Smrt, která nemá vysvětlení
AKTUALIZOVÁNO - Měl hlavu plnou snů. Pro svého otce chtěl vyhrát velký turnaj, pro matku plánoval uspořádat výstavu fotografií. Nic z toho už neuskuteční. Francouzský tenista Mathieu Montcourt ve věku čtyřiadvaceti let náhle zemřel na srdeční selhání. Proč? To už se nikdo nedozví...
Celá Francie se ptá: Jak je možné, že mu selhalo srdce? Vždyť byl tak mladý a navíc letos podstoupil i velmi přísné lékařské vyšetření, které nic neodhalilo. Na svých stránkách dokonce těsně před smrtí prohlašoval: „Moje fyzička je vynikající. Můj jediný problém je v hlavě.“
Mýlil se. V úterý v jednu hodinu po půlnoci našla bezvládného Montcourta jeho přítelkyně před jejich domem ve čtvrti Boulogne-Billancourt na západě Paříže. V listu Scotsman se objevily i citace zničené dívky, kterou prý v kritický moment vyrušil hluk, a když otevřela dveře, za nimi ležel Mathieu. Mrtvý. Hned vedle kola, na němž přijel.
Ten osudný večer strávil u známých, v rodině Patrice Domingueze, ředitele francouzské tenisové federace. Právě on byl zřejmě posledním, kdo s Montcourtem mluvil. „Všichni jsme šokováni,“ prohlásil hned poté, co se dozvěděl o smrti svého oblíbence. „Najedli jsme se, sledovali jsme film a on pak odjel domů. Byl v pořádku.“
Záhada, to je teď slovo, které se ve Francii skloňuje nejčastěji. Montcourt nepil, nekouřil, nebral drogy. Přesto skonal přirozenou smrtí. Alespoň tak zněly výsledky soudní pitvy a následného toxikologického vyšetření. „Byl to člověk plný energie a elánu. Byl vtipným i pozorným společníkem,“ řekl Stéphane Traineau, novinář a Montcourtův blízký přítel.
„Když se něco tak bolestivého stane, uvědomíte si, jak relativní a nedůležité jsou vaše vítězství či porážky. Ta ztráta mě nikdy nepřebolí,“ reagoval Rafael Nadal, další z Montcourtových přátel.
Odpovědi na otázku, proč musela francouzská naděje zemřít, se už svět nedočká. V pátek bylo Montcourtovo tělo zpopelněno a následně se konal pohřební obřad přímo na kurtu v Roland Garros. Právě tady se s velkým tenisem loučil.
Minulý týden si sice zahrál v chorvatské Rijece, ovšem šlo „jen“ o challenger. Doma v Paříži se ale v květnu probojoval z kvalifikace do hlavní soutěže French Open, kde ve 2. kole prohrál s Radkem Štěpánkem.
Na pohřbu nemohl vedle rodinných příslušníků chybět ani Montcourtův vzor a kamarád, tenista Jo-Wilfried Tsonga. „Ztratil jsem část sebe," povzdechl si. Potkali se ve sportovním centru, když jim bylo patnáct. Společně si prošli dospíváním, společně chtěli dobýt tenisový svět.
Nikdy to mezi nimi nezajiskřilo, přestože Tsongova kariéra bleskově vyletěla. „Nemůžu se s ním poměřovat, ale jednou dokážu to co on," sliboval Montcourt. Toužil se prodrat do elitní stovky, toužil vyhrát aspoň jeden turnaj ATP. Ne pro sebe, ale pro svého otce, který mu už ve třech letech dal do ruky raketu.
Tenisu byl Montcourt odhodlaný obětovat vše. Hodil za hlavu házenou, v níž vynikal, a následně také maturitu. Nezastavila jej ani sázkařská aféra. Před čtyřmi lety prosázel na internetu 192 dolarů na zápasy jiných tenistů, za což vyfasoval od ATP pokutu 12 000 eur (přes 300 tisíc korun) a pětitýdenní zákaz startů na turnajích. V pondělí si trest začal odpykávat.
„Je to hodně přísné," vzkázal po odvolacím rozsudku. „Ale já to nezabalím." Plánoval, že během nuceného volna v tréninku ještě přitvrdí. „Mohl bych si jezdit po světě a natáčet video a fotit. Ale to počká," řekl pár dní před smrtí. „Ano, umění je mojí vášní. A třeba něco v budoucnu předvedu. Jenomže tenis má teď přednost."
Co chtěl předvést, bylo všem jeho blízkým jasné. Nadchnul se pro fotografování a jednou chtěl uspořádat výstavu svých snímků. „Je nádherné, když víte, kolik toho máte před sebou, a že máte čas promyslet si, co a jak dělat," svěřil se. Své sny už ale naplnit nestihne.
