V žebříčku vyšplhala na životní 33. místo. O víkendu vyhrála turnaj ve Štrasburku, svůj první na WTA Tour. Barbora Krejčíková titul oplakala, vždyť na stejném místě triumfovala i její zesnulá trenérka Jana Novotná. Rychle však musela resetovat emoce i očekávání, vlakem vyrazila do Paříže, kde dnes zvládla vstupní kolo. Kristýnu Plíškovou zdolala 5:7, 6:4, 6:2. Šlo o osmou výhru z posledních devíti zápasů, jedinou porážku jí připravila největší favoritka Roland Garros Iga Šwiateková. A to ještě těsnou třísetovou.
Jak cenný je postup po hektických dnech, které máte za sebou?
„Moc si ho vážím. Musela jsem hodně bojovat, bylo to české derby, náročné psychicky i fyzicky. Ona dobře podávala, při jejím servisu se moc nehrálo.“
Popište shon posledních dnů.
„Po sobotním finále ve Štrasburku jsem hned spěchala na vlak a ještě v noci dorazila do Paříže. Ani jsem si nestihla pořádně titul užít. Cítila jsem se unavenější, mám za sebou dost zápasů. Po vyhraném turnaji z člověka spadne psychický stres a je těžké to za pár dní nahodit zpátky. Ale i když jsem nehrála dobře, pořád jsem bojovala. Teď jde o to zvyknout si na nové podmínky. Kurty jsou tu jiné, přijde mi, že to je rychlejší, míče víc sjíždějí.“
Co říkáte na životní 33. místo na žebříčku? Jen těsně vám uniklo nasazení na grandslamu…
„Ve Wimbledonu bych byla ráda mezi nasazenými, ale lepší je to neřešit. Když budu makat a vyhrávat na kurtu, tak s tím přijde i žebříček.“
Letos máte skvělou bilanci 19:9, vyhrál jste osm z posledních devíti utkání. Nemusíte se štípnout, abyste se probudila ze sna?
„Nechci se štípat, jen ať se to děje. Daří se mi, každé vítězství mě posouvá a ještě víc motivuje. Dneska mě zápas hodně bolel, ale ten pocit po něm! Nedá se popsat, je k nezaplacení. Jdete přes vnitřní limit, už si myslíte, že to nedokážete překonat a najednou to zvládnete.“
Souhlasíte, že se vaše kariéra zlomila loni na Roland Garros, které jste hrála ještě jako 114. tenistka světa a došla až do osmifinále?
„Určitě se to zlomilo loni v Paříži. Tady jsem konečně prolomila stovku, od té doby jsem víc uvolněná. Neřeším, jestli jet na malý turnaj ITF, jak to budu mít s deblem, jestli se dostanu do kvalifikace na WTA. Život je najednou jednodušší, strašně mě to baví. Dokážu hrát top level s těmi nejlepšími a ještě se od nich učím. To mi dodává motivaci pokračovat a pracovat na sobě dál.“
Budete hrát na Roland Garros zase singl, debl i mix? Není to už ve vaší pozici moc?
„Budu hrát všechno. Nevím, jestli to je úplně dobře, po Paříži nad tím budeme muset s trenérem popřemýšlet, jak to udělat, abych se nezranila. Ale už jsem všechny soutěže slíbila, takže nastoupím.“
Z vašeho vzestupu by měla jistě radost i zesnulá trenérka Jana Novotná. Vzpomínáte na ni často?
„Na Janu pořád a moc vzpomínám. Jsem v kontaktu s jejími rodiči, když jsem před pandemií jezdila do Brna, navštěvovala jsem je a ukazovala jim poháry. Měli radost. Často si píšeme. Hodně na Janu myslím. I ona dokázala vyhrát turnaj ve Štrasburku, takže po mém titulu ukáplo pár slz.“
Co by z vašeho tenisu Janu těšilo nejvíc?
„I když mi v zápase nejde jeden úder, pořád se snažím najít jinou cestu, jak s tímhle handicapem hrát. To mi Jana vždycky zdůrazňovala. Jí když nešel forhend, tak ho jen čopovala, nehledla na to, že se jí celá hra rozsypala, ale prostě chtěla zvítězit jinak. To jsem dřív moc nechápala, protože jsem vždycky chtěla hrát hodně hezky. Teď by ze mě měla radost. Vždycky říkala: Nemusíš hrát hezky, hlavně vyhraj.“
Související články
