PŘÍMO Z NEW YORKU | Tři životy měla na US Open Barbora Strýcová. O poslední z nich, ten ve smíšené čtyřhře, přišla ve čtvrtfinále. Sedmatřicetiletá veteránka odehrála ve Flushing Meadows poslední zápas kariéry, když nestačila po boku Mexičana Santiaga Gonzáleze na japonsko-chorvatský pár Ena Šibaharaová, Mate Pavič 4:6, 6:7. Po utkání jí Japonka veřejně pogratulovala ke kariéře, Strýcová si udělala fotku se synem Vincentem v náručí a s úsměvem na tváři odešla do tenisové penze.
Jak vám zní slovo penzistka?
„Tak jsem už stará, po Venus tady jedna z nejstarších. Ale já se tak necítím. Neřekla bych, že nejsem fit. Naopak. Jsem pořád ve formě, takže jako penzistka se necítím. Spíš jako netenistka.“ (smích)
Jaké jsou po posledním utkání kariéry emoce?
„Půl hodiny po zápase dobrý, víc mi to dojde, až přijedu domů. Sedne si to a já si uvědomím, že už mě v tenise nic nečeká. Emoce ve mně jsou, ale pozitivní. Horší bylo loučení v Praze. Tam jsem si ale zase říkala, že mě ještě čeká US Open. Teď už mě nečeká nic, jsem taková prázdná.“
Neodešla jste zcela nepozorovaně, Japonka Šibaharaová vám na mikrofon pogratulovala ke kariéře.
„Ona je strašně fajn, bylo to od ní hezký gesto. Ještě jsme hráli na velkém kurtu, i když v hledišti samozřejmě nikdo nebyl.“
Jak jste vstřebala konec ve čtyřhře, z níž se vaše parťačka Markéta Vondroušová v pondělí odhlásila?
„Strašně mě to štvalo, moc mi to bylo líto. Viděla jsem Markétin zápas a tušila jsem, že může něco takového přijít, i když jsem si to snažila nepřipouštět. Ale já naprosto chápu, že to udělala. Nakonec s tím jsem do toho šla, když jsem jí nabídla, že budeme hrát spolu. Byl to risk. To všechno vím. Ale…“
Pořád jste hlavně tenistka, chtěla jste hrát, že?
„Ano. Na druhou stranu, radši na zápas nepůjdu, než abychom tam byly poloviční. Ve třetím kole se už musí hrát, ať proti vám stojí kdokoliv. Viděla jsem na ní, že ji ruka bolí. Byla z té situace špatná. Říkám si: Postoupila do čtvrtfinále singlu a místo, aby měla radost, je skleslá. Pro obě to bylo nešťastné, tak jsme si poplakaly. Pak jsem ji utěšovala, že se nic neděje, zdraví je důležitější a pořád je v turnaji. I tak mi to je líto…“
Mohly jste udělat úspěch, co?
„Oba zápasy jsme tady hrály skvěle. Mohly jsme jít v turnaji fakt daleko. Ale to už je minulost…“
Zase si můžete říkat, že jste ukončila deblovou kariéru vítězstvím a ještě k tomu nad světovými jedničkami.
„Přesně takhle jsem si to taky říkala. Vždyť já si vůbec nepředstavovala, že se můj návrat takhle povede. Že vyhraju i nějaké zápasy v singlu, v deblu grandslam, v New Yorku porazíme Báru s Kačkou. Odehrála jsem sedm turnajů, které byly naprosto úžasné. Nebyla jsem si jistá, jestli mám do návratu jít. A teď jsem strašně ráda, že jsem se k němu odhodlala."
Témata:
rozhovor, sport, tenis, Praha, Barbora Strýcová, US Open, New York, Markéta Vondroušová, kariéra, Flushing Meadows - Corona Park, Ena Šibaharaová, Tenis na Heureka.cz
Související články
