Bouzková: Mít jen tenis není dobré. Projela jsem Aljašku, tančím s mistrem

Marii Bouzkové nezkazí náladu snad vůbec nic. Sluníčko v tenisové šatně září, ať vítězí, či prohrává. Proto je tak oblíbená a loni za to od kolegyň dostala Karen Krantzcke Award, kterou předchozích sedm let vyhrávala Petra Kvitová. Po jednom z tréninků usedla v New Yorku na zahrádce před stadionem Arthura Ashe a jala se rozprávět o svém pestrobarevném životě.

V roce 2014 jste zvítězila v juniorském US Open. Je pro vás díky tomu turnaj ve Flushing Meadows srdeční záležitostí?
„V pondělí jsme nastoupily na sedmnáctce, kde jsem vyhrála finále juniorky. Od prvního dne v areálu mám ty krásné vzpomínky v hlavě. Vybavuje se mi ceremoniál, písnička The Best Day Of My Life, kterou tenkrát hráli. Vždycky to tady pro mě bude speciální turnaj, i když jsem ho vyhrála už před sedmi lety.“

Váš táta tvrdil, že jste tenkrát dostávala nabídky, abyste šla reprezentovat jinou zemi.
„Jo, tenkrát byla jiná doba. Ale vždycky budu hrát pro Česko a teďka už to nemusíme řešit.“

Vystupujete jako vlastenka, na tenisovém bagu máte velkou českou vlajku. Co vás na Česku tak přitahuje? Vždyť trávíte větší část života za hranicemi…
„Prostě ho mám ráda. Hodně cestuju, měním země, střídám atmosféry a zvyky. Ale vždycky jsou mi nejbližší české kořeny.“

Přitom od deseti let žijete na Floridě. Kde máte vlastně základnu?
„Těžko říct, když stále cestujeme. Pořád ale v Bradentonu a v Praze. Když jsem dlouho v Praze, těším se na Floridu. A obráceně. Jakmile přiletím do Česka, hned první den si dám knedlíky.“

Na počátku sezony jste se probila do finále melbournského turnaje Yarra Valley Classic, pak do semifinále v Mexiku. Od zranění v Madridu, kde jste si naštípla palec pravé ruky, se ale výsledkově soužíte a v žebříčku jste spadla na 87. příčku. A stejně by to do vás nikdo neřekl, pořád jste jak sluníčko. Jak to děláte?
„Občas mi nejde tolik o výsledky, ale spíš o pocit z tenisu a o zdraví. Teď už se po zraněních vracím do své pohody. Možná jsem se v poslední době poučila a našla nové cesty, jak se zlepšovat. I proto ty potíže nevidím jenom jako strašnou věc. Zjistila jsem, co je pro mé tělo dobré dlouhodobě, nač bych nepřišla, kdyby se mi pořád dařilo. Jde o specifičtější trénink. Jsem zvyklá strašně dřít, do všeho dávám maximum. David Vydra mi pomáhá najít nějakou rozumnou míru. Není potřeba se každý den udřít. Učím se, co je dobré pro moje tělo i mysl a dlouhodobě pro mou kariéru.“

Už jste konečně zdravá?
„Jak jsem si v Madridu při pádu přivodila malinkou zlomeninu na palci, musela jsem si ji tejpovat až do Wimbledonu. Až po něm jsem začala hrát s čistou dlaní. Jenže v Londýně jsem si vyvrkla kotník a natáhla koleno, takže to na sebe navazovalo a poslalo mě to tenisově dolů. Ale povzbudil mě úspěch s Luckou (Hradeckou) ve Wimbledonu (čtvrtfinále čtyřhry). Pak jsem hnedka vlétla na beton, na což jsem nebyla úplně připravená. Ale teď už se každým týdnem cítím líp a líp.“

S šestatřicetiletou veteránkou Lucií Hradeckou nastupujete teprve od dubna a už jste vyhrály dva turnaje (Birmingham, Praha), ve Wimbledonu i při US Open jste došly do čtvrtfinále. Rodí se nový silný tým?
„Věřím tomu, hrozně jsme si sedly. Ona je velká pohodářka. Je s ní strašná sranda, podobná povaha jako já. Baví se s ostatními holkami. Na kurtu ale do zápasu dáme všechno, skvěle komunikujeme. Létají kolem mě ty její bomby, schovávám se pod síť, aby měla dost místa. Abych se jí nepletla. Vím, že do toho vždycky dá všechno. Stejně jako já.“

Trefila vás už někdy?
„Ještě ne. Má to hodně pod kontrolou. To já jsem ji hodně napálila v Praze.“

Elitní deblistka Barbora Krejčíková udělala letos obrovský průlom i ve dvouhře a tvrdila, jak jí týmová disciplína pomohla udržet se u tenisu a stále se zlepšovat. Jak je pro vás důležitý debl?
„Hodně. I když mě zranění brzdila v singlu, měla jsem díky čtyřhře zápasovou praxi a rytmus. Pořád jsem byla ve stresových situacích. Podruhé za sebou jsme postoupily do grandslamového čtvrtfinále. Výsledek super, zážitek taky. Až se dostanu do takové situace v singlu, vzpomenu si na debla a pomůže mi to.“

S Hradeckou máte jen po šesti společných akcích velkou šanci postoupit na Turnaj mistryň. Láká vás tahle meta?
„Bereme zápas po zápasu. Když se nám daří, můžeme být úspěšné. Můžeme si finále WTA před sebe stavět jako motivaci, ale nechceme se tím nějak zatěžovat.“

Prostě ráda objevuju nové věci

V tenisových kruzích jste známá jako renesanční žena mnoha zájmů. Povězte, co všechno kromě tlučení do tenisáků stíháte?
„Mít jenom tenis není dobré pro mou mysl a budoucnost. Snažím se zpestřit si život. Studuju, učím se jazyky, chodím tancovat, maluju, minulý rok jsem