Menšík po senzační jízdě: Grandslam je jeden z velkých cílů. Setkání s Messim? Fandím Realu
Svůj vůbec první turnaj série Masters vyhrál Jakub Menšík v pouhých devatenácti letech. Tak ohromný úspěch měl český mužský tenis naposledy před dvaceti lety, kdy cílevědomý mladík Tomáš Berdych slavil po finále v Paříži. Nástupce daviscupového kapitána si o víkendu vyšlápl na toho úplně nejpovolanějšího, legendárního Novaka Djokoviče. Během turnaje, do kterého málem ani nenastoupil, se setkal také s Lionelem Messim. „Náhod tam bylo víc,“ usmívá se Menšík.
Povězte, jak blízko bylo před turnajem vaše odstoupení?
„Story začala dva dny před zápasem, kdy jsem se v noci probudil s bolestí v koleni. Bolest byla taková, že další den jsem sotva chodil. Nemohl jsem ani pořádně trénovat. Fyzioterapeut řekl, že všechno je v pořádku, protože ani na ultrazvuku se nic nenašlo. Tak jsem si říkal, že další den to bolet přestane. Vzal si nějaké prášky, ale bohužel před začátkem prvního zápasu byl stav úplně stejný. Při rozcvičce jsem se nemohl ani rozběhnout.“
Co jste si v tu chvíli pomyslel?
„Říkal jsem si, že je to katastrofa a budu muset odstoupit. Byli jsme stoprocentně rozhodnutí. Přijel jsem si pro papír, který se vyplní, odevzdá hlavnímu rozhodčímu a vesměs je hotovo. Právě ten papír jsem držel v ruce, abych šel oznámit, že odstupuju, ale velké štěstí bylo, že rozhodčí měl zrovna oběd. (usmívá se) Tak jsem si říkal, že nejdříve zajdu za fyzioterapeutem.“
Pomohl vám?
„Už v rozhovoru při ceremoniálu jsem mu poděkoval, protože bez něj by to pak nedopadlo. Dobře se o mě postaral, dal mi poslední naději a řekl mi, že v koleni není nic mechanicky špatně, takže cokoliv můžu dělat na sto procent. Pomocí různých mentálních technik, teapů, jehliček a prášků na bolest jsem si začátek protrpěl, ale vyhrál jsem první zápas a dostal jsem den volna, což mi pomohlo. Koleno se stejně jako moje hra postupně zlepšovalo.“
Nakonec jste došel až do finále proti Novaku Djokovičovi. Jak vám bylo, když vám legenda gratulovala slovy: „Nerad prohrávám, ale s ním mi to tak nevadí.“?
„Samozřejmě se to poslouchá dobře. Myslím si, že to ukazuje na Novakův charakter. On je neskutečný šampion. Úspěchů, kterých v tenise dosáhl, je prostě neskutečné množství. Troufám si říct, že je jeden z nejlepších sportovců všech dob, takže dostat takovou pochvalu a ocenění? Neskutečné. Dodalo mi to více motivace a ukázalo mi to, že jsem na správné cestě.“
S Djokovičem vás navíc pojí přátelský vztah.
„Měl jsem možnost se s ním skamarádit, když jsem byl ještě v juniorské kategorii. Ani jsem pořádně nezačal a on už mi dával rady a říkal, jaký mám potenciál. V Šanghaji jsem měl šanci si proti němu zahrát, což bylo taky neskutečné. Tehdy jsem to bral ještě trošku jinak, protože to byl můj splněný sen. Zápas jsem si šel užít a nasbírat co nejvíce zkušeností. Teď už jsem chtěl vítězství. Pro něj byla stovka přeškrtnutá, já naopak vyhrál první titul. Myslím si, že stý titul Novak určitě ještě získá, ale pak by už mohl pomalu ukončovat kariéru.“ (usmívá se)
Vaše finále se dlouho odkládalo, mělo to velký vliv na přípravu?
„Určitě, protože přece jen s Fritzem to byl taky neskutečný boj. Možná se to utkání asi trošku zastiňuje duelem s Novakem, ale myslím si, že i semifinále bylo skvělé. Když jsme k večeru dohráli, pak jsem skoro vůbec nespal. Akorát jsem zregeneroval na další den, kdy už bylo před finále, ale ani před ním jsem vlastně nespal. (usmívá se) Kluci mě ujišťovali, že všechno je v pohodě. Říkali mi, že se začíná ve tři, vyspím se, dám si snídani, rozehraju se a půjdeme slavit. Prostě to bude rychlej den. (usmívá se) Bohužel ale začalo pršet a z nejrychlejšího dne se stal ten nejdelší. Každá sekunda se s každou minutou natahovaly. Jsem rád, že jsem to takhle zvládl po mentální i fyzické stránce.“
Na turnaji jste měl výborné podání. Pomohl rychlejší a tvrdší beton, který v Miami je?
„Oproti Indian Wells, kde je snad nejpomalejší povrch všech dob, je Miami jiné. Je tam vlhkost, svítí sluníčko, takže fakt fičák. Ale příjemná změna. Pro moji hru jsou takové podmínky lepší. Samozřejmě ale nechci říkat, že jsem jenom betonář, protože spoustu úspěchů mám i na antuce. Nicméně beton je určitě můj nejoblíbenější povrch. To, že mi tam servis takhle šel, bylo skvělé.“
V žebříčku ATP jste se posunul o 30 míst. Jaké cíle máte do zbytku sezony?
„Cíle asi ještě nebudu úplně říkat, protože zatím jsem se více bavil s novináři než se svým týmem. (usmívá se) Naše týmová porada určitě ještě bude a cíle si na ní řekneme. Myslím si, že dvojciferné číslo asi ještě zůstane, ale určitě cíl bude výš než TOP 25. Uvidíme.“
I vítězství na grandslamu považujete za metu?
„Nevím, jestli tento rok, ale do budoucna je to určitě jeden z velkých cílů.“
Na který z grandslamů si nejvíce troufáte?
„Asi na ty betonové, takže buď Australian Open, nebo US Open. Možná Wimbledon? (usmívá se) Jestli vyhraju Roland Garros, tak až jako poslední.“ (směje se)
V Miami jste se potkal i s Lionelem Messim. To musel být velký zážitek.
„Ano, opravdu neskutečné. Myslím si, že na zemi není asi nikdo, kdo by nesledoval jeho cestu a úspěchy. Ten člověk, jestli se vůbec dá jako člověk pojmout, je úžasný. Je skoro nemožné se k němu dostat. Byla tam zrovna privátní akce udělaná jenom pro nás, i tak bylo strašně náročné s ním získat fotku, přestože jsme tam byli jenom čtyři. O to cennější to je. A úplně nejvíc na tom bylo, že jsem si s ním mohl popovídat.“
On ale anglicky neumí tak dokonale, že?
„Nějaké základy má, já naopak mám nějaké základy španělštiny. Asi minutu až dvě jsme s ním spolu s Novakem a Grigorem Dimitrovem mluvili. Vidět ho, udělat si s ním fotku, potřást si rukou a takhle si popovídat? Byl to emočně silný zážitek. Spousta lidí pak říkala, že se nebudu moct soustředit na zápas, ale já si myslím, že s Fritzem jsem předvedl jeden ze svých doposud nejlepších výkonů. Asi bylo potřeba si s Messim potřást rukou. A to, že jsem si ji neumyl, zřejmě pomohlo.“ (usmívá se)
Co jste si s Messim řekli?
„Moc si z toho nepamatuju, protože emoce přebily mé vnímání. Samozřejmě jsem mu gratuloval k jeho úspěchům a říkal jsem mu, že jsem jeho velký fanda od doby, kdy byl v Barceloně. Trošku jsem se však pousmál, protože jinak fandím Realu Madrid, ale když potkáte Messiho… (usměje se) Každopádně vždycky jsem byl větší příznivec Messiho než Ronalda. On mi naopak popřál štěstí k zápasu a řekl, že je neskutečné, že jsem v devatenácti letech tam, kde jsem. Slyšet tohle od takové osobnosti? Je to velká motivace.“
A kdo je pro vás víc, Messi, nebo Djokovič?
„No... (usmívá se) Těžko říct.“
