Tenistky budou trestány za hekání!

Ta by měla povzbudit rozhodčí, aby razantněji umlčovali křičící hráčky. Nejdřív přijde na řadu trestný fiftýn, pak trestný game a po něm ukončení utkání.

Šestnáctiletá Portugalka Michelle Larcher de Britová má být příští velkou věcí v ženském tenisu. Už nyní se ale možná zapíše do historie. Její vřískání na kurtu je tak táhlé a intenzivní, že se kvůli němu budou možná upravovat pravidla.

„Nikoho tak hlasitého jsem skutečně ještě neslyšel,“ kýve hlavou český kouč David Kotyza. „Vzpomínám si, že když byla menší, hekala také, ale teď to vystupňovala tak, že mi to přijde až nezdravý,“ tvrdí trenér Aleš Kodat, jenž De Britovou dobře zná z Bollettieriho akademie. „Jinak proti ní nic nemám, ona i její rodiče jsou milí lidé,“ dodává.

Na vřískání De Britové si ve 3. kole French Open stěžovala Francouzka Rezaiová a buďte si jistí, že i ve Wimbledonu o ní bude hodně slyšet.

Portugalka dostala divokou kartu do hlavní ženské soutěže a britská média se nemohou dočkat, až s měřičem decibelů poprvé vyrazí na její zápas. Dá se čekat, že De Britová zboří světový rekord Marie Šarapovové, jenž dělá 101 decibelů.

Mnozí soudí, že v případě sibiřské sirény Šarapovové nejsou skřeky úmyslné, ale jde o výraz úsilí. „Jsou však holky, které zahrají úplně laxně a zařvou u toho, a to mi přijde divný,“ tvrdí Kodat.

Kdo řve nejsilnějši

110 decibelů lví řev 101 decibelů Šarapovová 93,2 decibelu Selešová 88,9 decibelu S. Williamsová 88 decibelů Davenportová 85 decibelů V. Williamsová 83,5 decibelu Azarenková 81 decibelů Bovinová 78,5 decibelu Kurnikovová 75 decibelů Clijstersová 73 decibelů Dementěvová

Potíž s De Britovou není ani tak v hlasitosti jejího křiku jako v jeho délce. Když ze sebe hráčka vydává zvuk při samotném provádění úderu nebo těsně před nárazem do míče, když vydechuje, tolik to nevadí.

„Za hranicí ale je, když hráčka zakřičí v momentě, kdy zasahuje míč, takže tenisák není slyšet. A když vříská dokonce v momentě, kdy je už míč nad sítí a blíží se k soupeřce, to už je špatně. To třeba předvedla právě Michelle,“ říká Kodat.

„Vždyť míček musí být slyšet, hráč reaguje napřed na sluchový vjem a až teprve potom na zrakový. Pokud je úder překřičený soupeřkou a lze poznat, že ta to dělá schválně, mělo by se to trestat,“ dodává.

A přesně k tomu nyní směřuje ITF. „V případě De Britové jde především o délku jejího křiku. V tom se liší od ostatních, které dělaly hluk před ní,“ tvrdí zástupce ITF Bill Babcock.

Sama De Britová však věří, že penalizovat tenistky za hekání, je neférové. „Přeci je to součást hry,“ brání se. „Je mi teprve šestnáct s stále se učím. Možná se mi podaří dostat to pod kontrolu, pokusím se o to,“ slibuje.

Mnoho největších sirén pochází stejně jako Portugalka z Bollettieriho akademie. Před ní jimi byly Selešová či Šarapovová. „Nikdy jsme hekání neučili,“ brání se však Bollettieri. „To můžu potvrdit, Nick nás k tomu nikdy nenabádal,“ přitakává Kodat.

Existuje mnoho domněnek, ale žádná potvrzená teorie o tom, zda je hekání fyzickou výhodou, či jen psychologickou zbraní. Křičení prý pomáhá tenistkám koncentrovat se na úder, prudké vydechnutí spojené s křikem vede i k hlubšímu nadechnutí a lepšímu okysličování krve. Rykot zastře zvuk úderu a soupeřka hůř odhadne jeho sílu, nebo chtějí být hekající tenistky jen zajímavé.

Hekání bylo i vědecky zkoumáno. Ne u tenisu, nýbrž u vzpírání. Přišlo se na to, že vzpěrač zvedne o dvě procenta vyšší hmotnost, když si zakřičí.
V tenise už ale hekání došlo do takové míry, že je podle Martiny Navrátilové neakceptovatelné. „Je to čistě a jednoduše podvádění. Nastal čas s ním něco udělat,“ bouchla do stolu.

Ačkoliv se hekání spojuje především s ženským tenisem, první opravdovou vydatně hekající hvězdou byl muž – Jimmy Connors. Na něj si soupeři začali poprvé stěžovat. Proč tedy není ten samý problém mezi muži? „Kdyby moc hekal chlap, ostatní by si to s ním v šatně vyřídili. Tohle holky neudělají,“ míní Kodat.

A tak musí přijít na řadu úprava pravidel.