Video se připravuje ...
Už pár chvil po wimbledonském finále svítila na webové stránce RT (Russia Today) hlavní zpráva s titulkem: V Rusku narozená Rybakinová triumfovala ve Wimbledonu. Státem vlastněné médium, jež je považováno za nástroj propagandy ruské vlády, na rozdíl od páchání zločinů na Ukrajině nemlčelo. „Dobrá práce, Rybakinová. Vyhráli jsme Wimbledon,“ prohlásil šéf ruského tenisového svazu Šamil Tarpiščev. Tak rozporuplně končil příběh vyloučení ruských a běloruských tenistů z letošního travnatého grandslamu.
A v jeho středu stojí třiadvacetiletá Jelena Rybakinová, flegmaticky působící vytáhlá blondýna, která se po proměněném mečbolu ve finále proti Uns Džabúrové (3:6, 6:2, 6:2) ani neradovala. Až na tiskové konferenci se rozplakala, když měla odpovědět, co jí asi povědí její rodiče, kteří finále nemohli sledovat přímo na místě.
Kdo ví, jak se asi cítila Catherine, vévodkyně z Cambridge a manželka následníka trůnu prince Williama, když předávala stříbrný talíř šampionce narozené v Moskvě reprezentující Kazachstán. Svůj part zvládla noblesně. S úsměvem pohlédla vítězce do očí, předala trofej, zatleskala. „Poblahopřála mi, řekla, že jsem hrála moc dobře. Byla velmi milá,“ popsala šampionka.
Převezli Rusové celý tenisový svět, když nakonec Wimbledon vyhrála tenistka, jež do osmnácti let hrála pod jejich vlajkou a má se za to, že dodnes celá její rodina včetně jí samotné žije v Moskvě? Záleží na úhlu pohledu. Triumf Rybakinové lze také vyložit jako ruskou neschopnost vidět talent tenistky, kterou jejich svaz pustil do služeb Kazachstánu stejně jako nemálo dalších jejích krajanek a krajanů s raketou.
Během Wimbledonu musela Rybakinová logicky vážit slova. Otázky na její ruský původ už ji iritovaly. „Už zase?“ mračila se.
Cítí se být Ruskou? „Těžká otázka.“
Je v kontaktu s ruskými tenistkami? „Poslední dobou moc nekontroluji telefon.“
Kde žije? „Na túře. Přesouvám se každý týden, takže nejvíc času trávím na cestách. Mezi turnaji trénuji na Slovensku, kempy absolvuji v Dubaji. Vlastně nežiji nikde.“
Odsuzuje válku? „Reprezentuji Kazachstán. Nevybrala jsem si, kde se narodím.“
Nepřekroutí ruská propaganda její triumf? „Nevím, co se stane. Vždy se objeví nějaké zprávy, s tím nic nenadělám.“
Konverzace připomínala tanec v obchodě s porcelánem, jak vidno z výňatků z jejích tiskových konferencí po semifinále a finále. Při těchto zápasech už jí přímo v Londýně tleskal i muž malé postavy a velkých finančních prostředků – Bulat Utěmuratov, čtyřiašedesátiletý podnikatel, jehož jmění se odhaduje na 3,6 miliardy dolarů. Při finále seděl v lóži Rybakinové a dmul se pýchou. „Nemiluje tenis, přímo ho zbožňuje,“ řekl o něm kdysi nizozemský kouč Eric Van Harpen. „Podporoval mě celé dva týdny, telefonovali jsme si, na semifinále už přijel. Jsem mu vděčná,“ pravila šampionka.
To Utěmuratov, dnes jeden ze čtyř místopředsedů ITF, je zodpovědný za to, že Kazachstán je tak tučným písmem zapsán na tenisové mapě. A teď má i wimbledonskou vítězku. Zhruba od roku 2007, co se stal šéfem tenisové federace ve své zemi, začal razit agresivní „přestupovou“ politiku a z Ruska přetahoval hráče i hráčky. V metropoli Nursultanu, dříve Astaně, vyrostlo moderní tenisové centrum, kde si zahráli Davis Cup i čeští tenisté. Utěmuratov údajně jen ze svého investoval do rozvoje tenisu 85 milionů dolarů, naturalizovaným Rusům poskytuje štědrou podporu do jejich kariér i zázemí. Proto dnes pod kazachstánskou vlajkou hrají i Alexander Bublik (38. na ATP), Julia Putincevová (33. na WTA) či právě Rybakinová (23.). Ta před letošním Wimbledonem postoupila jen jedinkrát do grandslamového čtvrtfinále. Až nyní přišel velký třesk.
„Za Kazachstán již hraji dlouho a jsem šťastná. Věřili ve mě, dali mi šanci,“ připomíná Rybakinová, jež zemi reprezentovala loni na olympiádě v Tokiu (4. místo v singlu) a nastupuje za ni i v BJK Cupu.
Ve středoasijské zemi, jež miluje především bojové a úpolové sporty, nestál ještě v roce 2000 jediný tenisový kurt. Průkopnicí kazachstánské cesty se v roce 2008 stala Jaroslava Švedovová, rodačka z Moskvy, o níž se dá hovořit jako o matce kazachstánského tenisu. To ona vyhrála pod vlajkou Kazachstánu čtyřhru na US Open i ve Wimbledonu.
A Rybakinová posunula tenisový věhlas země ještě výš. Mají tedy Rusové slavit, či si drbat hlavu?
Témata:
sport, Moskva, tenis, finále, Ukrajina, Rusko, Kazachstán, Jelena Rybakinová, Catherine vévodkyně z Cambridge, vláda Ruské federace, Sport na Heureka.cz
Související články
