Jan Jaroch
Premium
17. října 2022 • 03:00

Osudová žena Mirka: zlatnice z Bojnic, bez které by se fenomén RF nezrodil

Autor: Jan Jaroch, inf
Vstoupit do diskuse
1
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Hašek našel systém: Sedí nám to víc. Kdybych to věděl, už takhle hrajeme dřív
Takhle má repre hrát, čekali jsme na to roky. Konečně nová osa týmu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Co když začneš rodit během Wimbledonu? ptal se Roger Federer. Tak odehraješ zápas a vrátíš se, sdělila Mirka suše svému choti. Ani v nejvypjatějších chvílích neztrácela směr. A tím byla kariéra jejího muže. On v ní hrál hodného policistu, ona občas toho zlého. Vlastní dráhu profesionální tenistky musela ještě pod dívčím jménem Vavrinecová ukončit ve čtyřiadvaceti bez jediného titulu a s žebříčkovým maximem 76. Bez jejího vydatného přičinění by se ale fenomén RF nezrodil.



Někteří o ní škodolibě vtipkují, že je největší vítězkou olympiády v Sydney, ač při ní nevyhrála ani zápas. Roger Federer však bude první, kdo odpoví, že to on v daleké Austrálii zapsal životní vítězství. Poprvé políbil o tři roky starší tenistku, na kterou si už nějaký čas myslel…

Když se tenisový svět v létě roku 2000 přesouval do Homebush Bay, kde se hrál olympijský turnaj, Švýcarsko zrovna nejásalo. Martina Hingisová, Patty Schnyderová i Marc Rosset, hvězdy země, se z akce pod pěti kruhy omluvily. A tak helvétský kříž vysílal skromnou delegaci ve složení Roger Federer (toho času 43. na ATP), Miroslava Vavrinecová a Emmanuelle Gagliardiová.

Páteční přílohu deníku Sport: Speciál Roger Federer zakoupíte ZDE>>>

Zatímco americké sestry Williamsovy se místo olympijské vesnice usadily v luxusním hotelu v centru Sydney, aby se vyhnuly nechtěné pozornosti ostatních sportovců, švýcarská tenisová parta sdílela ubytování s ostatními olympioniky své země. Nemuseli mít strach, stejně by je nikdo nepoznal. Jestliže byl Federer v Aténách 2004 a Pekingu 2008 obletovaným švýcarským vlajkonošem na zahajovacím ceremoniálu, v Sydney ještě patřil vlasatý devatenáctiletý kluk s akné mezi bezejmenné tváře sportovního svátku, během nějž se největší pozornost upínala na domácího australského plavce Iana Thorpa či americké basketbalisty.

„Spal jsem ve druhém patře, pod námi bydleli čtyři zápasníci, takže jsem byl absolutně v bezpečí,“ vzpomínal se smíchem pro L´Equipe. „A panečku, jak my jsme si to užili. Nedokážu ani popsat, jaká to byla zábava.“

S o tři roky starší Vavrinecovou, která se do olympijského týmu dostala jen díky odhlášení kvalitnějších krajanek, se znali jen letmo. Rodačka ze slovenských Bojnic, lázeňského města s krásným zámkem, odkud pochází i Miloš Mečíř, neměla zprvu o kolegovi valné mínění. Viděla ho hrát už jako juniora v basilejském klubu Old Boys. Jistě, měl talent, ale taky neustále házel raketou, vztekal se, pokřikoval. „Co má ten kluk za problém?“ říkala si.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud