Wimbledon 2019 | Kotyza vedl české hvězdy! Kvitová, Plíšková, Strýcová? Řekl, čím se liší | iSport.cz
Jan Jaroch
8. července 2019 • 09:00

Kotyza vedl české hvězdy! Kvitová, Plíšková, Strýcová? Řekl, čím se liší

Autor: Jan Jaroch
TOP VIDEA
SE SIMONOU: Patrik Le Giang o nehodě na Bali, Martinu Dúbravkovi i Vietnamu SE SIMONOU: Patrik Le Giang o nehodě na Bali, Martinu Dúbravkovi i Vietnamu
Vrba: Odveta je otevřená. Góly u Krmenčíka jsou otázkou času Vrba: Odveta je otevřená. Góly u Krmenčíka jsou otázkou času
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO Z LONDÝNA | Tenisový Mourinho, tak se v nadsázce říká Davidu Kotyzovi (51). S Petrou Kvitovou vyhrál dvakrát Wimbledon, vedl Karolínu Plíškovou, nyní pomáhá Barboře Strýcové. Tři ze čtyř osmifinalistek letošního ročníku turnaje v All England Clubu prošly jeho rukama, k tomu připočtěte Lucii Šafářovou či Ivetu Benešovou. Vystudovaný učitel se pohybuje na WTA Tour od roku 2004, je přímým svědkem zlaté generace českého ženského tenisu. A dokáže o ní poutavě vyprávět.



Když bylo Davidu Kotyzovi šest let, Jan Kodeš právě vyhrál Wimbledon. „Nevěděl jsem, že existují nějaké grandslamy, ale Wimbledon jsem vnímal. Byl pro mě nadpřirozeným turnajem na trávě. A tak to i zůstalo. Můj vnitřní vrchol roku je vždy tady,“ vypráví, když se usadí na terase, z níž přehlídnete značnou část slavného tenisového klubu. Český ženský tenis zde opět exceluje, žádné zemi nezbylo v pavouku tolik osmifinalistek (4) jako Česku.

Kvitová: U Péti je hlavní hlava

Vnímáte tuhle sílu?
„Na to, jak je Čechů málo, dokazují holky velké věci. A každá jiným způsobem, z jiného zázemí, se všemi turbulencemi a kotrmelci. Můžeme být rádi, že jsou ve svém oboru tak úspěšné. Můžeme si hvízdat. A já jsem rád, že jsem s nimi mohl sdílet ten čas. Že se někdy podívám do Wimbledonu, to by mě jako mladého nikdy nenapadlo. Natož, že se budu dívat na svou hráčku z lóže centrkurtu.“

Nemůžeme začít jinak než u vašich dvou wimbledonských triumfů s Petrou Kvitovou. Jaká je nejsilnější vzpomínka na ročník 2011?
„Vybavuji si spíš střípky. Už v roce 2010 tady byla Péťa v semifinále, prohrála se Serenou, předtím porazila Kanepiovou z pěti mečbolů. To bylo něco! Seděli jsme v jednom boxu s trenérem Kanepiové a nedá se publikovat, co ten vypouštěl z pusy. (smích) 2011 si pamatuju skvělé třetí kolo s Vinciovou, z toho jsem měl vítr. Petra ale hrála skvěle. Pak bylo těžké semifinále s Azarenkovou.“

Kterým si zasloužila finále proti Šarapovové.
„Trénovali jsme před ním ze srandy čvančaráky (podseknutá podání spodem), bavili jsme se o tom, že by jeden Petra mohla zkusit na mečbol. A ona na něj dala jediné eso zápasu. Hezky servis na téčko.“

Prý si tenkrát hodně věřila, neměla zábrany. Přitom Šarapovová byla ikona, Kvitové se ve světě moc šancí nedávalo.
„Ve finále se vždycky dokázala vymáčknout. Věděla, že tam nechá všechno, byla zavřená do bubliny a jakoby ani nevěděla o světě. Taky jí bylo jen jednadvacet. Ona v takových chvílích spíš pečovala o druhé. Uklidňovala nás nervózní: Buďte v klidu, já to tam nějak vyšmoulím.“

Uklidnila vás?
„Ani nevím. Obecně jsem nejvíc nervózní v začátcích turnajů. Při finále už vás zápas úplně vcucne, nedá vám moc prostoru se nervovat. Na začátku se člověk klepe, jestli nepojedete domů po prvním kole. Ale ve finále už máte něco za sebou. Máte pocit, že turnaj nebyl vůbec marný.“

Když člověk vidí fotky z roku 2011, byla Petra zavalitá. Nepůsobila extra v kondici.
„Zažili jsme, že byla v kondici a nepodala výkon. Pak zase bez fyzického základu hrála jako z partesu. Pak se to spojilo obojí. U ní byly možné všechny kombinace. Ale mentální složka vždycky převážila nad fyzickou. Tenis je pořád fyzičtější a fyzičtější, holky se s tím musí srovnat, ale u Péti je podle mě hlavní hlava. Pořád díky ní dokáže strašně velké věci.“

První titul a celý rok 2011 zakončený triumfem na Masters a ve Fed Cupu ji ale také dost poznamenal, že?
„Nadšení z roku 2011 vyprchalo a stala se z něj norma pro roky další. Všichni si pamatovali, jak to tady ve Wimbledonu vymlátila. Viděli ji na prvním místě, čekali, že bude vyhrávat všechno. To na ni dolehlo.“

Wimbledon 2011 přišel jako blesk z čistého nebe, k druhému titulu o tři roky později vedla trnitější cesta, že?
„Tehdy už byla dospělá ženská se svými mimotenisovými problémy. Byla po rozchodu s Radkem (Štěpánkem), nebyla to jednoduchá situace. Rok 2013 se jí tady z našeho pohledu vůbec nepovedl, prohrála ve čtvrtfinále s Flipkensovou 6:4 ve třetím. Ten rok vyhrála Bartoliová, což… No nic… Když to řeknu blbě, my jsme většinou spíš zapíjeli neúspěchy. Tehdy jsme se napili na domku s vědomím toho, že to mohlo být lepší. A Peťa sama řekla: Pojďme si připít na další rok, já to dám. Teď to možná vypadá směšně, rok se s rokem sešel, udála se spousta věcí a ona ten turnaj odehrála neskutečně.“

Tehdy si Wimbledon vyhrála ve 3. kole s Venus Williamsovou, že?
„Přesně tak. Ten výsledek si pamatuju jako dneska: 5:7, 7:6, 7:5. První brejk zápasu udělala za stavu 6:5 ve třetím setu. Vynikající utkání, skóre se přelévalo, Petra byla několikrát hodně blízko porážky. Po tomhle jsem si řekl: Hodně dobrý. A finále s Bouchardovou, to už byla demolice.“

Tušil jste ji?
„Už při rozehrávce jsme na ni s Ríšou Šodkem (vypletač) jen zírali. Házel jsem jí míče a ona je tam pálila do rohů. Za čtvrt hodiny bylo po rozehrávce a já si říkal: Prosím tě holka, vydrž to, to by mohlo být něco. A taky bylo.“

DAVID KOTYZA
Věk: 51 let (30. srpna 1967 v Plzni)
Hráčská kariéra: bývalý ligový tenista Slavie Plzeň
Trenérská kariéra: Věnuje se jí téměř třicet let, za svého působení vedl Robina Vika, Michala Tabaru, Dušana Lojdu, Petru Cetkovskou, Lucii Šafářovou, Barboru Strýcovou, Ivetu Benešovou, Petru Kvitovou, Karolínu Plíškovou či Dánku Caroline Wozniackou. Působil i jako trenér u fedcupového týmu.

Ten ročník pro vás musel být ale nepříjemný, Kvitová hrála čtvrtfinále s Barborou Strýcovou, semifinále s Lucií Šafářovou, tedy vašimi bývalými svěřenkyněmi.
„A ještě to vycházelo tak, že šla Petra na zápas a její další soupeřka už ho měla vyhraný. Bára porazila Na Li a Peťa šla teprve na zápas. Pak šla na zápas s Bárou a chviličku předtím přišla rozjásaná Lucka, která porazila Makarovovou a byla v semifinále. Viděl jsem na Pétě, jak z toho byla přepadlá. S Bárou ten rok ve Wimbledonu trénovala, ona jí tam posílala ty svoje žiletky, brousila ji. V tréninku Péťa dostala na frak. A věděla, že jestli tohle zvládne, čeká ji rozzářená Šafi. Fakt, že hrála s kámoškama ze stejné země, dodával turnaji další přísadu.“

Jak jste udržovali Kvitovou v pohodě?
„Měli jsme i svoji wimbledonskou písničku. Já bigbíťák bych vybral jiný song, ale písnička se musela líbit hlavně Petře. Tuším, že se jmenovala Riptide, ale už bych vám ji nezanotoval.“

Také jste jí před finále na zahradě domku vytvořili z papíru velký nápis: POJĎ.
„Řekli jsme si s Ríšou: Pojďme něco udělat. Došel jsem do Sainsbury´s pro papír, začali jsme na zahradě tvořit. Jenže se spustil déšť, foukal vítr. Takže jsme museli přinést všechny průhledný sklenice z baráku, aby nápis držel. Byla to taková maličkost, chtěli jsme v Pétě vytvořit pocit, že za ní stojíme a přejeme jí, ať se jí to povede.“

Byla překvapená?
„No… Koukla z okna, řekla fajn. Možná se to nesetkalo úplně s nadšenou odezvou, ale chtěli jsme tomu dát něco navíc. Ne jen jít na trénink a povídat si o taktice.“

Řešit ji, to u Kvitové často ani nebylo moc potřeba, že?
„U Petry byla výhoda, že taktiku určovala ona. Tím, jak měla hru nastavenou, jak měla založené údery, co uměla. Když použiju šachovou terminologii, hraje s bílými, i když je na returnu. Prostě pálí do míčů a ty druhé musí reagovat. Postupem času jsem dospěl u všech holek k tomu, že nejlepší je vypíchnout pár jasných bodů, než jim zaneřádit hlavu spousto velkých mouder. S každou je to ale jiné. Kája Plíšková je analytická, všechno potřebuje rozumově zdůvodnit. S ní byly debaty zase jiné. Každá holka je jiná, jinak přemýšlí. Je třeba se jim přizpůsobit.“

Plíšková: Zdobila ji systematičnost

Všímáte si, jak se Plíšková systematicky stále zlepšuje?
„Ona je v tomhle úplná výjimka. Až do roku 2017, co se dostala na první místo, se každou sezonu na konci roku pořád zlepšovala. Když už je v top 10, je jasné, že číslo před jménem kolísá nahoru dolů, ale systematičnost ji vždy zdobila. Nedělá unáhlená rozhodnutí, nepouští se do velkých rizik. Ví, co ji do špičky dostalo a přidávat k tomu kousek po kousku další díly skládačky. Tohle chce veliké odhodlání, cílevědomost. Už je v nejužší špičce, teď jde o to prolomit to na grandslamu. Ale zase se k tomu nesmí příliš upnout.“

Je na dobré cestě?
„Podle mě jo. Dělá věci, které dělat má. Teď, když to nechá plynout, má velkou šanci na velkém turnaji uspět.“

Dá Petra spíš na pocity, zatímco Karolína se víc řídí rozumem?
„Nedá se říct, jaký přístup je lepší. Odlišují se charakterem, životními zkušenostmi, nejen Peťa a Kája. Každá z českých holek je jiná a je neuvěřitelné, že jich je tolik tak úspěšných.“

Kvitová a Plíšková vyhrávají turnaje, na každém grandslamu patří mezi favoritky. Je éra KP a PK v českých tenisových dějinách výjimečná?
„My, co se kolem nich pohybujeme delší dobu, jejich úspěchy doceňujeme. Já je obdivuju, i když jsem trenér a nejsem od toho, abych za nimi chodil a říkal: Bravo, ty jsi fakt báječná! Podívejte se na kluky...“

Berdych nemá následovníky, že?
„Je za ním propast. A až teď vystupuje význam jeho výsledků. Kdekdo si zpětně uvědomuje, jak neuvěřitelně dlouho se držel v top 10. Šest let hrál Masters a teď nemáme chlapa ve stovce. To je kontrast!“

Za Kvitovou a Plíškovou zase taková mezera není.
„Ale stejně plné ocenění jejich úspěchů přijde, až skončí: Ty bláho, když tenkrát hrávaly… Člověk má tendenci vzpomínat na krásné věci a ty nepříjemné smazávat. A až tu jednou Petra, Kája, Bára, Lucka nastoupí na turnaji legend, bude se žasnout: To byla generace! Bomba.“

Strýcová: Drobečky ji dodávají sebevědomí

Dnes pomáháte Barboře Strýcové. Kde v sobě pořád bere elán, se kterým se pere na kurtech s většími a silnějšími sokyněmi?
„Kdybyste ji tady ráno po dvojzápase singl-debl viděl jít ze schodů, tak byste koukal, jak se belhá… (smích) Nechci ji moc chválit. Ale je jí třiatřicet. Každá holka má nějaké démony, se kterými bojuje. Hledá sebedůvěru, srovnává se s ostatními. Ale třeba na žebříčku jsou z hráček starších 31 let před ní jenom williamsky, Kerberová a její deblová spoluhráčka Sie. Ve čtyřhře je Bára celkově třetí. To jsou drobečky, které by jí mohly dodat sebevědomí, jež někdy postrádá. Aniž bychom jí mazali med kolem huby, stačí na stůl položit pár faktů. A ona poví: Ty jo, to je docela dobrý. Den pak není tak hrozný a noha tolik nebolí.“

Uzavřela fedcupovou kariéru, ale jinak nevypadá, že by se chystala do penze, nebo ano?
„Konec ve Fed Cupu se jí mimořádně povedl, protože se blížila zásadní změna formátu. V tom novém už nenastoupí ve finále doma před vyprodanou O2 arenou, protože se o trofej hraje někde bůhvíkde na Balatonu. Baruně se navíc povedlo vyhrát poslední svůj singl. Myslím, že napsala fantastickou tečku.“

Jak těžko se plánuje úplný odchod ze scény?
„Podívejte, sport zatím naplňuje celý její život. Dvacet let téměř od rána do večera hraje tenis. Vžijte se do situace holky, která do práce dává úplně všechno. Ví, co kdysi mohla udělat jinak a líp. A už jí nezbývá moc času. Netuší, co bude po tenise - štěpit atom asi nebude. Tak si užívá každý den, který ještě může strávit na kurtech. Záleží jenom na ní, jestli převáží ochota vstoupit do neznáma nového života a třeba založit rodinu. Nebo pokračovat. Kdyby jela Le Mans, je nejméně ve třiadvacáté hodině závodu. Přál bych jí, aby kariéru dojela na plný plyn.“

Jaké je sledovat sportovní i životní dráhu všech vašich hráček?
„Je to něco zvláštního. Lucka Šafářová postavila dům v Líšni asi pět set metrů vzdušnou čarou od místa, kde bydlím já. Znám ji od čtrnácti, kdy přišla do Prostějova, kde se pak dala dohromady s Berďou. Žili tam spolu v domečku bez rodičů a dávali to jako profíci, což bylo obdivuhodné. Měli to v hlavách nastavené: Jedem! Nešli do hospody, do kasina nebo bůhvíkam. Tak rychle to uteklo. A najednou se dočtu, že Lucka čeká miminko.“

Potkáváte se?
„Viděli jsme se v Líšni v Potrefené huse, kam přišla s Tomášem Plekancem na oběd.“

Sledoval jste její loučení?
„Jak jsem úplný neandrtálec v sociálních sítích, chybí mi některé informace. Až tady jsem se dozvěděl, že je Lucka těhotná. Zpětně mi došlo, proč se třeba nerozloučila ve Wimbledonu s Bethanií (Mattekovou-Sandsovou). Nejhezčí bylo asi loučení na Spartě. To bylo dojemný.“

Co vás nejvíc zaujalo na její kariéře?
„Co jsme byli spolu, povedl se jí nejvíc rok 2007. V devatenácti se dostala do čtvrtfinále Australian Open, kde prohrála s mladou Nicole. (Vaidišovou) Ale víte, co je pro mě neuvěřitelná záležitost?“

Povídejte.
„Lucka Šafářová první hráčka světa ve čtyřhře. Její táta jí zakazoval hrát voleje, když byla malá. Že prý je nebude potřebovat. Na síti vůbec nevěděla, prostě šavlovačka, jenom to tam strkala. Hře moc nerozuměla. Kreslili jsme si třeba na papíře, co by zahrála, kdyby jí balon přiletěl odsud. Kam to dáš? Lucka měla vzácnou schopnost si vybrat blbou variantu. Říkal jsem si: Tohle je ztracený. Budeme ji muset naprogramovat a jedem. Luci, forhend po lajně, tady máš terčík. V tomhle byla skvělá.“

Před dlouhým časem jste vedl i Ivetu Benešovou. Zůstáváte v kontaktu?
„Moc ne. Ale vybavuju si, jak jsem ji trénoval, přibral jsem k nám Peťu a ony na prvním turnaji v Hobartu postoupily do finále. Vyslal jsem se někam do zákulisí, protože mi proti sobě stály dvě moje hráčky. Teď si nedovedu představit, že by Čech vedl najednou třeba Katku Siniakovou a Karolínu Muchovou.“

Některé rozchody v branži jsou vášnivé nebo překvapivé. Daří se vám přesto udržovat s bývalými hráčkami dobré vztahy?
„Vzhledem k věkovému rozdílu k nim mám hlubší vztah. Sledoval jsem, jak zrály jako ženské. Nešlo jen o to, jak se jim zlepšoval forhend po lajně. Potkávali jsme se taky ve Fed Cupu. Troufnu si říct, že máme dobré vztahy. Jsem rád, že se jim daří a vzpomínám jenom na to dobré. A že je na co vzpomínat!“

KOTYZA O SVÝCH HVĚZDNÝCH SVĚŘENKYNÍCH
Petra Kvitová
„Nikdy jsme nehráli čtvrt hodiny křížem. Dělali jsme to jinak: Peti, pojď. Deset míčů po lajně do terče metr na metr. A deset míčů z běhu po lajně... Pracovali jsme na zbraních, kterými mohla ostatní drtit. Ne na běhání a obraně.“
Barbora Strýcová
„Musíš to vyškrábnout, ubránit se, to je u Báry klíčové. A jakmile je možnost, vyraz dopředu, protože na síti jsi neskutečná. Nehraj obyčejné výměny. V nich jsou ostatní holky lepší.“
Karolína Plíšková
„Kája potřebovala stabilitu ve všem, aby cítila, že má jistotu. Riziko není zas tak moc potřeba. Všechno měla spočtené, vykalkulované. Díky svému přístupu šla po krůčkách dopředu.“
Lucie Šafářová
„Lucka jela jako mašina: zápas, trénink. Koho tam mám? Nezajímá. Nebála se. Vypadala křehce, ale uvnitř je jako křemen a na kurtu šla do soupeřek drze, ostře.“

 
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud