolu tak nedrží a netrénují, ale tady se respektují a všechno je stoprocentní.“

Hráči pořád vtipkují. Podařilo se i vám je někdy vyvést vtipem z míry?
„Tak Radka dostat skoro nejde. Ten zná tolik všelijakých fórů… Je veselý, drží to tady a baví ostatní. Vtipy vypráví pořád. Znám ho dlouho a některý slyším už posté, ale dělám, že je neznám. Radek umí krásně vykládat vtipy, hlavně cikánský, to je fakt bomba.“

Máte daviscupový rituál, kterého se držíte?
„Mám hodinky od pana Chrenka. Jsou to Breitlingy, které jsem dostal před utkáním se Švýcarskem a všechna důležitá utkání jsem v nich vyhrál. Přinášejí mi štěstí. Kromě Davis Cupu je ale nenosím. Mám jiné, nepotřebuju hodinky za dvě stě tisíc korun…“ (směje se)

A co váš oblíbený panák slivovice?
„Ve čtvrtek sem přijedou kamarádi a přivezou svoji slivovici. Panák před zápasem musí být taky, to dodržujeme. Dávám si ovšem opravdu je malinko, jinak bych na kurtu neartikuloval. To by pak v kamerách vypadalo blbě.“

Jak velké nervové vypětí vlastně při utkáních na židli u kurtu prožíváte?
„Nebudu říkat, že jsem klidný. Zvlášť ve vyrovnaných utkáních jako se Švýcary, Francií nebo Argentinou, kdy rozhodovaly jediné míčky. Jsem celkem kliďas, ale některé situace jsou o nervy. Ale člověk to nesmí dát hráči najevo. Kolikrát se stane, že si Tomáš nebo Radek v zápase cvaknou, ale já nesmím hnout ani brvou a být pozitivní. Nic se neděje, zapomeň na to, hraj dál.“

Co potřebují slyšet Štěpánek s Berdychem? Je mezi nimi rozdíl?
„Radek potřebuje, abyste na něj mluvili a neustále ho hecovali. Je akční, potřebuje být stále v pohybu. Na druhou stranu ho ale někdy musím vést do útlumu, aby síly pošetřil a zbytečně neblbnul. Tomáš je celkem v klidu. Toho nemusíte tolik hecovat.“

Z kolika procent vlastně můžete jako kapitán ovlivnit vývoj utkání?
„Na procenta vám to neřeknu, to je strašně těžké. Ale nejdůležitější je, abych správně nastavil taktiku. Řeknu příklad: Radek Štěpánek nemůže hrát s Čiličem rány, musí s ním měnit rytmus, chodit na síť, hrát kraťasy.“

Berete si osobně vzájemné souboje se soupeřovými kapitány? Který pro vás byl nejprestižnější?
„Trošičku osobně jsem si bral Francii. Já jejich tenis uznávám, ale ta země mě moc netáhne. Forget a spol. si mysleli, že k nám přijedou a jasně vyhrají. Bylo velké zadostiučinění, že se nám je podařilo porazit. Tady v Chorvatsku je to jiné. S Prpičem jsem ještě hrál, známe se a dobře spolu vycházíme. Ale francouzské kohouty jsme hodně chtěli zaříznout. Naši kluci s nimi nemají moc dobré vztahy, ať je to Simon nebo Gasquet.“

Funkcí kapitána je i vytvářet tlak na rozhodčí a zastat se hráče, když ho čároví poškodí. Jak vám jde tahle práce?
„V Chorvatsku je výhoda, že se hraje na antuce a stopy míčků budou vidět. Na druhou stranu neznáme rozhodčí, nevíme, zda budou dělat chyby nebo dokonce nadržovat domácím. Člověk jako kapitán za svými hráči musí stát. Sami víme, kolik se na turnajích v důležitých chvílích udělá chyb. Musíte vědět, kdy se ozvat. Na začátku utkání můžete špatný výrok nechat, ale v důležitém okamžiku musíte vstát a ozvat se, aby si uvědomili, že tady z Čechů nebudou dělat blbce.“

Vy ale nejste kapitán, který by hodně diskutoval s rozhodčími.
„Držím si svoji lajnu. Vím, na co mám reagovat. Když se nedaří a tenista dělá chyby, je potřeba zápas zpomalit, aby se něco změnilo. To byl třeba Tomášův případ s Monakem v Ostravě, kdy jsem mu řekl: Musíš jít do šatny, zpomalíme to a dostaneme soupeře z tempa! Možná kdybych ho tam neposlal, tak by Tomáš prohrál, protože v zápase vůbec nebyl. Kapitán musí reagovat a hráči to vědí. To je v Davis Cupu důležité.“

Vzpomenete si, jak jste prožíval v roce 1980 jediné vítězství Československa v Davis Cupu?
„Na finále s Itálií jsem v Praze byl jako divák. V tu dobu jsem byl šestý nebo sedmý hráč Československa. Samozřejmě mě to strašně zajímalo a fandil jsem.“

Zasníte se někdy, že byste mohl něco podobného letos začátkem prosince také zažít?
„Když se semifinále přibližuje, tak určitě. Samozřejmě jsme daleko a musíme se soustředit na Chorvaty. K finále jsme se ještě nedostali, ale strašně bychom chtěli.“

Dá se vůbec porovnat letošní tým s tím z roku 1980? Tehdy byla jedna velká osobnost Ivan Lendl…
„Ivan byl tehdy snad druhý hráč světa, to byla persona. Tomáš Šmíd byl jedním z nejlepších deblistů a jako singlista byl také třináctý na světě. Co se žebříčku týče, byl tým silnější, ale myslím si, že tady to nyní funguje od posledního člena týmu až k prvnímu a parta je kolikrát důležitější než žebříčky.“

Český tenis by nějaký pronikavý úspěch potřeboval, aby zaujal po fotbale a hokeji třetí místo mezi sporty, že?
„Každopádně. Když vidíte, jak se trápí fotbal, hokej v posledních letech na velkých akcích také neoslnil, velký úspěch by tenisu určitě pomohl. Semifinále už úspěchem je, ale my všichni chceme víc. Chceme finále a snad i tu salátovou mísu.“

Je to utopie, nebo reálná možnost? Po Chorvatsku by téměř jistě čekalo prosincové finále na antuce ve Španělsku.
„Nemyslím si, že je to utopie. Nikdo neví, jestli Nadal v prosinci bude hrát tenis. Viděl jsem ho a v pořádku není – fyzicky ani mentálně. Není to Nadal, který byl na antuce v roce 2008 skoro neporazitelný. A ostatní španělští hráči? Verdasco měl vynikající vstup do sezony, ale teď jeho forma není zase tak velká. Ferrer vyčichl, to je průměr. Takže pokud bychom postoupili, nevidím jediný důvod jet do Španělska pro porážku. Týmu strašně věřím. Klidně to můžeme dokázat.