Video se připravuje ...
Předsevzala si, že nebude plakat. A to dodržela, i když s ní cloumalo dojetí. Vždyť oznamovala, že po dvaceti letech profesionální kariéry dává sbohem tenisu. Pětatřicetiletou Barboru Strýcovou teď čeká jiný život, jak jasně ukazovalo bříško rýsující se jí pod zeleným wimbledonským svetrem. Prozradila, že s přítelem Petrem Matějčkem čekají kluka, a že by si ještě jednou jako máma ráda zahrála před diváky. Kde jinde než na Wimbledonu.
Když mířila do sídla Českého olympijského výboru, na jehož zahradě obklopena kyticemi květin oznámila to, co všichni čekali, poplakala si. „Měla jsem slzy v očích, ještě jsem si volala s domovem. Byla jsem dost naměkko, ale řekla jsem si, že tady už brečet nebudu,“ vyprávěla bojovnice Barbora, která doufá, že ji i bez tenisu čeká krásné období. „Odcházím s hlavou vzhůru a moc se těším na to, co přijde,“ pronesla.
Končíte kariéru, je to smutek, či úleva? Nebo ve vašem případě čistá radost, když k tomu dochází za tak šťastných okolností?
„Po pravdě musím říct, že mi chvíli trvalo se s tím vyrovnat. Nejdřív jsem měla radost, že jsem těhotná a budeme mít mimčo. Pak jsem si uvědomila, že už nikdy nebudu hrát. Opouštím něco, co jsem dělala celý život. Mám strach, že mi tenis bude chybět, vždyť byl mým vším. Třeba ne a bojím se zbytečně. To, jak se všechno seběhlo, mi přijde přirozené. Tak snad to tak v pohodě půjde dál.“
Bylo dítě plánované, nebo jste tomu s partnerem Petrem Matějčkem nechali volný průchod, ať rozhodne sám život?
„Přesně tak to bylo. Chtěla jsem mimino, věk už na to mám. Kdybychom chtěli mít větší rodinu, tak na první dítě byl už nejvyšší čas. Ne že bychom dítě úplně plánovali, ale chtěli jsme to oba dva. A tak to nějak vyšlo. Odletěla jsem do Austrálie a zjistila jsem to tam, kdy jsem vyšla z tvrdé karantény, v níž jsem dva týdny nemohla vystrčit nos z pokoje.“
Vážně?
„Jo. (smích) Dva dny poté jsem si udělal test a zjistila jsem to. Trénovala jsem v karanténě na metru čtverečním v pokoji strašně moc, pořád jsem to dávala. Pak jsem si nalila jednu malinkou skleničku vína a úplně se mi zamotala hlava, nebylo mi dobře. Říkám si: asi mi to víno nesedlo. Pořád mi to ale vrtalo hlavou, tak jsem si udělala test a zjistila jsem, že jsem těhotná. A pak mi začalo být fakt blbě.“
V minulosti jste se netajila obavou, jak vám půjde otěhotnět, když máte tělo poznamenané dlouhou sportovní kariérou a stovkami hodin v letadlech. Musela přijít i velká úleva, že?
„To je pravda, protože jsem se opravdu bála. Huntovala jsem se fakt hodně. Měla jsem to ráda, hodně jsem trénovala, makala na kondici. A všichni víme, že v téhle době není úplně jednoduché otěhotnět, zvlášť u sportovce. Někomu to jde hned, někomu ne. Nám to vyšlo a je to velká úleva, protože trápit se tím, že chcete miminko a ono to nejde, není vůbec hezký. A pro ženskou zvlášť. Jsem strašně vděčná za to, že to tak vyšlo.“
Jak se teď připravujete na to, že z vás bude máma? Už přemýšlíte, jaké to bude?
„Sestra už má dvě děti a pořád mi říká: Měla bys mít tady to, musíš si pořídit tohle. Hlava mi z toho jde kolem. Už jsem se dívala na videa, jak držet miminko, jak se o něj starat. Nevím, jestli se na to dá připravit, ale vědět základy je dobrý. Nejvíc se bojím strachu, co budu mít o dítě. Už ho o něj mám teď a co teprve, až s námi bude. Toho se člověk už asi nezbaví do konce života. Zároveň se na to hrozně těším, i když to bude velká zkouška. Ale dali to jiný, tak to dám i já.“
S tenisem je tedy definitivně konec?
„Končím, to rozhodně! Chci si ale sama pro sebe zahrát ještě jeden zápas s diváky a mít rozlučku s fanoušky. Jestli to bude na turnaji, nebo něco zorganizuju já, to ještě nevím.“
Jaký turnaj by to měl ideálně být?
„Samozřejmě můj vysněný je Wimbledon. Nevím, jestli se to stane, ale pokud bych si mohla vybrat, ráda bych se rozloučila na Wimbledonu. Tam jsem měla největší úspěchy, je to pro mě Mekka tenisu. Hlavně to ale neberte tak, že se vrátím. Ne! Končím kariéru, jen si chci ještě naposledy zahrát před lidmi, protože poslední půlrok byl bez diváků a jejich potlesku tak smutný, že mi chybí si zahrát poslední zápas.“
O chráněný žebříček už jste si požádala?
„Už ho mám. V singlu mám zmražený žebříček na 39. místě, v deblu jsem druhá. Takže kdybych chtěla, můžu se vrátit i ve dvouhře. Ale vůbec netuším, co bude. Mojí motivací je ale hlavně se vrátit na ten jeden zápas v kondici, na kterou budu mít.“
Jak se vám teď v těhotenství tloustne?
„Vůbec to neřeším, jsem s tím v pohodě. Hlavně aby rostlo mimino. A jestli porosteme oba, tak to nevadí.“
Poslední zápas jste odehrála v únoru na Australian Open. Už vám chybí tenis?
„Zatím ne, ale musím říct, že na něj teď hodně koukám.“
A pohyb?
„Byla jsem vždycky člověk, který maká a chodí běhat, i když nemusí. Teď se to úplně změnilo, je ze mě spíš lenoch. Do ničeho se mi nechce. Běhat vůbec nemůžu, ale aspoň půl hodiny denně cvičím s miničinkami. Něco málo dělám, ale nepředřu se.“
Už znáte pohlaví? A prozradíte ho?
„Není to tajemství. Čekáme kluka. Měla jsem přísné rodiče, takže si nemyslím, že bych ho rozmazlovala. Ale kdo ví. Snad budu co nejlepší máma.“
Přijde i svatba?
„Je v plánu. Ale nechci mít svatbu s bříškem. Ráda bych si na ní dala i nějaký alkohol.“ (smích)
Související články
