Pyšná Strýcová: Vyhrála jsem sama nad sebou. Proč se nebojí Sereny?
PŘÍMO Z LONDÝNA | Po pěti letech se vrátila Barbora Strýcová do čtvrtfinále Wimbledonu. Jako zkušenější a také psychicky odolnější tenistka. Z divé Báry se i díky poctivé přípravě s mentálním koučem proměnila v hráčku, která poslední dny drtí konkurenci s ledovou maskou a potlačuje svou skutečnou osobnost. I proto vládla na centrkurtu a udolala Johannu Kontaovou 7:6, 6:1.
Proč se vám plní sen teď? A proč právě tady? Co myslíte?
„To je otázka! Protože jsem starší a mám z tenisu větší radost? Nevím...“
Už vám stihlo dojít, co jste dokázala?
„Ani ne. Hodinu po zápase jsem nastupovala do deblu na kurt číslo 12. Ještě jsem neměla čas uvědomit si, že jsem v semifinále svého oblíbeného turnaje. Ale zůstávám v soutěži, na což jsem hrdá.“
Jste nejstarší novickou v grandslamovém semifinále v Open éře. Myslela jste si už, že se tak daleko neprotlučete?
„Vždycky jsem o něčem takovém snila. Wimbledon jsem si stanovila letos jako cíl, právě tady jsem chtěla být v nejlepší formě. Je úžasné, že se to splnilo.“
Co vám letělo hlavou v zápase s Kontaovou za stavu 1:4 v první sadě?
„Nejsem zvyklá na centrkurty. Při nástupu jsem slyšela každý zvuk, spadnutí špendlíku na zem. Popadla mě nervozita. Páni, jsem tady, ve čtvrtfinále Wimbledonu proti holce z Anglie. Když jsem prohrávala 1:4, začala jsem předvádět výkon, jaký jsem chtěla. Snížila jsem, začala se lépe pohybovat, budovala si sebedůvěru, která mi pomohla dostat se do tiebreaku a získat ho.“
A co vás napadalo při skóre 5:1 ve druhém setu?
„Byla jsem úplně klidná, ve své zóně. Necítila jsem stres, což je divné. Ale myslím, že je to fajn.“
Je vnitřní klid největším posunem v poslední části vaší kariéry?
„Rozhodně. Tenhle turnaj mi ukazuje, že dokážu zvítězit sama nad sebou, nad svými emocemi, nad svou osobností. Jsem hodně emotivní hráčka i člověk. V minulosti jsem to nedokázala kontrolovat. Ale poslední dva týdny jsem konečně dokázala něco, na čem se svými mentálními kouči pracuju už roky. To je pro mě velká výhra.“
Proč se to daří právě teď?
„Za prvé jsem na místě, kde to mám ráda. Za druhé se hraje na povrchu, který mám ráda. A za třetí mám tady tým, který mi hrozně moc pomáhá. Taky bydlím v baráku, jenž znám, mám tam svoje pohodlí. I to dělá svoje. Jsou to minivěci, které dělají ohromné věci. Fakt se tu cítím skvěle, jdu na zápasy taková uklidněná a pokaždé se těším.“
Po 4. kole a velké otočce s Elise Mertensovou jste si kázala příliš se nevznášet v oblacích, zůstat soustředěná a hladová. Evidentně se to povedlo.
„Hrozně moc. A je to zvláštní i teď. Jsem v semifinále, pocit je to hezký, mám radost a všechno. Ale neříkám si: Joooo, skvělý. A tak to má být. Turnaj ještě neskončil, pořád mám před sebou dvě soutěže. Až tady dohraju poslední balón, bude čas na juchání.“
Byl to největší rozdíl oproti čtvrtfinále 2014 s Petrou Kvitovou?
„Určitě. Tentokrát jsem nebyla plná takového: waaaau. Byla jsem koncentrovaná na to, co mám dělat. Před pěti lety jsem hrála proti Petře, což není vůbec jednoduchý. Teď jsem tam šla jako mnohem zkušenější hráčka.“
Na postup do semifinále jste čekala 52 grandslamů. Záviděla jste někdy ostatním, jimž se to povedlo?
„Někdy jsem si říkala, kéž bych někdy taky takhle mohla hrát. Ne že bych jim záviděla, ale pořád jsem sama sobě věřila, že i já tohle v sobě mám a někdy se mi to povede prodat. Spoustakrát se mi to nepovedlo, celkem dvaapadesátkrát. Teď jsem tady po třiapadesáté, na svém nejoblíbenějším turnaji a je skvělý, že se mi to daří právě zde.“
Jak vzhlížíte k semifinále proti Sereně Williamsové?
„Když bude mít Serena svůj den, nedá mi vůbec žádnou šanci. Ale takových dnů už má míň než dřív. Myslím, že hraju dobrý tenis, což jsem předvedla v posledních dvou zápasech. Půjdu na kurt a nebudu se bát, že hraju proti Sereně. Ona je samozřejmě silnější, ale já zkusím použít svoje zbraně. Chci bojovat naplno o každý míč a užívat si tu bitvu. Nemám co ztratit.“
