Vondroušová v Paříži ponocovala: Hokej jsem si nemohla nechat ujít
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Až na konec května si musela Markéta Vondroušová počkat na první grandslamovou výhru sezony 2024. Na antuce Roland Garros ji v 1. kole získala s přehledem, Rebeku Masárovou, tenistku slovenského původu hrající za Španělsko, odklidila z cesty jednoznačně 6:1, 6:3 za 74 minut. A ve 2. kole ji ve středu čeká americká kvalifikantka Katie Volynetsová, 108. na žebříčku WTA.
Stejně starou protivnici Masárovou jste eliminovala spolehlivým výkonem, udělala jste o 21 nevynucených chyb méně než soupeřka. Spokojenost?
„Na první kolo to bylo dobré. Soupeřka dobře podává, je to taková hra-nehra, což je občas zrádné. Myslím, že na poslední týdny to byl jeden z lepších zápasů a jsem ráda, že jsem postoupila.“
Masárová vás dost často nechávala ochutnat váš vlastní jed – kraťasy. Celkem jste si zaběhala, že?
„Takové výměny na antuce prostě jsou. Občas je to náročnější, ale od toho tu jsme.“
Pro světovou hráčku číslo 6 jste se dost netypicky rozhodla hrát týden před grandslamem turnaj a vyrazila do Štrasburku. Cítila jste, že vám chybí zápasy?
„V Římě jsem vypadla celkem brzo a byl tam docela prostoj. Říkali jsme si, že si zahraji pár zápasů. Tak jsem požádala o volnou kartu. Jenže tam pršelo, celý program se nepříjemně posouval. Nakonec jsem si zahrála dvě utkání a ani prohrané čtvrtfinále s Kalininovou nebylo špatné, jen mi prostě chybí kousíčky, které v zápasech nedělám. Ale dobře, že jsem tam vyrazila. Nejsem tréninkový typ, pro mě je určitě lepší hrát. Letos jsem vlastně moc zápasů nenahrála.“
Pravda, ten poslední byl teprve dvacátý. A vaše bilance 12:8 zrovna neoslňuje. Jak zatím hodnotit sezonu?
„Před Austrálií jsem měla problémy s kyčlí, pak jsem tam ještě onemocněla, což ukázaly výsledky krve. I příprava na sezonu byla krátká, hned jsme letěli na United Cup. Asi jsem ho měla vynechat a ještě trochu trénovat. V Dubaji jsem blbě prohrála s Cirsteaovou, z Indian Wells jsem se vracela kvůli dědovi a vynechala i Miami.“ (Stanislav Janků zemřel po těžké nemoci)
Ani na antuce, kde býváte silnější než protivnice, jste se zatím příliš nepředvedla.
„Vyšel mi Stuttgart (semifinále a triumf nad Sabalenkovou), od té doby je zase takové nahoru dolů. Jsem prostě typ, který potřebuje zápasy mít. V těch, co prohrávám, mi chybí fakt kousky, občas zahraju špatně důležité míče. Chápu, že se ode mě na antuce možná očekává více, ale beru to teď zápas od zápasu.“
Co nevidět budete muset obhajovat také titul ve Wimbledonu. Už na ni myslíte?
„Říkala jsem si pořád, že je to ještě daleko, ale furt se to blíží. (smích) Ale už to tak nějak beru, že se to prostě stalo a že půjdu na první kolo na centrkurt jako obhájkyně. Budu se spíš snažit si to užívat než se tím stresovat. Poletí se mnou mamka se ségrou, bude to pro nás pro všechny nové a asi trochu stresující. Ale já už si něco podobného zažila, když jsem obhajovala finále Paříže. Trochu tuším, do čeho jdu.“
V neděli jste měla volný den. Sledovala jste finále hokejového MS?
„Byli jsme se ségrou podívat, když hráli naši s Británií, než jsem odjela na turnaj do Štrasburku. A v neděli na finále jsme samozřejmě koukali až do noci. Hrála jsem dneska první zápas, tak jsem si musela ráno trošku přivstat, ale říkali jsme si, že si takovou příležitost nenecháme ujít. Je skvělé, jak sportovní úspěch najednou sjednotí národ.“
