Nový gigant: drsný Andy

Jeho poslední člen, britský raubíř Andy Murray, je toho jasným důkazem. Za poslední tři měsíce urval dva tituly z turnajů Masters, zahrál si ve finále US Open a návdavkem porazil všechny tři giganty před sebou - Nadala, Federera i Djokoviče.

Murrayův gigantický skok vpřed, to je příběh druhé poloviny sezony, jejíž první část si pro sebe rezervoval jeho kamarád Rafael Nadal. Británií cloumá tenisová mánie, země, která dala světu bílý sport, se dme opět pýchou.

„Tenhle kluk má potenciál být světovou jedničkou,“ polaskal britské ego také Björn Borg.

Murray míří na vrchol se strojovou jistotou. Je příliš slabý, říkalo se o něm dřív, když často skrečoval utkání a při US Open se jednou i pozvracel přímo na kurtu. Dnes?

Tělo má vyrýsované jako antický hrdina, v tělocvičně tráví mezi švihadly a nejrůznějšími pružinami hodiny. Po Nadalovi není nikdo lépe fyzicky připravený než on.

A co jeho servis? Divili se ještě na začátku roku odborníci. Průměrné podání vám dnes stačí sotva na top 20 žebříčku. Víkendový triumf z Madridu připsal Murray právě skvělému podání.

Čtrnácti esy zničil Federera, ve finále proti němu neměl Francouz Simon ani jeden brejkbol. „Ze slabin jsem dnes udělal své největší zbraně,“ chválí se Brit.

Přesně tohle vystihuje jeho charakter. Kritizujte ho, on vám dokáže, že nemáte pravdu. Dejte mu ránu, on vám vrátí ještě větší. Ostatně box je jeho oblíbeným sportem.

Ještě nedávno se televizní komentátoři museli při Murrayových zápasech divákům omlouvat za vulgarismy nejvyššího kalibru. Když tenista komentoval fotbalový incident, kdy dal Zidane ve finále MS hlavičku Materazzimu, jen se ušklíbl.

„Škoda, že mu nemířil na nos. Byl to Zidanův poslední zápas, tak proč to neudělal?“ divil se chlapík, jenž původně pochází ze Skotska. A hlavičce na nos se prý říká Glasgowský polibek.

Ano, Andy Murray je drsňák. Také si toho hodně prožil. Narodil se ve skotském Dunblane, nechvalně proslulém událostí, kdy v roce 1996 šílenec postřílel v místní škole 16 dětí a jednoho učitele.

Andymu bylo osm a smrti unikl tak, že se schoval v ředitelně. Na tohle téma dnes odmítá mluvit, jednou však prohlásil.

„Ještě měsíce poté bylo nepříjemné jen tak vyjít na ulici. Pořád jsem se musel otáčet.“

I přes trauma z dětství vyrostl v geniálního sportovce. Box prý ještě dnes používá jako inspiraci v tenisu. Nehraje na jeden úder, ale konstruuje výměny tak, aby rozbil soupeřův kryt a zasadil překvapivou ránu. Ať už to je kraťas, lob či pumelice po lajně.

Někteří tvrdí, že citem v ruce, chytrostí, výbušnou povahou i rebelstvím připomíná Johna McEnroea.

„Dnes hrají všichni stejně. To ale není Andyho případ, je neskutečně všestranný a šikovný,“ chválí ho Emílio Sanchez, v jehož barcelonské akademii Murray jako teenager trénoval.

Také Federer složil mladíkovi poklonu.

„Několik let se sebou bojoval, tak jako každý mladý hráč, aby získal jistotu, klid a kontrolu na kurtu. Teď se mu všechno sešlo. Přesně si pamatuji, když jsem něco podobného zažil já,“ vzpomínal.

Tvrdit, že z Murraye bude nový Federer, je zřejmě hodně nadnesené, začněme však přinejmenším s tím, že dva turnaje série Masters ještě žádný Brit nevyhrál a letos získal víc turnajových titulů než Murray (4) pouze Nadal.
A to je pro britského raubíře stále teprve začátek velké cesty.