Lendl vzkazuje svému svěřenci: Andy, buď na sebe hrdý
Jen pár minut spolu strávili Ivan Lendl s Andym Murraym po wimbledonském finále. Skotský jinoch prohrál i čtvrtý titulový boj na grandslamu v kariéře, čímž věrně okopíroval ostravského rodáka.
Pocit zadostiučinění z prvního finále v All England Clubu i hořkost z krachu s Rogerem Federerem se mísili v obou. Lendl pomohl Murraymu udělat další krůček ke snu, zatím však ne dost velký na to, aby se mohl jeho pětadvacetiletý svěřenec titulovat grandslamovým šampionem.
„Buď hrdý na sebe a způsob, jakým jsi bojoval. O dalším právě teď nemá smysl mluvit,“ poplácal Lendl Skota po zádech a odletěl domů na Floridu. Uvidí se zase až za měsíc. Lendl nebude Murrayho doprovázet na olympijských hrách.
„Lákají mě v televizi. Ale sedět tři hodiny v autě a cestovat tam, kam můžu dojet za půl hodiny na kole, to mě moc neláká,“ usmál se nedávno při exhibici v Praze
Murray vzdal po Wimbledonu hold Lendlovi, muži s kamenou tváří ve svém hráčském boxu, a jeho přínosu. „Změnil mi přípravu na grandslamy, což jsem cítil, že potřebuji. Věci jdou správným směrem, ale ještě mě toho hodně čeká,“ prohlásila světová čtyřka, kterou se Lendl při grandslamech snaží držet mimo centrum dění, ve volné dny často trénují mimo hlavní areál.
Lendlovy předzápasové rozbory jsou podle Murrayho tak komplexní, že prý potřebuje celou noc na to, aby je vstřebal.
Jaký další Lendlův přínos se v All England Clubu ukázal? Vylepšil mu druhé podání, přinutil ho hrát ostřeji z forhendu a částečně naučil vzteklouna Murrayho nepropadat negativním emocím.
Britský tenista již v kariéře vyhrál 8 turnajů série Masters, jež jsou po grandslamech nejdůležitější. Skutečně velký titul mu však uniká. „Jsem čím dál blíž. Odehrál jsem nejlepší grandslamové finále, i ráno před ním jsem se cítil nejlépe,“ komentoval svůj progres muž, jenž ve čtvrtém finále konečně urval první set.
Už za dva a půl týdne začíná olympijský turnaj ve Wimbledonu, pořadatelé již v pondělí začali spěšně měnit zelené plachty kolem kurtů za fialové s pěti kruhy a vysazovat rychle klíčící semena trávy. Než tráva zakoření, musí ze sebe Murray setřást depresi.
V minulosti v tom nebyl příliš dobrý. Po loňském finále Australian Open s Djokovičem na něj padla taková deka, že dva měsíce nebyl skoro schopný vyhrát zápas.
„V takové situaci je jednoduché udělat nějakou hloupost, ale Ivan mě naučil nebýt příliš nahoře ani dole. A toho se budu držet,“ sliboval Murray, jenž prý tento týden určitě nevleze na kurt a odletí za sluncem na jih Evropy či do Miami. „Počasí tady je naprosto šeredné,“ postěžoval si na Londýn, jenž je letos v červenci spíš podzimní než letní.
Právě v Miami, kde je jeho tréninková základna, má velkou inspiraci. Coby basketbalový fanoušek navštívil několik zápasů basketbalových Heat v NBA, seznámil se LeBronem Jamesem a Dwyanem Wadem. Oba ho teď na Twitteru povzbuzovali, aby nepřestal věřit.
„LeBronův příběh mě inspiruje. Někomu prostě trvá déle, než vystoupí až na vrchol. Musíte si zažít noční můry, než si splníte sen.“
Dobrým znamením je, že po Wimbledonu je pro Murrayho výstižnější otázkou, kdy to dokáže než zda to vůbec dokáže.
