Sama byla u čtyř z pěti fedcupových titulů, které české tenistky získaly pod vedením kapitána Petra Pály od roku 2011. Další finále však za žádných okolností nebere Barbora Strýcová jako rutinní záležitost. „Tyto chvíle jsou to nejdůležitější. Pro ně trénuju, hraju a snažím se mít takových momentů co nejvíce,“ říká před očekávaným pražským duelem s Američankami dvaatřicetiletá tenistka. Hovořila také o nebezpečí skrývajícím se v naoko neškodné americké nominaci, absenci české hvězdy či plánovaných změnách formátu týmové soutěže.
Ve dvouhře si zahrála naposledy v Linci v první polovině října, teď bude muset dost pravděpodobně vytáhnout své singlové schopnosti před zraky natřískané domácí arény.
Karolína Plíšková má poraněné lýtko, a tak přichází alternace jménem Barbora Strýcová. Náhrada velmi zkušená a nahecovaná. Zkrátka se záskokem by neměla mít problém. Absence osvědčené součástky KP ale každopádně tým, Strýcovou nevyjímaje, mrzí.
„Je neuvěřitelná hráčka, týmu určitě chybět bude. My se ale nemůžeme koukat na to, co by bylo, kdyby tady byla. Musíme hrát s tím, co máme a tento tým je velmi silný. Pro Američanky jsme i tak opravdu nepříjemný soupeř,“ ví držitelka dvou singlových titulů z okruhu WTA.
Oslabená je ale především druhá strana barikády.
„Ze začátku mě to trochu překvapilo, protože Madison Keysová hrála minulý týden v Ču-chaji, tak jsem myslela, že ještě jeden týden v Praze dá,“ diví se Strýcová.
Z potenciální americké tsunami se na papíře stala spíše neškodná vlnka. Kromě Keysové a sester Williamsových, u nichž se ale účast stejně příliš neočekávala, se totiž na pražské finále nedostaví ani loňská šampionka z US Open Sloane Stephensová či CoCo Vandewegheová. Ale stačí trochu větru a americké vlnobití opět může začít nečekaně nabírat na síle.
„Samozřejmě nemají ta největší esa, ale i tak to pro nás bude strašně těžké, protože jsme to my, kdo má jasně vyhrát. Navíc jsou to skvělé hráčky, protože třeba Collinsová se pohybuje kolem 35. místa na světě,“ zdůrazňuje momentálně 33. žena žebříčku a připomíná, že Sofia Keninová je mladá hráčka s velikým potenciálem.
Vedle dvou zmíněných Američanek se v nedobytném hradě jménem O2 arena představí Alison Riskeová a Nicole Melicharová. Právě pro druhou jmenovanou bude nadcházející víkend oplývat nevídanou výjimečností. Příjmení napovídá určitou spojitost s Českou republikou a je tomu skutečně tak. Nyní pětadvacetiletá žena se narodila v Brně, ovšem v tuzemsku pobyla jen několik týdnů.
Maminčin hotelový servis
Doma budou ale o víkendu jiné hráčky. Spřízněná našlapaná hala umí být mocná čarodějka. Co domácímu finále předchází? „Nervozita, tlak, zodpovědnost a touha. Vše se vám v hlavě tak nějak mísí. Ale jít na kurt s tím, že nejste ani trochu nervózní, by bylo divné. Nervozita je přirozená věc, ovšem nesmí vás ovládnout,“ ví rodačka z Plzně.
Individuální příprava na očekávaný závěr sezony nebyla nikterak drastická. „Nějak jsem to nepřeháněla. Ale každý den jsem něco dělala, ať už to byl tenis, nebo jen kondice. Pak jsem jela na pár dní domů do Plzně, abych si trochu odpočinula,“ prozrazuje Strýcová.
Vyčistění hlavy domácím prostředím přišlo před vrcholem roku pořádně vhod. „Je to ohromně důležité, protože sezona byla opravdu dlouhá. Maminka se o mě samozřejmě starala, jako kdybych byla někde v hotelu, měla jsem vše připravené. Bylo to fajn a nemusela jsem se o nic starat,“ culí se dvaatřicetiletá hráčka.
Po rodičovském hýčkání na ni čeká psychicky náročný týden, který může být zakončený šestým titulem českého fedcupového týmu za posledních osm let. Družina Petra Pály nastolila nekompromisní hegemonii, kterou narušily jen loni právě Američanky a v roce 2013 italské tenistky.
„Co jsme za ty roky dokázaly si připomínám hlavně teď, když tady stojím. V hlavě se mi znovu objevují konkrétní momenty a zážitky. Je to skvělé,“ uvádí Strýcová při pohledu na fotografiemi zaplněné stěny prostoru v Galerii Harfa, kde je k vidění výstava mapující úspěchy České republiky posledních roků v tenisových týmových soutěžích.
I když už je kariéra Strýcové protkaná mnoha a mnoha úspěchy, další finále je pro ni naprosto exkluzivní záležitostí, která nemá šanci se omrzet. „Tyto chvíle jsou to nejdůležitější. Pro ně trénuju, hraju a snažím se mít takových momentů co nejvíce. Hrozně se na to těším a doufám, že mě neovládnou nervy,“ věří tenistka, která je dlouhodobě známá tím, že se nespokojenost s vývojem zápasu nebojí dát velmi explicitně najevo.
Případné víkendové vítězství se může stát opravdovým šperkem. Možná naposledy mají totiž české tenistky šanci vybojovat velkolepý titul před zraky vlastních fanoušků. Stejně jako Davis Cup, i jeho ženskou obdobu čeká s nemalou pravděpodobností v dohledné době úplná změna formátu. „Určitě si připouštím, že to může být naposledy. Byla by škoda, kdyby se formát změnil. I kdyby se víkendové finále hrálo v Americe, tak to má takovou jedinečnou atmosféru týmu, který finále pořádá,“ přemýšlí Strýcová.
„Když se Fed Cup bude konat na neutrální půdě, tak zápasy ztratí lidi, kteří poženou svůj tým. U Davis Cupu to vnímám jako většina tenistů – přijde mi, že ta změna není správná. Doufejme, že se tím tato soutěž nezatratí.“
Teď ale je ale ještě stále čas českých vlajek, pokřiků a proslulých lidových písniček, které doprovázejí každé utkání ženského i mužského týmu.
Další velký tenisový zážitek klepe na dveře.
„Když jsem se šla podívat do O2 areny, měla jsem husí kůži. Ohromně se na víkend těším a doufám, že se nám to vyvede,“ zakončila Strýcová.
Související články
