PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Rutinní předzápasový trénink v nedělním odpoledni se po pěti minutách změnil v drama, jehož výsledkem je odstoupení Petry Kvitové z Roland Garros. Nasazená šestka si natrhla sval na levém předloktí, podle prvních prognóz může léčba trvat dva až tři týdny. Existuje tedy dobrá šance, že do jejího milovaného Wimbledonu by měla být fit.
Popište, jak jste ke zranění přišla?
„Už několik dní jsem měla levé předloktí ztuhlé. Včera jsem trénovala asi jenom pět minut. Zahrála jsem normální forhend, ani extra rychlý ani pomalý, a prostě mi tam něco ruplo. Svoje tělo za ty roky znám, věděla jsem, že něco není v pořádku. Vyhrkly mi slzy do očí, trénink jsem ihned skončila. A začal proces s doktory. Bylo to včera vážně dlouhé odpoledne.“
Vyšetření na magnetické rezonanci ukázalo, že se jedná o trhlinu ve svalu.
„Když jsem viděla snímky z magnetické rezonance, věděla jsem, že je zle. Konzultovala jsem je i s panem doktorem Kebrlem. Hrát by byla velká hloupost. Samozřejmě bych si mohla vzít prášky a zkusit to, ale myslím, že bych stejně nebyla schopná podat výkon a ještě by se to zhoršilo.“
Musel vás tým držet, abyste neriskovala a nešla na kurt?
„Ještě než jsem viděla snímky, tak jsem si pořád říkala, že dám prášky a prdím na to. Že je to grandslam a je mi to jedno. Prostě hrát půjdu, a když se to povede, tak mám teoreticky dva dny volno. A když se to nepovede, tak se to nepovede. Ale po tom, co jsem mluvila s paní doktorkou na magnetické, tak mi bylo jasné, že pokud to potvrdí i pan doktor Kebrle, tak hrát nemůžu.“
Je to zvláštní zážitek opouštět grandslam ještě před tím, než nastoupíte k zápasu?
„Je to zvláštní. French Open jsem už jednou vynechala kvůli kotníku, ale to jsem sem tehdy ani nejela. Teď? Včera jsem si chtěla jenom tak zahrát a najednou šup, a už to bylo. Ale co, je to taky zkušenost. Rafa se tady taky jednou odhlašoval.“
Sezona se daří, máte dva tituly a finále Australian Open. Bolí zmařená šance na grandslam o to víc?
„Ani nevím. Všechno se děje z nějakého důvodu. Musím to brát pozitivně, třeba si naopak odpočinu, uzdravím se a budu moci hrát plná sil. Loni jsem měla program hodně našlapaný, letos ho budu mít evidentně volnější. Možná je to zase pro něco dobré. Antuková sezona pro mě nebyla špatná, vyhrála jsem turnaj ve Stuttgartu, hrála jsem dobře v Madridu. Neříkám, že jsem tady měla nějaké velké ambice, protože je to přeci jen pořád antuka, ale je to grandslam a o to víc to mrzí.“
Prognóza doby léčby je dva až tři týdny, to není zase tak tragické.
„Věřím tomu. Je to sval, ne kost nebo šlacha. To by se mohlo hojit dobře.“
Strach o Wimbledon, který začne přesně za pět týdnů, tedy nemáte?
„Budu dělat všechno pro to, abych Wimbledon hrála. Spíš záleží, jak na něj budu připravená, v jakém psychickém a fyzickém rozpoložení bych tam odjela. Ale věřím tomu, že to bude brzy v pořádku. Čas je. Paříž trvá čtrnáct dní, pak jsou ještě tři týdny do Wimbledonu. Takže myslím, že se to dá zvládnout.“
