PŘÍMO Z NEW YORKU | Tomáš Berdych je pragmatik, který se jen tak z ničeho nehroutí. O to bolestnější byl pohled na chlapa, který seděl za stolem ve Flushing Meadows a bylo mu skoro do pláče. Po krachu v 1. kole US Open s 394. tenistou světa Jensonem Brooksbym (1:6, 6:2, 4:6, 4:6) sice ještě neohlásil konec kariéry, ale neměl k tomu daleko. Prý je však nereálné, že by příští sezonu ještě hrál tenis.
Dosud jste bral své zdravotní potíže pragmaticky, nyní vypadáte dost zničeně. Je to velká deziluze poté, co jste návratu přes léto obětoval?
„Jo, určitě. Kdybych si řekl dobrý, udělám tady nějaké tréninky a moc od toho nečekal, byl bych s tím asi OK. Ale když jsem dal tréninku maximum, spoustu věcí jsem přípravě obětoval, tak je to pak o to horší. Potřetí jsem se snažil o návrat a během jednoho dne se všechno změnilo. A já vím, že s tím nemůžu nic dělat.“
O zápase asi netřeba mluvit, že?
„To fakt ne. Nemohl jsem servírovat ani se pořádně ohnout, což je v tenise dost blbý problém. Vždyť já nejsem schopen se ani hýbat, vůbec nemá smysl zápas řešit. Když už jsem na kurtu byl, tak jsem vydržel do konce. To je ale všechno.“
Nemáte chuť bouchnout do stolu a říct konec?
„To by bylo zbytečný, ještě bych vám rozbil diktafony. Unáhlená rozhodnutí nejsou potřeba, vždycky jsem byl spíš umírněnější. Ani v závěru to nebudu měnit.“
Připadá vám už hodně vzdálený skvělý comeback po půl roce ze začátku setzony, kdy jste hrál finále v Dauhá a osmifinále Australian Open?
„Tenkrát se do sebe poskládalo pár dobrých věcí. Jsem strašně moc rád, že jsem byl schopný se po dlouhé době takhle vrátit. Ale klidně to mohlo dopadnout jako tady a moje rozhodování by bylo o to jednodušší. Začátek roku byl hrozně pozitivní impulz, který mi dodal. Začal jsem si říkat, že když to šlo jednou, proč by to nešlo i podruhý. Na pozitivní vlně jsem se snažil natáhnout kariéru.“
I teď chcete sezonu pořád dohrát?
„Turnaje se přihlašují šest týdnů dopředu, už jsem to musel řešit. Dostal jsem se ještě na zářijové turnaje do Petrohardu a čínského Ču-chaj. Do Tokia a Pekingu jsem žádal o volné karty. Uvidíme, co se bude dít.“
Kam byste se musel ze současné 98. příčky posunout, abyste se pokusil hrát ještě v roce 2020?
„Víceméně tímhle se ta šance hodně rychle rozplynula. Potřeboval bych být na konci roku do padesátky. Když tam nebudu, už nemám jisté, že se dostanu na velké turnaje. A abych ve svém věku seděl doma a čekal do posledního dne, jestli se někam dostanu a pak rychle letěl někam do světa, to už nemám zapotřebí. Jediné východisko byla padesátka žebříčku. Ale vzhledem k tomu, že tady z grandslamu nemám žádné body, tak už je nereálné to dohnat.“
Takže si nedáváte šanci, že byste 2020 odehrál?
„To si myslím, že už je hodně nereálný. Je taková spousta věcí, které by se do té doby musely změnit… Nejhorší je, že už nevidím, co bych měl udělat jinak nebo navíc. Nemám žádný plán, nevím, co mám dělat. Člověk hlavně musí dělat věci, které ho baví a naplňují. Tenis už nedělám pro peníze, abych ještě jezdil po světě. Rád bych viděl, že když dám tenisu dřinu, vrátí se mi to vítězstvím nebo dobrým pocitem. Ale ten teď rozhodně nemám.“
Operace by nepomohla?
„Rekonvalescence by trvala pět měsíců a je to padesát na padesát, že by mi vůbec pomohla. Do toho nejdu.“
Jaký je vlastně váš zdravotní problém?
„Mám vrozený problém na levé kyčli, což je nejvíc namáhaná část těla u tenisty. Celá levá část těla je propojená v řetězec a musí být pevná a silná. Když nedrží, je to hrozně znát. Já vždycky dobře využíval celé tělo, své páky. Proto se tělo tak opotřebovalo. Za dvacet let kariéry byl nápor tak velký, že se tělo ve své nejslabší části ozvalo.“
Budete schopný si rozlučkovou tour do konce roku vůbec užít?
„Obávám se, že ne. Nikdy jsem nedokázal, byť při sebejednodušším zápase, jít na kurt s tím, že bych ho jen tak odehrál. Každý zápas na každém turnaji jsem šel na stop procent. Nedovedu si představit, že bych si teď sbalil tašky a jel si jen tak užít zápas do Číny. Rád bych se ještě na kurtu cítil fit a zdravý. Proto chci dojet sezonu do konce.“
Žádnou záruku, že se tak stane, ale nemáte. Pokouším se pochopit, proč neskončíte rovnou.
„Nechci dělat rozhodnutí 10 minut po zápase. Tohle si zaslouží svůj čas. Ale proč se chci ještě vrátit? Tenis je jako droga. Když vlezete na kurt a vyhrajete zápas, ten pocit si za nic nekoupíte. Je to takové privilegium, které bych chtěl ještě zažít.“
Kdybyste si mohl vybrat, na kterém turnaji byste se chtěl rozloučit a zamávat fanouškům?
„Vždycky nemusíte končit na kurtu a jezdit na nějaký turnaj. Fanoušky mám po celém světě. A pokud jsou to fanoušci, měli by respektovat rozhodnutí, jaké udělám. Nikdy jsem se nerozhodoval kvůli lidem, abych se někomu zavděčil. Vždycky jsem se rozhodoval tak, jak jsem to já cítil. A tak to bude až do konce. Rozloučit se na kurtu by bylo fér vůči domácím fanouškům, kterých mám nejvíc. Ale čekat s tím půl roku, abych si pak někam jel pro další výprask, to nechci.“
INSIDER před US Open: Kdo ohrozí krále Djokera? Plíšková může vystoupat na trůn
Video se připravuje ...
