Vaidišová: Jsme na dobré cestě
Rozbity džbán neslepíš. Staré české pořekadlo útočí na Nicole Vaidišovou jako kobra. Ani tři měsíce obnovené spolupráce s koučem Alešem Kodatem nepřinesly grandslamovou výhru.
Stejně jako na Australian Open, i při Roland Garros se zastavila bývalá světová sedmička hned v 1. kole. Španělka Ruano Pascualová ji přehrála 6:4, 6:3.
Po nemoci vám chybí zápasová praxe. Cítila jste to?
„Tak samozřejmě, že nemám nahráno. Ale na tohle porážku svádět nebudu.“
Tak kde byl problém?
„Byl to špatný den. Opravdu mi to nešlo a soupeřka hrála dobře. Ale určitě jsem s tím mohla dělat něco víc.“
Především méně kazit, 50 nevynucených chyb za dva sety, to je astronomické číslo… Tomáš Berdych udělal včera za pět setů 41 nevynucených chyb.
„Asi jsem byla netrpělivá, prostě jsem měla špatný den. Nešlo to a i s těma podmínkama, které dnes byly, to bylo těžší.“
Nešlo v zápase změnit taktiku, ubrat na razanci, snažit se víc tvořit a ne jen dávat rány?
„Teď po zápase si člověk může říkat, že mohl udělat spousty věcí jinak. Ale už je po zápase, to už jsou jen kdyby.“
Jste až extrémně pohublá. Nechybí vám na kurtu i síly?
„Samozřejmě bylo těžší se po nemoci dostávat zpátky do kondice a ještě tam nejsem. První tréninky jsem hrála půl hodiny a byla jsem úplně vyřízená. Ale myslím si, že to dnes s prohrou nemělo co do činění.“
Nejste už až příliš hubená?
„To je snad moje osobní věc.“
Jistě, mám na mysli ale sportovní hledisko. Necítíte, že vám balony pomaleji létají?
„Nemyslím.“
A co psychický blok? Je rozdíl, jak se cítíte na kurtu v tréninku a pak při utkání?
„To si myslím, že ne. Tréninky jsem tady v Paříži absolvovala v pohodě, všechno bylo v pořádku. Nečekala jsem to, co se dnes stalo. Ale to už je tenis, jednou za čas se prostě takový den sejde.“
Tenisoví experti, kteří přihlíželi vašemu zápasu, odcházeli od kurtu a stěžovali si, že jste vlastně vůbec nechtěla hrát. Vypadala jste bez šťávy, bez zápalu?
„Tak on člověk, když prohrává, tak jediné emoce, které může mít, jsou negativní. Nevím. Když to nejde, tak to nejde.“
Cítíte po obnovené spolupráci s Alešem Kodatem, že váš tenis jde znovu nahoru, i když zatím výsledky nejsou závratné?
„Určitě je to změna k lepšímu. Ale samozřejmě to bude trvat. Nikdo nemůže čekat, že po týdnu všechno bude zpátky, kde to bylo. Bude to trvat nějaký čas, ale jsem ráda, že jsme obnovili spolupráci.“
Jak Aleš Kodat pozměnil váš tenis?
„Je jasné, že každý trenér si to bude dělat k obrazu svému. Hodně technických věcí se vrátilo zpátky.“
A co vám teď tedy nejvíc chybí do té formy, když jste hrála grandslamová semifinále a byla v top ten?
„Nevím. Hrozně špatně se to porovnává. Ani se nedá přemýšlet, že bych se chtěla vrátit tam, kde jsem byla. Začínám svým způsobem znova a uvidíme, jak to půjde.“
To si nevěříte, že byste se mohla vrátit na pozice, které už jste jednou držela?
„Ne. Myslím to tak, že bychom si s Alešem sedli a řekli si: Tak a teď se vrátíme tam, kde jsme byli. Není to tak j e d n o d u -chý. Každý má kariéru jinou. Já bych nic ze své kariéry nevrátila zpátky. Teď to spíš vnímám tak, že jde o poznávací období, a uvidíme, kam až se dostanu.“
Proč jste se vlastně rozhodla vrátit ke Kodatovi?
„S Davidem (Felgatem, bývalým koučem) jsme se rozešli po Austrálii a Aleše jsem oslovila v půlce února. Myslela jsem, že už uplynulo dost času a odpočinuli jsme si od sebe.“
Máte teď z tenisu radost?
„Samozřejmě, jinak bych ho nedělala.“
Tenis je krutý sport v tom, že když člověk vypustí a pak se snaží vrátit zpět, může trénovat tuny hodin a stejně se výsledky projeví třeba až za půl roku. Cítíte to?
„Přesně. Ale já jsem s tím počítala. Nečekala jsem to, že spolu začneme znova a vyhraju první turnaj, na který vyjedu. Vždycky je těžký se vrátit zpátky a s tím počítáme. Nečekám, že hned přijdou velké výsledky.“
A kdy je čekáte?
„Takhle ve sportu nejde kalkulovat. Beru to jako běh na dlouho trať. A tyhle současné prohry rozhodně neberu jako konec světa. Přijdou další turnaje.“
Třeba tráva, která vaší hře bude sedět víc.
„Doufám. Ale ironií osudu to pro mě je pořád nejméně oblíbený povrch. Ale těším se na Wimbledon, mám tam z loňska krásné vzpomínky.“
Jenže také budete obhajovat loňské čtvrtfinále, a pokud skončíte brzy, může vás to stát možná i místo v první stovce žebříčku. Je to tlak?
„Samozřejmě o tom vím. Ale neberu to jako klíčový turnaj.“
Co je potřeba udělat k tomu, aby Wimbledon vyšel?
„Hlavně hrát zápasy. Dostat se do rytmu, dohnat tréninkový defi cit. Pořád mám pocit, že jsme na dobré cestě... Mám před sebou nějakou vidinu. Vím, že s Alešem pracujeme hodně.“
A vidíte před sebou zase závěrečná kola grandslamů a příslušnost k top ten?
„To je ještě daleko. Ale přála bych si to.“
