To bylo vážně něco! To asi není normální, říkala si šampionka Kvitová
PŘÍMO Z LONDÝNA | Padla na wimbledonskou trávu a draly se jí slzy do očí. Petra Kvitová po třech letech, kdy prošla i temnými zákoutími, opět zvedla trofej pro šampionku All England Clubu. A s výkonem, jaký podala ve finále proti vycházející hvězdě Eugenii Bouchardové, to rozhodně nemusí být její poslední velký triumf.
Hrála jste někdy v životě lépe?
„Vypadá to, že ne, co? Rozhodně to byl jeden z nejlepších zápasů kariéry. Vím, že na trávě umím zahrát, ale dneska to bylo vážně něco. Věděla jsem naprosto přesně, co mám dělat, abych ji porazila. A do puntíku jsem to plnila. Byla jsem soustředěná na každý bod, šla jsem do každého úderu. A dokázala jsem to!“
Představovala jste si za poslední tři roky, jak takový moment bude vypadat? A jaký teď skutečně je?
„Tohle jsem si nepředstavovala. Pořád jsem věřila, že můžu vyhrát druhý grandslam, ani ne Wimbledon, ale chtěla jsem další titul opravdu moc. A teď je to nepopsatelné.“
Je tento titul cennější, než ten z roku 2011?
„Ano. Musím říct, že teď si opravdu víc uvědomuju, co to znamená. Samozřejmě titul z toho roku je nezapomenutelný, ale tenhle je pro mě cennější, protože všechny zkušenosti, které jsem za poslední tři roky udělala, nebyly vždy lehké. Prošla jsem spoustou věcí, nedařilo se mi, pak jsem zase vyletěla. Bylo to pořád nahoru dolů. Tenhle turnaj jsem ale hrála každý zápas výborně. Atypický bylo, že jsem hrála se třemi Češkami, což bylo psychicky náročný. Ale nakonec vše dobře dopadlo. A teď si víc uvědomuju, co jsem dokázala.“
Cítila jste se být v tranzu, nebo spíš v zóně, jak tenisté říkají?
„Rozhodně. Finále mám ráda, ráda hraju na velkých kurtech. Je to něco víc než samotný turnaj. Připadala jsem si trochu jako při Fed Cupu, když hraji za Českou republiku, vnímám diváky, žaludek mám na vodě a dostávám husí kůži. Rozhodně jsem byla v zóně. Když jsem vyhrála první set, trochu jsem se bála, jestli mi to vydrží až do konce. Ale vydrželo!“
Kdy jste si během finále uvědomila, že jste v zóně?
„Po tom míčku na 3:1. Od tý chvíle jsem si říkala: tohle asi není normální.“ (smích)
Kolik grandslamů ještě přidáte?
„Na to vážně teď nemyslím. Vím, že Wimbledon je pro mě ten nejlepší turnaj, mám tady vždy nejlepší výsledky. Hrozně si to tu užívám, pronajmu si domek, cítítm se jako doma a zároveň bydlím s týmem. Dnes ráno mi například David (kouč Kotyza) s Ríšou (vypletačem Šodkem) udělali z papírových kapesníků na zahradě nápis Pojď. Bylo krásné vidět, že jsou se mnou a věří, že tady můžu vyhrát podruhé. Užívám si teď tenhle moment, nemyslím na další grandslamy. Ale slibuji, že budu tvrdě makat dál a snad to není ještě konec.“
