Poražený finalista Andy Murray přirovnal ho přirovnal k Pelému, prý patří do dvorany největších sportovních osobností všech dob. A Roger Federer věří, že jeho příběh sedmým Wimbledonem a sedmnáctým grandslamem zdaleka nekončí.
Ve finále jste hrál jeden ze svých nejlepších zápasů. Cítíte se dnes být lepším hráčem než před pěti lety?
„Pevně věřím, že jsem. Přeci netrénuji tak tvrdě jen proto, abych se zhoršil (smích). Možná to tak nevypadá, ale skutečně tomu věřím. Tehdy jsem měl tak neskutečnou sebedůvěru, že bylo jednoduché zmáčknout spoušť a hrát ty nejobtížnější údery. Dnes se už víc přikláním k procentuální úspěšnosti úderů, protože vím, jak je těžké je trefovat a jak málo stačí k chybě.“
Za měsíc vám bude 31 let. Jak jste se musel přizpůsobit postupujícímu věku, abyste nepřestal vyhrávat?
„Lidé často zapomínají, že mám dvě dcery, což má na můj život masivní vliv. A myslím, že mé hře pomohly víc než cokoliv jiného, protože hraji jeden z nejlepších tenisů svého života. Přizpůsobit se nebylo vždy jednoduché, ale když jsem je dnes viděl na tribuně, byl to splněný sen. Je to velký den pro celou mou rodinu.“
A další černý pro Andyho Murrayho. Soucítíte s ním?
„A jak. Dává si tolik šancí na grandslamové tituly. Skutečně hluboce věřím tomu, že grandslam vyhraje. A ne jenom jeden. Zatím mu to nevyšlo, ale dnes se dostal o další krok blíž. Věřím a doufám v to, že brzy některý získá.“