Za titul jsme dostali 1500 eur. Pavlásek o tvrdém byznysu v deblu
Coby teenager platil za velký talent českého tenisu, ten však naplno rozvinul až ve čtyřhře. Loni atakoval medaili v olympijské Paříži, zahrál si finále dvou tisícovkových turnajů. Adam Pavlásek dělá kariéru jako půlhráč, jak se deblistům někdy říká. O zákulisí odstrkované disciplíny, která je však také tvrdým byznysem, se rozpovídal v novém díle podcastu Centrkurt. Vysvětlil v něm rozchod s Uruguaycem Arielem Beharem i proč si nesedli s Chorvatem Ivanem Dodigem.
Adame, na úvod se sluší popřát k nedávnému narození dcery Sophie, kterou máte s přítelkyní Martinou. Je to velká životní změna?
„Velká a příjemná. Člověk v noci sice úplně nespí, ale mít takový poklad je krásné. Jsou to příjemné starosti.“
Jak se vám krátce po porodu odlétalo od rodiny?
„Těžce. Malá se narodila 18. prosince, 21. jsem je vyzvedával v porodnici a 26. už jsem odlétal do Hong Kongu. Bylo to zatím nejtěžší loučení, co hraju tenis.“
Jste nejlepší český deblista současnosti, ale nemělo by se zapomínat i na vaši singlovou kariéru. Dotáhl jste to v ní na 72. místo žebříčku, ve 2. kole Wimbledonu jste si zahrál s Novakem Djokovičem. Byl to pro vás vrchol singlové dráhy?
„Sami vidíte, že Novak neustále sbírá vavříny, je nejlepším tenistou všech dob. Hráli jsme tehdy na vyprodané jedničce, takže i pro mě to byl velký zážitek. Rád vzpomínám i na druhé kolo v Paříži se Schwartzmanem, který byl tehdy dvanáctý na světě.“
Proč vám nakonec singlová kariéra nevyšla?
„Bohužel mě přestal poslouchat loket. Nejdřív jsem s ním laboroval čtyři měsíce, podruhé půl roku. Když nehrajete, rychle vám ujede vlak. I když jsem se snažil měnit rakety, výplety a chodil po doktorech, už to nešlo. Po dvou třech letech trápení, když jsem nemohl trénovat naplno, jsem singl vzdal. Ztratil jsem ranking, návrat už by byl strašně těžký. Trošku mě štve, že singlová kariéra byla krátká, ale jsem rád, že můžu hrát na Tour alespoň debla.“
Bylo na stole skončit s tenisem úplně?
„Taky, ale v nějakých pětadvaceti jsem si říkal, že by byla škoda debl nezkusit. Vždycky mě strašně bavil, i když jsem ho brával jen jako doplněk. Chodil jsem si ho užít, nedával jsem mu váhu. Teď jsem musel přepnout, stal se mojí hlavní disciplínou. Ze singlu mám ale na kurtu pořád takový klid, nestresuju se, když to je 8:8 v tiebreaku. Hodně mi to pomohlo zvlášť v začátcích, kdy jsem tak úplně nelpěl na výsledcích a hrál na zkoušku jen turnaje po Česku a v okolí. Pak to v sezoně 2022 nabralo spád. Ještě v dubnu jsem byl v páté stovce, rok jsem ale končil jako devadesátý. Posun byl fakt rychlý. Naštěstí. Tohle jde vydržet tak rok až dva.“
