Tenistka Hlaváčková: Jak zhubnout po porodu a pravidlo o sladkostech

Andrea Sestini Hlaváčková má za sebou úspěšnou tenisovou kariéru. Dvakrát vyhrála Fed Cup, má dva grandslamové tituly ve čtyřhře a zvedla nad hlavu i pohár pro deblové šampionky Turnaje mistryň.

I přesto, že celý svůj život zasvětila tenisu, přiznává, že návrat ke sportu pro ni není jednoduchý. Jak aktuálně vypadá její trénink a daří se jí skloubit sport se starostí o malou Bibi?

Kdy jste začala po porodu se sportovními aktivitami?
„Bylo to určitě až po ukončení šestinedělí. Čekala jsem na kontrolu fyzioterapeuta, který mi potvrdil, že nemám břišní diastázu (pozn. red. rozestup břišních svalů). Poté jsem tedy pozvolna začala se sportem. Nejprve to byly stabilní posilovací cviky, které se provádějí na místě například s činkami nebo míčem. Nešlo ale rozhodně o nic náročného. Taky jsem v té době chodila na spoustu procházek a počítala si kroky. Dala jsem si předsevzetí, že každý den musím ujít přes 10 tisíc kroků, což nebyl až takový problém. V tomto období jsem chodila pořád ven s kočárkem, takže jsem častokrát nachodila i přes 20 tisíc."

Máte aktuálně nějaký tréninkovým plán?
„Karanténa mě přivedla k tomu, že teď skoro denně cvičím. Aktuálně jedu 30 dnů podle cvičebního programu, který jsem našla na internetu. Jedná se o tak zvané HIITY neboli vysoce intenzivní intervalové tréninky. Cvičení zabere každý den zhruba třicet minut. Hrozně mě to baví a i za tu půl hodinu se při tom dokážu úplně zrušit. Do toho jsme s manželem občas začali hrát i tenis. Jinak žádný přesný plán nemám, snažím se řídit spíše podle pocitů."

Řešíte nějak i svůj jídelníček?
„Co se týče stravy, jsem hrozný lajdák. Miluju jídlo, mám ráda smažené a čokoládu. Musím ale říct, že teď, co jsem začala trošku víc cvičit, se snažím hlídat. Samozřejmě vím, že když si zacvičím denně půl hodiny, nemůžu pak celý den jíst co chci. Výsledky by se pak jen těžko dostavily. Vyhýbám se teď navíc i pečivu a nejím třeba ani těstoviny na večer kvůli sacharidům. Když ale grilujeme na zahradě nebo je jiná příležitost, dám si úplně cokoliv. Obecně jím hodně střídmě, nepřejídám se, jen často hřeším. Jakmile koupím něco sladkého domů, hned to sním. Takže pravidlo zní: nekupovat to."

Jak se vám daří skloubit cvičení se starostí o malou Bibi?
„Navykla jsem si na to, že cvičím každé ráno před snídaní, a hlavně před tím, než jde malá spát. Dřív jsem cvičívala, když malá usnula, ale je to daleko náročnější. Člověk si tak vůbec neodpočine a je unavený. Proto cvičím, když je malá vzhůru. Samozřejmě jí přitom musím pořád něco podávat, něčím ji zabavovat, a hlavně na ni dávat pozor, protože se teď všude staví. Ale jde to skloubit. Jen je to docela náročné, takže jsem ráda, když pak usne a já si konečně na chvíli sednu."

Jak návrat ke sportu zvládá vaše tělo?
„Snažila cvičit i během těhotenství, ale řídila jsem se při tom pocity. Nechodila jsem třeba běhat, ale cvičila silové tréninky. V momentě, kdy jsem z toho začala být unavená, přestala jsem. Poslední měsíc už jsem třeba necvičila vůbec. To jsem byla ráda, že se někam odvalím. S hubnutím jsem pak začala zhruba dva měsíce po porodu. Malá v té době hodně spala a já se tu dobu snažila využít ke cvičení. Nemělo to ale žádný efekt. Vůbec. Zhubla jsem zhruba až po půl roce jejího života. Tělu se zkrátka musí dát čas."

Čím si vysvětlujete, že se vám nedařilo zhubnout?
„Myslím, že to bylo způsobeno fyzickým a hormonálním nastavením v těle. Člověk musí kojit, a proto je potřeba udržet si určitou váhu. Navíc jsem v tomto období měla pořád strašnou chuť na sladké, což hubnutí taky neurychlilo. Říká se, že 9 měsíců to roste a 9 měsíců se toho člověk zbavuje. A já musím potvrdit, že to tak opravdu je."

Takže jste nyní už na své původní váze?
„Ano, ale jde také o to, jak tělo vypadá. Na své původní váze jsem už delší dobu, avšak až teď se to začíná dávat do tvaru, na který byl člověk zvyklý před mateřstvím."

Jak jste aktuálně spokojena se svojí kondicí?
„Moc ne. Když si jdeme s manželem občas zahrát tenis, je to šílené. Hrozně se zadýchávám a rychle se unavím. Jde poznat, že aktivně jsem tenis dlouho nehrála. Je to opravdu náročný sport, ale člověk si to uvědomí až když na chvíli vypadne z tréninkového kolotoče. Opravdu si teď nedokážu představit, že bych se k profi tenisu ještě vrátila."

A nechybí vám tenis?
„Tuhle otázku dostávám celkem často. Všichni se vždy diví, ale mě tenis opravdu nechybí. Já za celou svou kariéru neměla jedinou pauzu. Takhle jsem jela od čtrnácti let, každou sezonu jsem byla v zahraničí a trvalo to neuvěřitelných dvacet let. Tvrdé tréninky, stres, neustálé přemýšlení nad tím, jak se vám bude dařit příští týden. To už mě opravdu vysilovalo. Jsem ráda, že profesionální kariéra plynule přešla v mateřství. I když se teď opravdu nenudím, samozřejmě občas přemýšlím, co bude dál. V budoucnu by mě bavila třeba sportovní žurnalistika, ale jak říkám, aktuálně to příliš neřeším."