Na kurtu je McEnroe v sukni, mimo něj byste si možná Kateřiny Siniakové ani nevšimli. Což se nakonec i děje, aktuální česká trojka si pochvaluje, že může chodit po Praze s přítelem či kamarádkami inkognito. „Po popularitě moc netoužím,“ říkáte 22letá slečna s blonďatými loknami, jejíž tvář může být o víkendu při fedcupovém finále velmi exponovaná. Měla by si zvykat, vždyť trvá na tom, že má dost dobrý tenis na to stát se jednou světovou jedničkou ve dvouhře. Ve čtyřhře už jí tři týdny je.
Bleskurychlé nohy, ruská bojovnost, nejvyšší ambice. Tenhle mix se snoubí v Kateřině Siniakové, která dělá systematicky krůčky směrem mezi nejužší tenisovou elitu.
Jste na dobré cestě. Sezonu 2018 končíte na kariérních maximech v singlu (31.) i v deblu (1.). To musí být fajn pocit.
„Jsem nadšená. Sezona se vyvedla moc dobře, je jedna z mých nejlepších, ne-li vůbec nejlepší.“
Co vám v ní udělalo největší radost?
„Určitě dva grandslamové tituly ve čtyřhře (Roland Garros a Wimbledon). V to jsme s Bárou (Krejčíkovou) na začátku sezony ani nedoufaly. První místo v žebříčku byl pak už jen bonus navíc. A v singlu jsem byla moc spokojená s podzimní asijskou šňůrou (čtvrtfinále na obřích podnicích ve Wu-chanu a Pekingu). Také se mi konečně začalo trochu dařit i na grandslamech.“
Na třech posledních grandslamech jste si vyrovnala své maximum - 3. kolo. Je to už znak, že dospíváte ve velkou hráčku?
„V to doufám. (smích) Jsem sebevědomější, moje hra se zlepšuje, výsledky jsou konzistentnější.“
Singlový žebříček ukazuje číslo 31. Je to splněný plán, který jste si před sezonou dala?
„Cíl byl top 30, takže jsem se plánu přiblížila docela dost. Musím být spokojená, protože jsem se dlouho potloukala kolem padesátky, a teď se mi konečně povedl další krok vpřed.“
Zato v deblu už nemáte kam stoupat. Světová jednička, jak vám to zní?
„Jak je singl pořád velká priorita, tak mi to dlouho nedocházelo. Až teď to nějak vstřebávám. Jsem světová jednička, zapsala jsem se do historie a to už mi nikdo nevezme.“
Často opakujete, že na stejnou metu míříte i ve dvouhře. Je to motivační klišé, či cíl, o kterém jste přesvědčená, že na něj máte?
„Určitě věřím, že to můžu dokázat. Hru na to, abych se jednou stala jedničkou i v singlu, podle mě mám.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
