157 centimetrů? Je to i výhoda, líčí Bejlek po velké výhře. V kvalifikaci vstala z „hrobu“
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Ženský tenis je dnes světem vysokých atletek a dívce se 157 centimetry byste možná neradily, aby v něm hledala štěstí. Devatenáctiletá Češka Sára Bejlek však svůj vzrůst nevidí jako hendikep. Zvlášť na antuce a oblíbeném Roland Garros. Pošesté prošla sítem grandslamové kvalifikace, až v Paříži ale zavýskala z první výhry v hlavní soutěži. A extrémně cenné, nasazenou Ukrajinku Martu Kosťukovou přemohla jednoznačně 6:3, 6:1.
Zápas s favoritkou trval jen 79 minut. Překvapil vás tak přímočarý průběh?
„Ani nevím. Nešla jsem na kurt s žádným očekáváním. Spíš jsem si říkala, že předvedu co nejlepší výkon, jakého jsem schopná, a uvidíme, na co to bude stačit. A stačilo to! Jsem ráda, že jsem ji trochu zdeptala.“
Čím konkrétně?
„Asi takovým herním standardem a svojí hrou. Nejsem pro ni úplně nejlepší soupeřka, protože obě hodně běháme. Šla jsem do toho s tím, že zápas bude náročný fyzicky. A zvládla jsem ho o hodně líp.“
A slavíte na šestý pokus první grandslamovou výhru!
„Když jsem to nezvládla letos v Austrálii, tak mi trenér řekl po zápase, že když to nikdy nezlomím, tak aspoň v něčem budu slavná. Ale jsem samozřejmě ráda, že jsem to prokletí zlomila. A musím být spokojená i s výkonem. Držela jsem se taktiky, co mi řekli trenér a agent. Zvládla jsem ji výborně a nikdo v mém boxu neměl infarkt jako při kvalifikaci.“
Tam jste ve 2. kole odvracela tři mečboly proti Japonce Eně Shihabaraové. Uvolnila jste se po takovém nerváku?
„Asi jsem byla jednou nohou v hrobě, možná už oběma. Možná jsem se i opravdu uvolnila. Říkala jsem si, že už tu ani nemám být a hrálo se mi snáz.“
Na Roland Garros se vám dařilo v minulosti i mezi juniorkami, získala jste tu deblový titul a hrála semifinále singlu. Je to váš top grandslam?
„Asi jo, protože se mi tu hraje výborně. Vzhledem k tomu, že asi budu vždy víc antuková hráčka než betonová, mám to tu ráda.“
Po první grandslamové výhře nepůsobíte extra v euforii. Jak to?
„Upřímně ani nevím. Měla by to pro mě být velká emoční bomba, ale já to beru jako další vítězství. Porazila jsem výbornou hráčku, ale asi nemám důvod z toho být úplně nějak unesená. Mám z toho samozřejmě radost, všichni z toho mají radost, ale v tenise bych chtěla dokázat víc než jen uhrát kolo na grandslamu.“
Se 157 centimetry jste jednou z nejmenších tenistek v turnaji. Berete svůj nižší vzrůst i jako výhodu?
„Chci se prosadit svou hrou, že hraju jinak než obrovitánské holky. Myslím, že jsem pro ně celkem nepříjemná soupeřka. Taková Paoliniová není úplně vysoká a myslím, že hráčky taky nejsou úplně nejspokojenější, když s ní jdou na kurt. Myslím, že to mají podobně i se mnou. Jsem houževnatá a není úplně lehké mě porazit. Mám i nějaké nevýhody, ale taky výhody. Uvidíme, jak to bude vypadat v dalších kolech, ale neřekla bych, že moje výška je úplně nevýhoda.
