PŘÍMO Z LONDÝNA | Ta slečna zapomněla prohrávat. Po semifinále v singlu se Barbora Strýcová protloukla mezi top čtyřku i v deblu. Devět zápasů, devět vítězství, to je její dechberoucí bilance z Wimbledonu 2019. Čekání na čtvrteční střet se Serenou Williamsovou vyplnila úspěšnou prací ve čtyřhře. S parťačkou Sie Šu-wej ovládly po obědě čtvrtfinále proti silačkám Aryně Sabalenkové a Elise Mertensové 6:4, 6:2. Jelikož v noci na středu spala pouze tři hodiny, přišlo české tenistce volné odpoledne vhod.
Další deblové vítězství muselo ještě přiživit vaší euforii, že?
„Super! Užily jsme si to. Jsem ráda, že jsme zápas zvládly ve dvou setech, protože jsem ušetřila nějakou energii. Hrály jsme dobře a chytře. S Mertensovou a Sabalenkovou jsme prohrály v Miami, kde náš výkon nebyl nic moc.“
Účast ve dvou soutěžích bere síly. Nezvažovala jste odhlášku z deblu?
„Vůbec. Od začátku jsem měla v hlavě, že debla hraju. Ani na moment mě nenapadlo: Prdím na to, protože mám důležitý zápas v singlu. Díky deblu se tolik nesoustředím na dvouhru, nebabrám se tolik v myšlenkách, jaké to asi bude. V hlavě jsem si nastavila, že mi debl energii brát nebude.“
Jak vám tedy je po devíti zápasech v deseti dnech?
„Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem fresh. Jsem unavená, ale ne KO. Tak normálně.“
Za deset dnů jste odehrála devět zápasů a strávila víc jak třináct hodin na kurtu. Byla jste někdy pod větším fyzickým náporem?
„Když se vyhrává, únava není taková. Až po turnaji vám povím. Budu hlavně psychicky dobitá. Teď se držím v euforii, napětí, koncentraci. Až pak to na mě padne.“
I Serena Williamsová měla ve středu zápas v mixu po boku Andyho Murrayho. Uklidňuje vás, že na tom musí být podobně…
„Jestli na tom bude podobně, nevím. Ona hraje jiný tenis než já. Myslím, že to taky trošičku cítí, ale ne tak extrémně.“
Povězte, co se vám honí během životního turnaje hlavou. Připadáte si stále jako ve snu?
„Vstřebávám to hrozně zvláštně. Ne že bych to neřešila, ale jedu den ode dne, zápas od zápasu. Snažím se nedávat důraz na to, že to je tak velký. Pak by mě to sebralo a nedokázala bych se vrátit zpátky. Jsem v takovém: jojo, dobrý, ale hraju dál.“
Povězte, co jste prožila od triumfu nad Johannou Kontaovou?
„Přišla jsem v úterý hrozně pozdě domů, asi o půl jedenácté. Usnula jsem ale až kolem půl druhé. A v půl páté už jsem byla vzhůru. Pak už mi nešlo usnout, takže jsem trošičku nevyspalá. Ale to je asi normální. Čím dál jsem v turnaji, tím je spánku míň.“
Ještě máte šanci spánkový deficit dohnat.
„To taky plánuji udělat. Skončily jsme brzy odpoledne. Hodím nohy nahoru, půjdu na véču a budu se snažit jít brzy spát. Dám si zase kuře s rýží, na které jsem zvyklá. Žádné experimenty, aby se mi neudělalo špatně. Svoji rutinu prostě měnit nebudu.“
Blokujete i zprávy z domova?
„Žádné noviny ani články si nečtu, takže nevím, co se děje. Samozřejmě odepisuju kamarádům, rodině a známým. Je slušnost poděkovat za gratulaci. Jinak se tím nenechám rozptylovat. Nechci.“
Kdo vám do Londýna dorazí na semifinále fandit?
„Přijede celá rodina. Máma, táta a ségra s dětmi.“
Takže takový běžný zápas…
(smích) „Přesně tak. Normální zápas. Dorazí mi asi dvacet lidí, ale v pohodě.“
Související články
