Sebevědomý Menšík: Chci vyhrát každý grandslam. Cíle lepí na lednici
Pomožme si basketbalovou paralelou, protože Jakub Menšík je basketovým fanouškem. Pod koši v NBA řádí Victor Wembanyama, francouzský nováček přirovnávaný k marťanovi, jenž přistál na planetě Zemi. V osmnáctiletém klukovi z Prostějova má český tenis podobného mimozemšťana. Hlava nahoře, zdravé sebevědomí a talent, jenž slibuje vymazat Petra Kordu a jeho triumf z Australian Open 1998 coby poslední mužský grandslamový pro Česko. A jeden titul by byl málo… „K desítce grandslamů bychom se mohli přiblížit,“ culí se Menšík, jenž velká slova nepálí zbůhdarma do větru. Má je podložena komplexní prací a nejmodernějšími metodami.
Sedíme v zasedací místnosti prostějovského tenisového klubu. Jakub Menšík právě slezl z kurtu číslo devět, kde cizeloval svůj um. Poslední měsíce ho pobolívala pravačka, lékaři mu doporučili upravit smyčku při servisu, aby ji šetřil. To, co by se jiný učil měsíce, on zvládl za pár dní. „Bude dobrej, setsakra dobrej. Top ten jasná,“ řekl mi jeden z koučů, jenž se těší respektu po celém světě. V Menšíkově případě nezní otázka jestli, ale spíš kdy…
Kubo, jak daleko to máte vlastně z domova na prostějovské kurty?
„Jsem rodák z Prostějova, bydlím tu odmalička s rodiči, takže úplný kousek. Každý den jezdím poctivě na kurty na kole. Teda teď, když už mám i řidičák, občas i autem. Za dvě, tři minutky tu jsem.“
Právě si procházíte skvělým obdobím v tenise, do toho jste ale také dělal autoškolu a v druhé půlce května vás čeká maturita. Je to nápor, že?
„Není to nic lehkého, v tomhle věku je povinností hodně. Ještě k tomu se mi takhle vydařil začátek sezony, což jsme já ani trenér nečekali, o to větší shon to byl se všemi mediálními povinnostmi a dalšími věcmi. Taky vím, že konkurence nikdy nespí, takže musím pořád makat. Ale dělám to všechno rád, ať už je to trénink na kurtu nebo maturita.“
Počkejte, vy se rád učíte?
„Samozřejmě nechci říct, že se rád učím. Ale už jsem to na gymplu (prostějovské gymnázium Jiřího Wolkera) dotáhl až do čtvrťáku, takže by bylo fajn maturitu mít. Už mám za sebou slohové práce z angličtiny a češtiny, čekají mě ještě didakťáky a ústní zkoušky.“
Na jaká témata jste psal slohové práce?
„Z češtiny jsem si vybral vypravování a téma ,Raději nevzpomínat‘.“
Takže jste se rozepsal o bolavých tenisových porážkách?
(smích) „To ne. Spíš mi to přišlo
