Lehečka o překonané krizi i blesku, který uhodil do jeho letadla: Jak petarda pod nohy
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Tři měsíce se Jiří Lehečka brodil těžkou výsledkovou krizí, stále však věřil svému tenisu. A v pravý čas nabírá zpět sebedůvěru. V úvodním kole Roland Garros s jistotou rozebral Australana Jordana Thompsona, borce ze 40. místa žebříčku, 6:4, 6:2, 6:1 a vyhrál třetí z posledních čtyř duelů. Cestu ze dna nastartoval minulý týden na turnaji v Hamburku, odkud po čtvrtfinálové účasti absolvoval dobrodružný přelet do Paříže. Do linkového letadla, na jehož palubě byli kromě něj i Alexander Zverev či Brandon Nakashima, udeřil blesk a muselo nouzově přistát.
Popište, jak se vše seběhlo?
„Jen jsem uslyšel ránu, jak kdyby vám pod nohy hodili petardu. Jinak se vlastně nic nestalo, v letadle probliklo sotva jedno světlo. Kdybych měl nasazená sluchátka, ničeho si možná nevšimnu. Pilot nám ale vysvětlil, že podle protokolu se musí letadlo po přistání zkontrolovat a v Paříži neměla letecká společnost svoje techniky, takže jsme se bohužel museli vrátit zpátky do Hamburku a tam pár hodin přespat, což byla největší nepříjemnost. Naštěstí jsem měl zaplacený byznys a přednostně mě přebookovali hned na první let v šest ráno.“
Moc času z přípravy jste tedy nezmeškal a v 1. kole Roland Garros potvrdil stoupající formu jednoznačným vítězstvím proti Thompsonovi.
„S Jordanem se známe, ale hrál jsem proti němu poprvé zápas a jeho herní styl mě maličko překvapil. Nejdřív jsme se oťukávali, první set byl nahoru dolů. Pak už jsem byl agresivnější a ukázal, že podmínky na zdejší antuce mi sedí víc než kde jinde. Byl to z mé strany kvalitní zápas.“
Je to vaše teprve druhá výhra kariéry na Roland Garros, to zrovna neodpovídá tomu, že byste Paříž extra zbožňoval.
„Jo, pořád je to antuka a Paříž. Na každý grandslam se těším, i když tenhle není můj nejoblíbenější. Ale grandslam je prostě grandslam. Herní podmínky jsou tady suprové, jdou mi na ruku. To je hlavní, na co se snažím soustředit.“
Vyhrál jste třetí z posledních čtyř duelů, vrací se vám po těžkém období sebedůvěra?
„Určitě, na druhou stranu jsem neměl vůbec svěšenou hlavu. Takové období prostě někdy přijde, tak tenis fungoval a vždycky fungovat bude. Prohrával jsem těsné zápasy, v nichž jsem hrál většinou slušný tenis. Člověk nesmí bláznit a každý den makat dál. Byl jsem přesvědčený, že moje hra je kvalitní a když vydržím poctivě makat a nebudu se hroutit z toho, že mi dva měsíce nevyšly, úspěchy zase přijdou. Na kurtu se cítím opět dobře a teď dlouhou dobu neobhajuju žádné body.“
Byla pasáž se sedmi porážkami z osmi mačů velká zkušenost?
„Každé období vám něco dá. Předně je ale potřeba se dívat sám na sebe. Našel jsem věci, které jsem na antuce nedělal dobře, malinko jsem upravil pohyb. Řešil jsem věci, na které jsem přišel jen díky tomu, že jsem každý den makal dál a dál. To je jediná možnost, jak se vrátit na vítěznou vlnu. A jsem rád, že jsem na konci antukové sezony uhrál i nějaké slušné výhry. Paříž je můj poslední antukový turnaj roku, a když se budu držet věcí, kterých mám, můžu dojít daleko.“
Se sokem pro druhé kolo, Španělem Alejandrem Davidovichem, máte kladné skóre 2:0.
„Bude to boj. Je výborný antukář, tenhle rok má slušně rozjetý. Ale řekl bych, že na něj mám docela slušnou hru. Dvakrát jsem s ním hrál, hodněkrát jsme spolu trénovali, známe se dobře. Pevně věřím, že to vyjde.“
