PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Do Paříže jezdí Karolína Plíšková asi tak ráda jako k zubaři. Za poslední čtyři ročníky vyhrála na Roland Garros všehovšudy tři utkání, letos nesplnila ani normu druhého kola a kapitulovala už v tom prvním. Na grandslamu se jí to stalo poprvé po sedmi letech. I tak to nebylo vzhledem k okolnostem nic extra senzačního, byť česká hráčka zastávala roli turnajové šestnáctky. Jednatřicetiletá veteránka na antuce pauzírovala se zraněním kolena a není rozehraná, navíc dostala jeden z nejhorších možných losů – Sloane Stephensovou. A Američanka Češku skolila popáté ze šesti zápasů, tentokrát 6:0, 6:4.
V úvodním kole grandslamu jste prohrála po sedmi letech. Uvědomujete si to?
„Fakt? To jsem netušila. Asi je jedno, jestli prohraju v první nebo ve druhém kole, což se mi v posledních letech taky párkrát stalo. Pro mě je vždycky úspěch postup do druhého týdne grandslamu, na ostatním tolik nesejde. Naopak dost záleží na tom, koho do prvního zápasu dostanete za soupeřku.“
Los vám přidělením Sloane Stephensové dobrou službu neudělal, že?
„Je jednou z prvních nenasazených, pro mě tedy rozhodně těžký los. Ale o tom nemá cenu se bavit, pár dalších přísných prvních kol jsem tu taky viděla.“
Američanka vás v Paříži porazila už předloni 7:5, 6:1. Proč vám tak vadí?
„Tehdy to vypadalo podobně. Sedí jí moje hra. Ona je zvláštní hráčka, někdy se snaží a někdy moc ne. Když se snaží, mohla by být v top 10. Herně ani pohybově nemá slabinu, nemá totální zbraně, ale na antuce je strašně nepříjemná. Je vidět, že to tady má ráda a že jí to s pomalejšími míči na pomalejším povrchu sedí. Všechno hrálo víc na její stranu a já nehrála dobře. Hraje spiny, já do toho musím furt chodit, což bere dost energie.“
Tomáš Berdych říkával, že čím byl starší, tím míň se na antuku těšil. Máte to podobně?
„Rozhodně. A ještě mi přijde, že jediný rok, kdy jsem tady došla do semifinále, bylo snad každý den 35 stupňů. Hrálo se s jinými míči, víc to letělo. Přijde mi to tu rok od roku těžší. Není tady Nadal, takže nevím, kvůli komu pořád přidávají na kurty antuku. Dohromady i s míči se mi tady nehraje dobře, ani v tréninku.“
Do zápasu jste nastoupila s culíkem místo vašeho klasického drdolu, což mělo ohlas. Proč ta změna?
„Už jsem takhle hrála ve Stuttgartu, což bylo lepší, protože v hale nefoukalo a vlasy mi nepřekážely. Ale teď to bylo špatný. Bohužel vítr mi hnal vlasy pořád do obličeje, tak jsem se radši vrátila ke klasice.“
Zmínila jste Stuttgart, váš první antukový turnaj sezony, kde jste ukázala nadějnou formu a dokonce ve čtvrtfinále vzala set Ize Šwiatekové. Pak se však i kvůli zranění kolene vše pokazilo. Co přesně se stalo?
„Ve Stuttgartu, kde se hraje v hale a povrch je rychlý, jsem hrála výborně, byla jsem dobře připravená. Měla jsem i dobrý zápas se Šwiatekovou, což už je fajn měřítko. Jenže bohužel se mi tam trochu něco stalo s kolenem, což bych úplně nerozebírala. Od té doby jsem nevyhrála zápas, i když ty dvě porážky na koleno svádět nechci.“
První měsíce sezony vám přitom vyšly výborně. Jak berete tenhle zádrhel?
„Teď to bylo takové nijaké. Napůl jsem hrála, napůl nehrála. Nebylo to ideální, zabrzdila jsem se. Jsem ráda, že antuka skončila. Teď čekají travnaté turnaje, pak zase betony. Takže je přede mnou lepší část sezony.“
Příští rok bude v Paříži olympiáda. Láká vás?
„Měla jsem cíl zahrát si olympiádu jednou v životě, což se mi podařilo. Je to tady a navíc na antuce, což jsou dva minusy. Ale plusem je, že se nebude nikam cestovat jako posledně do Tokia a pak hned do Ameriky. Moc teď neplánuju, je možné, že příští rok může být můj poslední, takže bych to nechala otevřené.“
