Titul doma na úrovni Wimbledonu. Dám si palačinku, smála se Bouzková
Nejsladší pocity kariéry a navíc před českými fanoušky. Čtyřiadvacetiletá tenistka Marie Bouzková ovládla podnik Livesport Prague Open, když ve finále na tvrdém povrchu v areálu pražské Sparty ve Stromovce deklasovala sedmou nasazenou Anastasii Potapovovou z Ruska 6:0, 6:3. „Krásný pocit a sen, co se podařilo. Nikdy bych si nedokázala představit, že svůj první titul vybojuji doma,“ rozplývala se.
Čtvrtý pokus ovládnout podnik WTA konečně vyšel. Je odměnou, že se vám to povedlo právě v Praze?
„Tři finále, které jsem hrála doposud, byly vždy hodně těžké. Třísetové zápasy a pokaždé mi to o kousek nevyšlo. Teď jsem hrála před diváky, kteří mě strašně moc hnali dopředu, což pro mě bylo skvělé. Z toho, že jsem to tady zvládla, nemůžu být šťastnější.“
Jak jste se cítila před domácím finále, ve kterém jste chtěla utnout nepříznivou sérii?
„Nervozita je vždycky, to k tomu patří. Ale já jsem se ráno cítila dobře a ve své kůži. Dokázala jsem se v klidu najíst a šla na zápas s čistou hlavou. Chtěla jsem to brát míč po míči a užít si to, což se mi podařilo a to bylo asi nejdůležitější.“
Měla jste z Potapovové respekt vzhledem k tomu, jak kosila předchozí soupeřky v čele se světovou dvojkou Anett Kontaveitovou?
„Myslela jsem si, že to bude těžké i vzhledem k našemu vzájemnému zápasu z Miami, který trval asi tři hodiny (Bouzková vyhrála 6:3, 3:6, 6:4). Všechny soupeřky tady sice smázla, ale já jsem na to nemyslela, protože finále je nový den.“
Bylo to vidět od prvního gamu, kdy jste na rozdíl od soupeřky působila koncentrovaněji a sebejistěji…
„Ona do prvních míčků nastoupila fakt agresivně. Říkala jsem si, že to bude velký zápas, ale jsem ráda za to, jak jsem do finále od začátku naskočila. První set jsem měla dost pod kontrolou a hrála jsem si svoji hru.“
Ve druhé sadě přišlo období, kdy vás dokázala dvakrát v řadě brejknout. Mohl se tam zápas zlomit na opačnou stranu?
„Nepřipouštěla jsem si to. Nechtěla jsem panikařit, ani když jsem si servis dvakrát prohrála. Snažila jsem se stále držet své hry, abych jí nedala šanci se dostat do zápasu.“
Byla jste dojatá po proměněném mečbolu?
„Mamka na tribuně byla asi víc. (směje se) Já mám v sobě hlavně radost, ale asi to na mě ještě dolehne. Užívám si to, protože to byl opravdu skvělý týden.“
Dá se říct, že jste vlastně potvrdila formu z posledních týdnů?
„Byl to nabitý turnaj. Já jsem se v roli vyložené favoritky necítila. Nechtěla jsem, aby na mě dolehl úspěch ve Wimbledonu. Ale jsem ráda, že mám na čem stavět.“
Můžete tento úspěch porovnat s nedávným postupem do čtvrtfinále Wimbledonu?
„Asi to má pro mě úplně stejnou váhu... Ale když to vezmu z pohledu, že předchozí tři finále jsem nešťastně prohrála, možná si tohoto úspěchu vážím ještě o něco víc. Vyhrát titul z WTA byl pro mě velký krok, kterého jsem chtěla v kariéře dosáhnout. Je to pro mě moment, na který nezapomenu. Byl to jeden z nejhezčích zápasů a momentů, které jsem v kariéře odehrála.“
Jak se odměníte?
„K radosti mi stačí málo. Takže možná si dám palačinku.“ (směje se)
S týmem i novým koučem Theodorem Devotym jste už stihli první bleskovou oslavu?
„Už jsme si s týmem něco sladkého dali. Máme přezdívku Tým jahoda, takže jsme si dali strašně moc sladký dezert ve tvaru jahody. Tohle už mám tedy za sebou, ale ještě bude večeře a asi právě ta palačinka.“
Kam vystavíte svůj první pohár z turnaje WTA?
„Mám vitrínu se všemi trofejemi. Tahle půjde úplně doprostřed. Asi vedle titulu z juniorky US Open.“
V novém vydání světového žebříčku poskočíte o 20 míst na 46. pozici…
„Zrovna 46. místo bylo moje nejvyšší v kariéře. Budu zpátky, kde jsem byla před nějakou dobou. Teď si toho vážím asi víc, protože minulý rok nebyl jednoduchý. Teď jsem ráda, za to, kolik do toho každý dnem dáváme. Tenhle žebříček si budu chtít samozřejmě ještě vylepšit.“
Jak velkým povzbuzením je tento úspěch do zbývající části sezony?
„Je to pro mě senzační turnaj. Jsem ráda, že jsem do druhé části sezony na betonu vstoupila takhle – nejlepším možným způsobem. Je super, že mám teď tolik nahraných zápasů. Až to trochu oslavím, začnu se těšit na druhou část v Kanadě a v Americe.“
