Další hrdina z Fulneku? Kopřiva míří na Djokoviče, fandí i rodiče Kvitové
PŘÍMO Z LONDÝNA | David versus Goliáš v tenisovém vydání, to bude první wimbledonské kolo pro českého debutanta Víta Kopřivu. Odměnou za zvládnutou kvalifikaci je sedmadvacetiletému hráči střet s Novakem Djokovičem na posvátném centrkurtu. Nula wimbledonských zápasů proti sedmi titulům, kariérní výdělek 676 tisíc dolarů proti 182 milionům. Nejlepší hráč všech dob versus 123. tenista žebříčku a borec z challengerů, jenž je nejsilnější na antuce a tráva mu mnoho neříká. Může to být debakl nebo třeba zajímavý zápas, o Srbově formě po nedávné operaci kolene není zcela jasno.
Po letošním Australian Open jste se, Vítku, kvalifikoval do hlavní soutěže grandslamu teprve podruhé v kariéře. V Melbourne jste vyfasoval do prvního kola nasazeného Sebastiana Kordu, nyní byl los ještě přísnější. Co jste si pomyslel?
„Byly to smíšené pocity. Člověk si říká, že chce vždycky uhrát co nejlepší výsledek, čemuž takový soupeř nepomáhá. Ale Djokovič je nějakým způsobem splněný sen. Srdce mi začalo bušit, dostavilo se i nadšení, že si můžu zahrát s žijící legendou našeho sportu. Hned mi začaly chodit zprávy, byl z toho humbuk. Pamatuju si, že i letos v Austrálii na Djokoviče čekal kvalifikant, tam jsem se mu ještě vyhnul. Tak mi to vyšlo tady…“
Sledoval jste páteční los?
„Říkal jsem si, že ho nebudu sledovat online, ale přišel jsem ze snídaně, neměl jsem co dělat a zrovna na mě vyskočilo na sociálních sítích, že se losuje, tak jsem si to zapnul. A moje jméno pořád nešlo, nešlo, nešlo. Pak zbývalo posledních šest jmen a už jsme se na sebe podívali s trenérem, že to asi na Djokoviče klapne. A bylo to tam.“
Jaká zpráva byla nejvtipnější?
„Rozesmálo mě jich dost. Hned jsme si napsali s Adamem Pavláskem, který s ním tady hrál před sedmi lety taky. Trošku jsme si z toho dělali srandu. Pavlas dostal kotel (2:6, 2:6, 1:6), tak se mě snažil uklidnit, ať nedostanu ještě větší.“
Máte obavu?
„Člověk samozřejmě strach má. Nebudu říkat, že ne. Zase se ale na tom snažím pracovat už od losu, co nejlépe to jde. Mám docela dlouhou dobu na přípravu, snažím se udělat to nejlepší, co můžu a jít dobrému výsledku naproti.“
Djokovič absolvoval před třemi týdny artroskopickou operaci kolene, o jeho startu nebylo dlouho jasno. Říkal jste si, že se třeba ještě odhlásí?
„Věděl jsem, že buď bude stoprocentně ready a nastoupí, což teď tak vypadá, anebo nenastoupí vůbec. Počítám s tím, že bude v plné kondici a ne připravený na padesát procent.“
I tak… Jiný Čech, Tomáš Macháč, už Srba letos zdolal, Djokovič není dominantní jako dřív. Cítíte šanci?
„Z tohohle pohledu si říkám, že nějaké malinké šance hrají na mou stranu, ale on toho pořád dokázal tolik… Je tady zvyklý hrát na centru nonstop, párkrát to tady vyhrál.“
Sedmkrát…
„Jo, jenom sedmkrát. (smích) A pro mě to tu bude úplně poprvé. Ale jo, říkám si, že pokud ho někdy porazit, tak teď, kdy je po zranění. Díval jsem se na něj, jak hrál na Roland Garros, a říkal jsem si: Ty jo, on se tam pohybuje tak blbě. Všechno, co kolem toho dělal, se mi nelíbilo. Pak šel na operaci, takže asi něco vážného měl. Zkusím toho využít. Když už nic, tak to je moje šance zkusit ho potrápit na kurtu co nejdýl.“
Jste v All England Clubu vůbec poprvé?
„Ano. Vždy jsme chodili akorát trénovat na tréninkové kurty, ale do areálu nás nikdy nepustili. Je to neskutečná Mekka. Je to Wimbledon! Pocházím z Fulneku, takže pro mě byl Wimbledon skrz Petru (Kvitovou) od malička omílané téma. Z tohoto pohledu je to neskutečné.“
A letos je to deset let od chvíle, co Kvitová vyhrála druhý titul ve Wimbledonu…
„Pamatuji si, jak jsem to tenkrát prožíval s celým naším městem. Wimbledon nějak rezonuje celým Fulnekem. Známí se vždy ptali, kdy už budu hrát na Wimbledonu. A teď se mi to podařilo.“
Gratulovala vám Petra?
„Ta má teď krátce před porodem trochu jiné starosti, takže ne. Ale její rodiče se ozvali. S mými rodiči jsou v kontaktu. Tři týdny zpátky se na mě byli i podívat na turnaji v Prostějově. To bylo milé.“
Všechny tři challengerové tituly a pět z futurů jste vyhrál na antuce. Překvapil jste sám sebe úspěchem na trávě, když jste v posledním kole kvalifikace vyřadil 3:1 na sety i Richarda Gasqueta?
„Je to úplný paradox. Říkal jsem hned po kvalifikaci, že na trávě bych to snad nikdy nečekal. Ale nějakým způsobem má hra platila, i když jsem měl i trochu štěstí na los a ve druhém kole hrál s antukářem. Sešlo se to, jsem fakt brutálně překvapený, že se to povedlo zrovna tady na Wimbledonu. Antuka je můj určitě silnější povrch a na Roland Garros se mi ještě nepovedlo projít ani druhým kolem kvalifikace. O tomhle jsem ani nesnil.“
