Štěpánkovi gratuloval i Mourinho: Prohrál jako chlap
PŘÍMO Z LONDÝNA | Dostal blahopřejnou zprávu od přítele Josého Mourinha. Kritik John McEnroe zjihle řekl: „Bylo mi ctí Štěpánka sledovat.“ K výkonu mu gratuloval předseda All England Clubu i další členové. Náramně zrežírovaným spektáklem proti Novaku Djokovičovi chytil Radek Štěpánek tenisový svět za srdce. Muž, jehož v Anglii kdysi posměšně označovali za Homera Simpsona, je v pětatřiceti letech uctívanou veličinou.
Zápasy v jeho podání dokážou být pastvou pro oči, komedií i dramatem zároveň. Středeční kus nabídl vše. Zatímco někteří o generaci mladší borci hrají na wimbledonské trávě tak, aby se neušpinili, třetí nejstarší muž v elitní stovce žebříčku skládal víc než ochotně kosti na zem.
„Takhle jsem se snad v životě nenaskákal,“ uznal Štěpánek sám, když přišel mezi novináře a chroupal tabulky čokolády. Ač poražený a pomlácený, měl ve tváři blažený výraz a přijímal gratulace ze všech stran.
Třeba i od José Mourinha, kouče fotbalové Chelsea. „Psal, že se díval na celý zápas, prý byl skvělý a prohrál jsem jako chlap,“ vyzradil Štěpánek.
Až když se strom kácí, poznáte, jak je vysoký. Tohle přísloví sedí i na něj. V listopadu mu bude 36 let, urputnou pílí si prodlužuje kariéru, na jejímž sklonku stále patří mezi přední tváře okruhu ATP a dokáže zdolat i hvězdu typu Andy Murrayho. „Jeho nadšení je naprosto obdivuhodné, takhle se má hrát tenis,“ chválil svého oblíbeného tenistu John McEnroe.
Pryč jsou doby, kdy někteří Štěpánkovo osmé místo ve světovém žebříčku označovali za příznak krize mužského tenisu. A jeho hlasité povzbuzování, jímž se dostává pod kůži soupeřů, z něj dělalo ne zrovna populárního obyvatele šatny. Čím je starší, tím většímu respektu se za oddanost bílému sportu těší. V mnohém svým dnešním nastavením připomíná kamaráda Jaromíra Jágra.
„Tenis mě pořád ohromně baví,“ zdůrazňuje často. Na rozdíl od druhých, kteří jak roboti kráčí od výměny k výměně, se to neostýchá ukázat. V zápase s Djokovičem se modlil, vyzýval diváky k potlesku, tu zase křikl challenge a klaunsky vytrčil paži směrem k základní čáře. Tam, kde jiní nabízejí sterilní gesta, Štěpánek budí emoce. „Snažím se být sám sebou, vše, co dělám, je instinktivní. Hraju srdcem, rvu se do roztrhání těla a tohle s tím přichází,“ říkal.
Příslušnost k úzké skupině bavičů ho těší. „Osobně se taky raději dívám třeba na Gulbise, protože vím, že zápas nabídne něco, co mě táhne. Nebude tam jen mlácení do tenisáku levá pravá, ale taky emoce. A o těch je celý život,“ pravil muž, jenž hraje nápaditý tenis ze staré školy, jemuž publikum často nadšeně tleská. „Lidi oceňují, že předvádím hru, která už se nevidí,“ všímá si čím dál častěji.
| Další velcí baviči tenisového světa |
Ernests Gulbis (Lotyšsko, 25 let, 10. na žebříčku ATP) |
Fakt, že se největšímu respektu okolí těší v tenisově téměř důchodovém věku, pro něj není ničím novým. Vždy se vše musel vydřít a vyčekat. Od chvíle, co vzal raketu do ruky, byl v podstatě outsiderem. Začínal v oblečení, které mu ušila babička. Coby rozený optimista byl hluchý ke všem odsudkům.
„Každý říkal, jak má namrznutý forhend, s nímž se prakticky nedá hrát,“ vzpomíná Marek Všetíček, posledních jedenáct let Štěpánkův kondiční trenér. „Stoprocentně se o něm dá říci, že ze sebe vyždímal víc, než v něm je. Musel bojovat se svými handicapy, aby se dostal tak vysoko,“ smeká Všetíček před lidovým hrdinou.
Dnes je Štěpánek předkládán jako vzor píle a oddanosti tenisu. To mu ale zdaleka nestačí. V duelu s Djokovičem sice vyhrál respekt a náklonnost okolí, letos na trávě měl však takovou formu, že v něm přetěžký los bublal ještě dlouho po show na centrkurtu. „Být v jiný části pavouka, mohl jsem udělat pěknou neplechu,“ postěžoval si v textovce nejoslavovanější poražený letošního Wimbledonu.
