PŘÍMO Z LONDÝNA | Sdílená radost je větší radost. V o to lepší náladě je ve Wimbledonu Jiří Veselý, jenž před zraky novomanželky Denisy a čtyřměsíční dcery Sofie postoupil v All England Clubu do 3. kola. Uruguayce Pabla Cuevase předčil i s pomocí 21 es 4:6, 7:6 (5), 6:4, 6:4 a senzační skalp Alexandra Zvereva zaštítil dalším vyhraným utkáním. Už pátým v řadě, neboť se musel do hlavní soutěže protlouct z kvalifikace.
Na velké triumfy bývá často obtížné navázat. Vám se to povedlo. O to je radost větší?
„Určitě. Po prvním zápase přišel boom z toho, že jsem porazil velké jméno. Přál jsem si, abych udržel koncentraci a povedlo se mi na to navázat. Cuevas je strašně šikovný, výborně se na trávě hýbe, velmi inteligentní hráč. Měl jsem ho za favorita, ale taky jsem vycítil, že ode mě po vítězství nad Zverevem lidé čekají, že bych i druhý zápas mohl zvládnout. Na hlavu to byl nápor. Ale zvládnul jsem ho skvěle.“
Jak jste se udržoval soustředěný? Odříznul jste se od světa?
„Na devadesát procent zpráv po Zverevovi jsem ještě ani neodepsal. Omlouvám se, ale pamatuji si, jak jsem porazil
Djokoviče
a snažil se všem vyjít vstříc, všem poděkovat. Jenže když se vyhraje, není nic důležitějšího než se připravovat na další zápas. Odepsal jsem jen úplně nejbližším, všem ostatním odepíšu až po turnaji. Včera jsem se na tenise ani moc nezdržoval, dal jsem si trénink a zmizel zpátky na barák.“
A dnes jste otočil zápas, v němž jste byl set a brejk dole.
„On hrál na úvod neskutečně, výborně podával. Ve druhém setu mě ještě neskutečně brejknul, ale pak mi najednou taky pomohl vrátit se do zápasu. Od té chvíle jsem cítil, že se utkání trochu láme na mojí stranu. V tiebreaku jsem měl i trochu štěstí, ale to k tomu patří. Druhý set byl klíčový.“
Vzpomenete si, kdy jste naposledy vyhrál pět zápasů v řadě?
„Nevím. (smích) Asi když jsem před dvěma lety vyhrál Prostějov. Většinou člověk tolik zápasů vyhraje, když vyhraje i turnaj.“
V Londýně vás doprovází rodina. Snažíte se svým holkám věnovat?
„Ony jsou samostatné, nejsou na mě vázané. Máme tu barák, dojdou na něj pěšky, manželka se postará o koupání a uspávání. Když mi to vyjde, rád s rodinou strávím volný čas, je to relax z tenisového prostředí.“
Koupete, chodíte s kočárkem?
„Koupání jsem ještě nestihl, včera jsem trénoval až do šesti do večera a když jsem se vrátil, tak už malá spala. Ale dneska mi to možná vyjde. Je to super, malá se začíná usmívat, už hodně vnímá. Je to radost, není nic krásnějšího, když vaše dítě začíná dělat první krůčky a vy jste u toho.“
Jak dcerka spí?
„Je skvělá. Chodí spát kolem sedmé a spí až do šesti, sedmi do rána. Samozřejmě s nějakou přestávkou na pití, ale jinak nedělá hluk. Nebo spím já tvrdě.“ (smích)
Budete společně cestovat i nadále?
„Přes léto na turnajích v Evropě je snazší rodinu vozit, dál se uvidí. Cestování je docela náročné. Člověk má dost svých tašek a malinká musí všude s kočárkem, do toho její i manželky taška. Tam, kde to bude možné, bych ale byl rád, aby mě podpořily.“
Váš první zápas manželka s dcerou živě neviděly, protože na velký kurt děti do pěti let nesmí. Tentokrát už se přišly podívat?
„Byly první set. Pak tam bylo tolik lidí, že to malá nevydržela. Tak se dívaly zase v loungi v televizi.“
Na kurtu je ale máte s sebou. Hrajete s prstýnkem uvázaným na tkaničce. Jak jste na to přišel?
„Okoukal jsem to, myslím, od Andersona nebo
Murrayho
. Vážu si ho na pravou, servisovou nohu. Jen se trochu bojím, že ho ztratím. Jsem už takovej. Všechny náramky jsem vždycky poztrácel.“
Související články
