PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Sám s raketou sjezdil celý svět, je osmnáctinásobným mistrem republiky ve squashi. A nyní si může také říkat manažer semifinalistky Roland Garros. Jan Koukal nechává nahlédnout za kulisy úspěchu tenisové komety Markéty Vondroušové. Proč je srovnávaná s Tomášem Rosickým? A proč věří, že se může stát celosvětovou ikonou?
Drobný chlapík v kšiltovce a kraťasech se vymyká ze sorty manažerů, kteří chodí zákulisím Roland Garros v drahých oblecích či tričkách s límečkem. Jeho osobnost vlastně tak nějak sedí i k Markétě Vondroušové, unikátu tenisových kurtů. Ale to již poví sám Jan Koukal, česká squashová legenda a dnes podnikatel ve sportovním PR a marketingu, jenž má ve své stáji už rok také talentovanou tenistku.
Markéta je i doma v Česku stále ještě relativně neznámá. Jak byste chtěl, aby byla vnímaná?
„Myslím, že kolem ní není potřeba nic vytvářet. Jen je fajn postupně její lidský příběh vypouštět a čím víc ji lidé poznají, tím víc ji možná budou mít rádi.“
Proč myslíte?
„Třeba hrozně ráda reprezentuje Česko. Prošla si všemi olympiádami dětí a mládeže, jela i na celosvětovou, odmala reprezentovala ve všech možných kategoriích. To samé teď s Fed Cupem. Některé holky ho odmítly, Kanada nastoupila v sestavě, kterou by nebylo problém porazit i bez Maky. A stejně ani na minutu neuvažovala o tom, že by nepřijela, reprezentace je pro ni srdeční záležitost.“
Čím dál může imponovat fanouškům?
„Přijde mi, že je to skromná, vtipná a veselá mladá holka. Trochu jiná generace než tenistky, které tu máme dlouhodobě. Ona už vyrostla ve světě Instagramu a dalších technologií, bez telefonu nedá ránu. Na druhou stranu je plno věcí okolo, co lidi překvapí. Hrozně moc čte, zajímá se třeba o druhou světovou válku, což mě překvapilo. Pořád se o ní spoustu věcí dozvídám. A zjišťuju, že z 95 procent je to příjemné překvapení.“
Součástí jejího příběhu je i rodný Sokolov.
„Pořád tam ráda jezdí, když má v Česku volný víkend, jede tam za mámou, za ségrou. Teď fandila na hokeji, když bojovali o postup. Na mladší ségru se chodí dívat na volejbal. Má tam partičku, s kterou tenisově vyrůstala. Jde si třeba s trenérem, co ji vedl, zahrát čtyřhru nebo nějaký sranda turnaj. I když bydlí v Praze, k městu, kde vyrostla, se hrdě hlásí. A umí dělat Sokolovu skvělou reklamu.“
Náklonnost fanoušků si získává také svým pestrým tenisem se spoustou fíglů. Cítíte to?
„Její styl je unikátní. Pro ženský tenisový svět je mezi holkami, které do toho řežou odzadu a nic víc tam není, zpestření. Markéta do toho vnáší takový svěží vítr, který tenis potřebuje i globálně.“
Jak jste se vlastně dali dohromady?
„Jsem dobrý kamarád s Lukášem Dlouhým (bývalý český tenista), který ji zná dobře. Když řešila loni svoji budoucnost, zeptal se mě, jestli bych jí nepomohl. Tak jsme si sedli a dali jsme si zkušební období, aby věděla, jakým způsobem pracuju a jak věci dělám. Po nějaké době sama přišla, že se jí to zamlouvá a domluvili jsme se napevno.“
Šikovná, ale stejně křehká jako Rosický
Letos v zimě Vondroušové výrazně pomohl váš tchán, známý ortopéd Jiří Beznoska. Od té doby je prý bez bolestí a má z tenisu radost. Jak to dokázal?
„Celkově ji vyšetřil. Díky tomu se vyloučilo všechno, co by jí mohlo být. Dělala se rezonance zad, kyčlí, koleno a tak dále. Konzultovalo se ještě s dalším doktorem, aby se Maky ujistila, že je zdravá a neměla v hlavě něco jiného. Michal Vágner, její kondičák, už na začátku říkal: Ona je stejně šikovná jako Tomáš Rosický, ale taky zatím stejně fyzicky křehká. Tým okolo ní se musí postarat, aby nedopadla jako Rosický. Aby neměla pár geniálních momentů, a pak byla strašně moc dlouho zraněná.“
Věříte, že je to na dobré cestě?
„Ano. Problém byl v tom, že její tenis ji tak o dva roky předběhl fyzicky. V sedmnácti vyskočila z turnajů ITF mezi ženy na WTA, najednou hrála o několik levelů výš. Tam už je každý zápas strašně těžký, holky nezlomí tak snadno jako dřív. A to si začalo vybírat svou daň. Nebyla dostatečně fyzicky připravená, ale postupnými krůčky se na tom pracuje. Loni ukončila sezonu brzy, což byl dobrý krok. Měli čas na kondici zapracovat a myslím, že fyzický posun je letos do očí bijící. Na antuce porazila Halepovou ve třech setech a fyzicky s ní držela krok. Což musí být i psychicky super, když to vidí.“
Prý byla její maminka zaskočená, když ji viděla na dovolené dvě hodiny samu od sebe cvičit.
„To je prostě vývoj člověka. Nejde přijít a nařídit jí to, musí si na to přijít sama.“
Je paličatá?
„Lidi můžou mít sebevětší pravdu, ale ona si fakt na věci musí přijít hodně sama. Skočila do světa velkého tenisu, vidí, kolik mají ostatní hráčky kolem sebe lidí, co všechno pro úspěch dělají. Určitě to na ni zapůsobilo. Každá z těch věcí je dílek mozaiky toho, aby mohla být úspěšná. A myslím, že si těch věcí uvědomuje čím dál víc.“
Jak se podle vás pere s životem na okruhu, neustálým tlakem, mediálními povinnostmi a tak dále?
„Myslím, že to zvládá skvěle. Na kurtu i mimo na tiskovkách. Mně se její projev líbí, na nic si nehraje, je cool. Ona samozřejmě není člověk, který by vyhledával všechny možné rozhovory a média, není to pro ni zábava. Ráda si užívá věci sama v sobě, ale na druhou stranu chápe, že to k její práci patří.“
A co tlak na výsledky, body, peníze?
„Myslím, že ho nějakým způsobem vnímá, ale má tak ráda tenis, že se na kurtu dokáže od těchto věcí oprostit. Díky tomu podává výkony, jaké podává. Protože kdyby si tohle všechno připouštěla, nedovedu si představit, že by hrála tak vyrovnaně jako letošní rok.“
Její cena stoupá, má ohromný potenciál
Už jste přišel na to, po kom z rodiny má takový sportovní talent?
„Takhle do hloubky ještě situaci neznám. Mně se hlavně líbí, že se od malička nespecializovala na jeden sport. Dělala všechno možné, což u mladých není běžné. Většinou jsou odmala upjatí na jeden sport, hrají tenis nebo fotbal, nerozvíjejí se pohybově tolik. Znám to ze squashe, kluci jsou pak v patnácti tak mentálně vyprahlí, že už sport dělají jen kvůli rodičům. Přitom o tom, jestli budete úspěšný sportovec, se nerozhoduje v juniorech, ale mezi dospělými. Když začala Maky jezdit na Štvanici, všichni se hrozně divili, že oproti stejně starým nejlepším holkám málo trénuje, jen si párkrát týdně chodila zahrát. I díky tomu ji teď tenis na rozdíl od těch, s kterými vyrůstala, strašně baví. A baví ji čím dál tím víc. Není sportem přehlcená. Naopak, s jídlem roste chuť.“
Mnozí obdivují její schopnost vydat se na kurtu úplně ze všeho.
„Já taky. Ona je schopná na kurtu vypustit duši. Po některých zápasech jí říkám, že je fakt válečnice. I to je unikátní. Běhá tam do zemdlení. Vždyť dokázala frustrovat Halepovou její vlastní zbraní, že jí všechno vrátila. Ta pak začala na konci zápasu hrát kraťasy… To je podle mě známka, že prohrála. Nebo si vezměte současnou situaci s jejími odřenými prsty. Bolí a otekly, pořád je ale schopná jít za hranici bolesti. Tam, kam některé jiné možná ochotné jít nejsou. K tomu ještě něco řeknu…“
Povídejte…
„U sportovců, s nimiž pracuju, je pro mě důležitá výkonnost, ale stejně tak i jejich osobnost. Mně se její tenis i osobnost hrozně líbí. I když je někdy trošku pankáč a tvrdohlavá, což někdo vidí jako nevýhodu, tak já ve všech jejích vlastnostech spatřuju výhody. A i díky těmto vlastnostem je Markéta dneska tam, kde je.“
V čem je pankáč?
„Jak už jsem říkal, na věci si musí přijít sama. Je trošku, teda ne trošku, tvrdohlavá. I po zkušenostech, co má, jí dýl trvá, než začne lidem důvěřovat. A má drsný smysl pro humor.“
Popište ho.
„Ona je to důležitá úroveň toho, jak fungujeme jako celý tým. Humor je tam ze všech stran. Markéta dokáže rány rozdávat, ale taky je i přijmout. A v tom je to super. Samozřejmě někdy musíme řešit vážné věci, ale většina naší komunikace je takový špičkování. Často řeší Herňu a jeho styl oblékání, na něm nenechá nit suchou. Mě naopak dneska pochválila.“
Trenér Jan Hernych prohlásil, že v jeho devětatřiceti ho bere jako starého dědu. Vy takové kapky nedostáváte?
„Mně ze začátku nevěřila, kolik mi je. Možná ji mate můj vzhled, šediny schovávám pod kšiltovkou, můj projev taky někdy není na pětatřicet. Zatím mi nedává věk najevo, ale určitě to přijde.“
Snažíte se jako manažer cíleně budovat značku Maky?
„Ze začátku jsem pro ni řešil některé věci. Každý volný víkend jezdí do Sokolova a měla malé autíčko, které nebylo moc bezpečné. Tak jsem jí sehnal sponzorského bavoráka. Mám svůj plán a teď přichází doba, kdy bude aktuální ho víc začít řešit. Když jsme spolu loni začínali, byla, myslím, osmá česká tenistka na žebříčku. Teď už se o ni zájem i vzhledem k olympiádě začíná formovat. Měl jsem předjednané některé varianty, ale posledních čtrnáct dní hodně změnilo. Nakonec jsem i rád, že jsme se nedomluvili předtím, protože její cena rozhodně stoupá. Já mám práva na Česko, pro svět komunikujeme s Octagonem. V Čechách je její potenciál ohromný. A myslím, že díky jejímu zábavnému tenisu a výsledkům může být ikonou i ve světě.“
Jak moc Markétě psychicky pomohlo, že už si prošla nesnadným obdobím, kdy mladí nemají dostatek financí a musí investovat, aby kariéru rozjeli?
„Loňský rok pro ni byl těžký, řešila věci ohledně svých osobnostních práv, pak byla zraněná. Panovala lehká nervozita, jestli bude schopná sezonu finančně utáhnout. Osmifinále na US Open jí ale dodalo klid, v tomhle směru se jí ulevilo. A teď od Nového roku to už je skvělá jízda. Už je za bodem zlomu, nemusí se bát o finance. Spíš bude investovat. Její tým je pořád skromný, určitě budeme chtít zapracovat na tom, aby na velké turnaje vozila víc lidí. Nejlepší holky mají kolem sebe nonstop kondiční trenéry, fyzioterapeuta. Tohle budeme chtít posunout ještě dál.“
Témata:
ženy, semifinále, wta, manažer, squash, French Open, sport, Jan Koukal, Markéta Vondroušová, tenis, Sport na Heureka.cz
Související články
