Bylo jí jednadvacet let, chodila s o čtyři roky mladším tenistou, řídila škodovku, teprve před rokem se odstěhovala z prostějovské ubytovny pro talenty do vlastního bytu 2+kk. Pak vyhrála Wimbledon a svět se sympatické copaté slečně z Fulneku otočil vzhůru nohama. Už je to 10 let, co Petra Kvitová poprvé pozvedla talíř Venus Rosewaterové a splnila si sen všech tenistů a tenistek. Zavzpomínejte si s námi. Deset let starým příběhem v článku iSport Premium vás provede redaktor Sportu Jan Jaroch.
Jasně si vybavuji neděli před začátkem Wimbledonu. V Londýně stávkovali zaměstnanci metra, na zastávku Southfields, odkud se chodí na kurty, se šlo dostat těžko. I Petře Kvitové bydlící v pronajatém domku nedaleko od metra nebylo do skoku. „Je úplně KO,“ hlásil tehdy trenér David Kotyza. V sobotu v Eastbourne odehrála semifinále i finále, skoro nemohla chodit. A první zápas ji měl čekat už v pondělí. Ale pršelo a to bylo štěstí. Na kurt šla až v úterý a začala vítězná jízda.
„Přijela jsem bez ambicí,“ vyhlašovala od prvního kola. „Na holku bez ambicí hraješ moc dobře,“ dobíral jsem si ji. Jen se ošívala. Slovo titul bylo tabu. Hlavně pro ni, vždyť tak nenávidí roli tenistky, od které
