Že má tenis zlaté dno? V časech pandemie je významně mělčí. Turnaje škrtají odměny oproti předešlým sezonám i na víc než polovinu, protože přicházejí o vstupné a naopak stoupají výdaje kvůli vytváření bublin. Elina Svitolinová přiznala, že na menších akcích ztrácí motivaci. Její americký kolega Riley Opelka prohlásil: „Když dneska odjedu z turnaje a jsem finančně na svém, je to pro mě skvělý týden.“
Pro úspěch není nikdy špatný čas, i když… Za víkendové finále na turnaji v Dubaji inkasovala Barbora Krejčíková 164 000 dolarů (3,6 mil. korun). Ještě před dvěma lety, kdy naposledy centrum Spojených arabských emirátů hostilo podnik série WTA 1000, by to bylo 260 000 dolarů (5,7 mil. korun).
Ještě víc skličující počty udělala Petry Kvitová. Za nedávný triumf v Dauhá vydělala 68 570 dolarů (1,5 mil. korun), loni za porážku ve finále si přišla na skoro pětkrát tolik (304 000 dolarů – 6,7 mil. korun). Taková je covidová realita, prize money v tenisu významně klesly, nejdramatičtěji pro ty v posledních kolech turnajů.
Protože i elitářský sport jako tenis musel uznat – milionáři jako Novak Djokovič a spol. už výdělek nepotřebují, zato pro pěšáky je to dnes boj o každý dolar. A tak bral letošní šampion Australian Open za titul o třetinu míň než loni, kdežto poražení v prvním kole vydělali o desetinu, o 10 000 australských dolarů (170 000 korun) víc než v roce 2020. Alespoň jeden pozitivní efekt pandemie, chtělo by se říct. Vždyť tenisové výdělky jsou tak brutálně orientované na špičku a například stý golfista žebříčku si vydělá za rok dvakrát tolik kolik stý tenista.
Austrálie prodělala 1,5 miliardy
Tenisový svět už léta rotuje kolem čtyř sluncí – grandslamových turnajů, které zcela po právu slýchávají kritiku, že odměny nerozdělují spravedlivě a obírají hráče. Jak složité a především nákladné je dnes ale tak velkou akci jako grandslam zorganizovat, ukázalo Australian Open.
Podnik v Melbourne letos skončil hluboko v červených číslech. Turnajový ředitel Craig Tiley hovořil o ztrátě 100 milionů australských dolarů (asi 1,66 miliardy korun).
Kvůli vládním restrikcím směla do ochozů pouze polovina obvyklé kapacity, tedy 30 000 diváků denně. Lidí však chodilo mnohem méně. Navíc uprostřed turnaje přišel ve státě Victoria na pět dnů lockdown, hrálo se za zavřenými dveřmi a za víc než 100 000 vstupenek se vracely peníze. Celkově během dvou týdnů dorazilo 130 000 diváků, tedy ani ne šestina loňské návštěvy (812 000).
Náklady rostly i kvůli koronavirovým protokolům, vytváření bubliny, nesčetným testům, nárůstu personálu. „Pohled na účet nebude vůbec lehký, na téhle akci proděláme velké miliony,“ přiznal ředitel turnaje Tiley. „Pět dní bez fanoušků byl velký zásah, vraceli jsme peníze, neprodávaly se suvenýry, reklamní smlouvy byly poníženy. Pět ze čtrnácti dnů, to už je vážně hodně,“ analyzoval s tím, že turnaj má finanční rezervy v hodnotě 80 milionů australských dolarů a dalších 40 až 60 milionů si bude muset půjčit, aby pokryl ztrátu.
Když takhle krvácí grandslam, co pak ostatní turnaje?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
