Proč ještě hraje Djokovič? Radost ze zápolení, inspirace i mladí vyzyvatelé
Říká se, že Novak Djokovič miluje jedno srbské přísloví: „Pokud tě nic nebolí, dej si do boty kamínek a jdi.“ S tímhle přístupem chce dál pokračovat v kariéře, v níž už vyhrál vše, co mohl. Měsíc staré olympijské zlato z Paříže označil za svůj největší sportovní počin, tam jeho kariéra ale zdaleka končit nemá. V sedmatřiceti si dál hledá nové výzvy. Jaké jsou?
S koncem olympijského cyklu padá na sportovce obvykle pocit prázdna. Vždyť příští velký vrchol bude až za čtyři roky. Tenis se svým nekonečným kolotočem turnajů je však jiný živočich, a tak je Novak Djokovič zase v jednom kole. Rád by se stal na US Open prvním mužem po patnácti letech, kterému se ve Flushing Meadows podaří obhájit titul.
„Snad tuhle statistiku změním. Vyhrát turnaj je jako vždy mým cílem,“ přál si srbský vladař, jenž by tak získal pětadvacátý grandslamový titul a v téhle klíčové metrice se osamostatnil na prvním místě před Australankou Margaret Courtovou. Los turnaje mu přál, největší vyzyvatelé Jannik Sinner i v New Yorku obvykle silný Daniil Medveděv figurují v druhé půlce pavouku. A Carlos Alcaraz senzačně vypadl… Pokud Djokovič prohraje před finále, půjde o velké překvapení. Zatím bez potíží pronikl do 3. kola a na rozdíl od začátku sezony nepůsobí, že by mu chyběla motivace. Naopak, olympijské zlato a dosud nepoznané emoce jakoby mu vtiskly nový elán do tenisového života.
„Spousta lidí se mě teď ptá, o co ještě hraji, když už všechno mám. Soutěživý duch mě ale z ničeho nic neopustil, rád bych dokázal ještě další historické věci a inspiroval mladé lidi, aby tenis sledovali nebo ho sami hráli.“
Prioritou grandslamy a reprezentace Srbska
Dva mladí lidé stojí proti němu. Alcaraz (21 let) a Sinner (23) si letos podělili všechny tři grandslamové tituly, se sedmatřicetiletým bardem rozvíjí o dvě generace mladší borci vlastní rivality. Nad oběma zatím vede Djokovič shodně 4:3, je si však vědom, že čas nepracuje pro něj. I tak chce v tomhle závodě vydržet kompetitivní co nejdéle.
„Zápasy s nimi mi přinášejí potěšení ze zápolení a inspirují mě, abych týden co týden zdokonaloval svou hru a vydržel s nimi na největší scéně mnohahodinové zápasy,“ vyznal se Srb.
Mnozí soudili, že největší překážkou v pokračování kariéry budou dvě děti, na které nemá táta dostatek času. Djokovič zdůrazňuje, že bude šetřit starty, prioritu mají grandslamy a reprezentace Srbska. Zároveň se však spolu s manželkou Jelenou naučil dobře fungovat na cestách. Děti ho doprovází na největších akcích a už se dostaly do věku, kdy vnímají tátovu práci. Brzy sedmileté dceři Taře věnuje po zápasech vítězné gesto, kdy napodobuje hru na housle. S v říjnu desetiletým Stefanem sám trénuje při turnajích tenis.
A pak je tu další jeho odkaz, který by rád co nejvíc prohloubil. Djokovič je spoluzakladatelem PTPA, odborové organizace, jejímž cílem je zlepšit život tenistů, zvlášť těch z druhého sledu. „Cítím za ni velkou zodpovědnost. Snažím se být advokátem všech hráčů, bojovat za ně svým jménem a poskytnout jim vedení i rady,“ pravil Djokovič.
Dokud bude hrát, bude mít jeho slovo největší váhu. A velmi pravděpodobně přidá do životopisu ještě nějaké velké kapitoly.
„Kdyby teď Novak v New Yorku vyhrál, myslím, že by měl dobrozdání už úplně od každého, že může klidně skončit. On je pořád ale tak motivovaný, nikoho podobného jsem nikdy nepotkala,“ žasne Chris Evertová, šampionka osmnácti grandslamů.
Kdo ví, zda se nakonec nenaplní Djokovičova slova z olympijské Paříže, kde prohlásil, že by v roce 2028 rád obhajoval zlato v Los Angeles…
