50 let od bitvy pohlaví: Jak Kingová vyzrála na muže a co vše to změnilo
Tenis je dnes pravděpodobně nejprestižnějším z ženských sportů, na řadě turnajů jsou hráčky odměňovány stejně jako muži. To vše si ale musely dámy tvrdě vybojovat. A na počátku všeho byl i jeden zápas, který proběhl před rovnými padesáti lety. Bitva pohlaví v září roku 1973 mezi tehdejší americkou hvězdou Billie Jean Kingovou a provokatérem Bobbym Riggsem, jenž sám sebe nazýval největším šovinistickým prasetem, změnila budoucnost.
„Vezmu s sebou ten největší pohřební věnec, navléknu si smuteční pásku a přinesu rakev s figurínou ženy. A až tu velkohubou dámu porazím, figurínu zapálím. Jen se bojím, že to bude strašně jednoznačný zápas. Už teď je tak vystrašená, že málem vyskočí z ponožek.“ Takhle hecoval atmosféru excentrický Bobby Riggs, obrýlený pětapadesátiletý chlapík z Los Angeles, jenž v roce 1939 sice vyhrál Wimbledon, ale v době duelu s devětadvacetiletou Billie Jean Kingovou byl už stařík i mezi veterány, jenž si barvil vlasy.
Pijan a gambler miloval pozornost a nevynechal jedinou příležitost, jak se navést do žen. Své proslovy začínal obráceným oslovením ´páni a dámy´. „Místo pro ženy je v ložnici a kuchyni. Přesně v tomhle pořadí. Ženské je nejlepší udržovat těhotné a bosé,“ hlásal s oblibou.
Na počátku sedmdesátých let se v USA začínalo etablovat ženské hnutí. V roce 1972 schválila vláda článek IX, jenž na sportovním poli zaručoval ženám i mužům rovnoprávnost. Společnost to však stále tak jednoznačně neviděla, ženy sportovkyně byly vnímány spíš jako něco neobvyklého. A zvlášť vzpurnost tenisových průkopnic provokovala.
„Jakmile se stanou nezávislými, už nebudou nikoho poslouchat,“ varoval například hvězdný Američan Stan Smith. A jeho předchůdce Jack Kramer, jenž se proslavil i na promotérském poli, si stěžoval, že jakmile přijde čas ženského utkání na turnaji, lidé odejdou na
