„Jako student vysoké školy jsem vypracoval diplomovou práci na téma energetický průmysl v ČR se zaměřením na nové zdroje. To jsem netušil, že budu pracovat s dívkou, která v sobě nosí ten nejvýkonnější jaderný reaktor rok výroby 1986. Pravda, někdy jsme se potýkali s přerušením chlazení, o to větší výzva to byla pro jeho obsluhu,“ prohlásil David Kotyza, trenér světové deblové jedničky Barbory Strýcové. Tento tandem se před čtrnácti dny rozešel po její nejúspěšnější sezoně. Tenistka pro časopis Coach a iSport Premium vypráví o (ne)výhodách malé postavy, přísných trenérech, vítězném Wimbledonu, svých občasných sprostých výstupech i o tom, co ji sport naučil pro život či obavách, co bude, až s tenisem skončí. Nebo své ujetosti na úklid.
Kdo vás naučil tenis?
„Já se nejvíc naučila tím, že jsem chodila každý den na zeď. Za hlavní pokládám to, že jsem si to vybrala sama. Můj první trenér, to mi bylo asi čtyři nebo pět let, se jmenoval Martínek. Pak jsem pomalu začínala mít svoje trenéry. Asi nejvíc mi pomohla Martina Davídková, v Plzni na Slavii.“
Jak dlouho jste dokázala vydržet hrát na zdi?
„Celé odpoledne. To bylo moje dětství. Po obědě jsme tam přišly a byly jsme tam třeba do sedmi do večera. A tak to bylo každý den.“
Jenom se zdí?
„Ano. Zeď je nejlepší učitel. Teď už na zdi nehraje nikdo...“
Měla jste někdy záložní plán, kdyby se to s tenisem vyvíjelo špatně?
„Docela dost lidí se mě ptá, co budu dělat po tenise. Ale já popravdě řečeno...“
To jsem ale nemyslel. Spíš jsem vás vracel do minulosti.
„Aha. Záložní plán byl, že se vrátím ke krasobruslení, protože mě ten sport strašně bavil a doteď se na něj v televizi dívám. Takže to bych asi dělala. Určitě by to bylo něco se sportem, možná atletika. Miluji tvrdou práci a miluji sportování.“
Ale co kdyby to bývalo nešlo se sportem? Měla jste nějaký záložní plán pro mimosportovní život?
„Asi bych chtěla studovat jazyky. A třeba bych se odstěhovala někam pryč a dělala něco s dětmi. Anebo bych uvažovala založit si nějakou firmu na pořádání eventů, protože mám ráda plánování. Všechno mít připravené, to mě hrozně baví.“
Tak to bude druhá kariéra?
„Možná. Potřebuji mít připravený plán. Možná je to i trošičku 'nemocné' mít všechno naplánované, ale já se v tom vyžívám.“
Jsem trochu složitější osoba
Jaký trenérský přístup vám vyhovuje?
„Když je trenér na mě přísný, ale nesmí to zajít za hranu, kdy se zablokuju. To si hned říkám: jak si dovoluje takto mluvit? Když se zaseknu, tak se mnou není k hnutí. Samozřejmě, že se to v průběhu mé kariéry nějakým způsobem vyvíjelo, trenéři do mě mohli víc jít a já jsem to brala mnohem líp. Ale ze začátku to bylo se mnou hrozně těžké.“
Co vás třeba zablokuje?
„Když mám pocit, že se mnou trenér nemá trpělivost. Například když je protivný, že zkazím nějaký balon, nebo kroutí očima.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
