Kapitánka Bára se vrací na Wimbledon: Z vůně prádelny jsem měla husí kůži

Shodneme se, že Wimbledon je nejlepší turnaj na světě, že?
„Naprosto. Přes to nejede vlak! Wimbledon je turnaj turnajů, vždycky pro mě byl hrozně důležitý. Těším se, jak si tam letos zahraju legendy.“

Takže se zúčastníte mistrovství světa v lobech, jak se někdy tomuhle turnaji vysloužilých přezdívá…
(smích) „Fakt vůbec nevím, co od toho čekat. Jestli hrát naplno nebo ne, dělat u toho nějaký šaškárny. No uvidíme...“

Trénovala jste na návrat do All England Clubu?
„Po dvou letech jsem chytila raketu a šla si dvakrát zahrát. Víc nic. Prostě tam dorazím a nějak to půjde, ono na trávu stejně není potřeba moc trénovat.“

Těšíte se, že se podíváte na Wimbledon bez stresu, dáte si Pimm´s, jahody a užijete si turnaj?
„Strašně moc. Pojedu tam takhle úplně poprvé, ani s přítelem nebereme děti. Nebudu muset spát u kurtů, ale máme hotel ve městě. Dáme si večer drink, užijeme si to.“

Kdybyste měla někomu, kdo tam nikdy nebyl, popsat Wimbledon jako turnaj. Jak byste začala?
„Ta historie, tradice, kterých se stále drží. Všechno to na vás dýchne. I moji kamarádi, kteří tam přijeli poprvé, vždycky říkali: Já tam cítím něco speciálního, co nikde jinde na tenise není.“

Bohdan Ulihrach říkával, že Wimbledon je rok co rok tak stejný, že si ho prostě postupem času zamilujete, i kdybyste nechtěli.
„To je fakt, tam se nic nemění.“

Ono se právě mění, turnaj se ohromně modernizuje, ale pořád navenek působí stejně.
„To je úplná pravda. Změnilo se toho vlastně hrozně moc, přidělali kurty, budou stavět na golfu přes ulici další. Ale stejně když tam dorazíte, máte pocit, že je všechno na stejném místě a znáte to tam jak svoje boty.“

Letos přijde ale velká změna, poprvé v historii turnaje se bude hrát bez čárových rozhodčích, jejich práci převezme video.
„To mi ani neříkejte! Ty starší paní v sukních a pánové s bekovkami, co pískali, se tam tak hodili. To mě štve, s touhle změnou nesouhlasím. Za chvíli bude kurt takovej holej.“

Máte Wimbledon spojený s nějakým konkrétním místem, vůní, pocitem?
„Když přijedete do areálu, projdete přes hráčskou terasu po mostíku do budovy, kde jsou šatny. A sejdete po schodech, kde je prádelna. Tam to vždycky tak pěkně voní. Jak tu vůni ucítím, mám husí kůži a říkám si: Zase jsem na Wimbledonu! A těším se na svoji skříňku v šatně, na celý turnaj.“

Vybavíte si, kolikrát jste ve Wimbledonu hrála hlavní soutěž?
„Asi ne.“

Sedmnáctkrát!
„Tak to je dobrý číslo!“

V roce 2003 jste tam hrála první hlavní soutěž grandslamu.
„Vážně? Já si myslela, že to bylo v Austrálii.“

Tam to byla kvalifikace, tohle už main draw.
„To si upřímně vůbec nevybavuju. A s kým jsem hrála?“

S Perebijnisovou.
„Ano, Kanaďanka.“

Ukrajinka…
(smích) „Aha, to jsem se netrefila vůbec v ničem. Tak super.“

Když jste hrála poprvé ve Wimbledonu, říkala jste si: Už jsem něco v tenise dokázala!
„To zase ne. Spíš je to takové wow, že jste opravdu tam. Kvalifikace se hraje kousek dál v Roehamptonu, kde to skáče všelijak. Pak přijdete do All England Clubu a říkáte si: Ježišimarjá, to je koberec. Člověk je z toho vyjukaný. A hrozně moc chce hrát dobře.“

Pro vás ale první Wimbledon skončil dost krutě – s Taťjanou Perebijnisovou jste prohrála 9:11 ve třetím setu.
„Jo, už si to přesně vybavuju. (smích) Prořvala jsem to v šatně, tohle bolelo.“

Miluju anglické fanoušky

Nakonec jste se ve Wimbledonu během kariéru prodrala do čtvrtfinále v roce 2014, do semifinále o pět let později a ke dvěma deblovým titulům (2019, 2023). Hrála jste odmala ráda na trávě?
„Vlastně nemůžu říct, tady u nás se na ní nehraje. Spíš to souviselo s tím, že jak jsem malá a spíš hračička, než abych dávala bomby, tak se na trávu můj tenis hodil. Dobře se mi na tomhle povrchu běhalo, moje hra na trávu platila.“

Zažila jste i ikonické okamžiky, když nastupujete na wimbledonský centrkurt, což je rituál. Zkuste ho popsat?
„Když jdete hrát na centr, máte meeting point u šaten pro nasazené. Tam už čeká paní, která vás vede na centr. Já nádherně po anglicku upravená, řekne, kdo půjde první a kdo druhý. Procházíte chodbou kolem historických fotek. Stojí tam i členové klubu, kteří vyjdou ze své restaurace a přejí vám hodně štěstí. A pak už jen sejdete po schodech a vejdete na centrák.“

A tam to na vás dýchne.
„Jste hrozně nervózní, ale taky se těšíte. V tu chvíli si řeknete, že jste něco asi dokázala. A jste na sebe maličko pyšná, i když se nemůžete moc dojímat, jelikož vás čeká zápas.“

Publikum ve Wimbledonu je také jiné než všude jinde ve světě, že?
„Miluju anglické fanoušky. Umí se chovat, povzbudit. Udělat atmosféru, ale takovou ukázněnou. Třeba v Paříži už je fandění daleko za čárou. A zvláštní je, jak se ve Wimbledonu na centru rozléhají zvuky. Tak jinak... Na to si taky musíte zvykat. Když jsem tam hrála čtvrtfinále s Johannou Kontaovou (2019), hrozně jsem se toho bála. A ještě větší problém byl předloni, když jsme hrály finále deblu po tom strašně dlouhém finále chlapů. Zrovna přišla taková bouřka, že jsme neslyšely zvuk úderů.“

Jste pořád v kontaktu s vaší osudovou parťačkou Sie Šu-wej?
„Napíšeme si, těším se, že ji teď zase uvidím.“

Jak se má?
„Tak klasicky po svém. (smích) Žije v Paříži, cestuje po světě, občas si do toho odskočí zahrát zápas.“

A pořád si na něj nosí jednu vypletenou raketu.
„Přesně tak, to je prostě ona.“

Byl pro vás společný titul z roku 2023 tím největším wimbledonským zážitkem? Tehdy jste přijela jako maminka malého Vincenta bez očekávání a nakonec se vracela s trofejí.
„Skvělý je, že Vincentovi byly necelé dva roky a já to beru tak, že to zažil se mnou, i když třeba přímo na finále nebyl. Když se o tom teď spolu bavíme, tak si pamatuje, co zažíval, když ho tam hlídala babička. Že tam byl orel, že mám trofej. Věděl, že tam jsem a hraju. Pro mě byl ten titul hlavně nejpřekvapivější. Sie jsem v březnu napsala: Pojďme si spolu zahrát poslední Wimbledon, dáme kolo nebo dvě. Jenže najednou to na nás dýchlo. Když jste ve Wimbledonu už jednou uspěly a cítíte se tam dobře, něco to s vámi dělá. A my hrály zápas od zápasu líp. Už jsem začínala být nervózní, ale Vinckova přítomnost mi hrozně pomáhala.“

Siniaková hraje na trávě strašně dobře

Na Wimbledonu se prostě vždycky přihodí nějaký silný příběh, i když to vůbec nečekáte.
„To je fakt.“

V roce 2023 jste táhly za titulem společně s Markétou Vondroušovou, vítězkou dvouhry.
„Měly jsme kousek od sebe skříňky, pořád jsme se povzbuzovaly. Pamatuju si, jak vyhrála semifinále a nás ještě čekalo. Říkám jí: Ježiš, ty se máš. A ona na to, že my to dáme taky. Pořád jsme si psaly, Víňa jí maloval obrázky. Obě jsme byly na vlně.“

Markéta teď vyhrála našlapaný turnaj v Berlíně, v podstatě grandslam hraný během jednoho týdne. Čím je její hra na trávě tak nebezpečná?
„Vyhrála Wimbledon, má tuhle úžasnou trofej, takže ví, že na ní může hrát. Osobně si myslím, že to uměla vždycky, jen tomu vůbec nevěřila. Je levák, což na trávě extrémně funguje. Její servis je takový lezavý, pomalý a strašně blbě se returnuje. Skvěle se hýbe, je strašně šikovná v tom smyslu, že si umí dojít pro volej, zahrát čop. V Berlíně hrála skvěle. Porazit Sabalenkovou 6:2, 6:4 je velký. Jsem na ni zvědavá, co ve Wimbledonu předvede.“

Co tipujete?
„Půjde daleko. Když si Markéta věří, nesesype se třeba ve třetím kole. Hlavně, aby jí drželo zdraví, protože to je u ní vždycky vachrlatý. Pak může předvést velký věci. Kdyby nás slyšela! Ona tyhle prognózy nemá ráda.“ (smích)

Po dvou letošních nevýrazných grandslamech se jeví Wimbledon zajímavě. Když se podíváte na hráčky jako Barbora Krejčíková, Karolína Muchová, Linda Nosková, Marie Bouzková, Kateřina Siniaková. Vlastně od všech se můžeme dočkat překvapení.
„Pět šest jmen tam máme, které můžou jít daleko. Třeba Katka Siniaková hraje na trávě strašně, ale strašně dobře. Jen chce, aby se to všechno sešlo, holky se cítily dobře a ubojovaly zápasy, kdy budou hrát třeba hrozně. A když tohle zvládnete, pak třeba nějaký zase dostanete jednodušeji, protože soupeřka hraje úplnou tužku. Všechno se prostě musí sejít.“

Řešíme české tenistky schválně, protože jste budoucí kapitánka týmu pro BJK Cup. Pojďme probrat ty ve stovce a zkuste je popsat vašima očima. Co ještě říct k Markétě Vondroušové?
„Umí všechno.“

Taky s ní máte skóre 0:4.
(smích) „No právě proto. Fakt nerada jsem s ní hrála. Její servis jsem nedokázala číst, strašně špatně se mi returnoval. Markéta vám nedá nic zadarmo, neudělá zbytečnou chybu. A já věděla, že můj tenis na ni neplatí. Jednou v Římě jsem vedla 5:2 ve třetím a stejně jsem prohrála. Koho tam máme dál?“

Karolína Muchová.
„Kája je neuvěřitelný talent. Ale neuvěřitelný. Frajerka rok nehraje a pak udělá semifinále US Open. Mám její tenis hrozně ráda, hraje ekonomicky a takový klučičí styl. Jen mi jí je hrozně líto, že je furt zraněná. Pořád se jen vrací. Nevím, co je špatně, ale je to strašná smůla.“

Co Barbora Krejčíková?
„Bára umí nejlíp ze všech číst hru. Maky taky, ale Bára ještě líp. Když si věří, je úplně super. Co dokázala, je neskutečný.“

Jak nahlížíte na Lindu Noskovou?
„Pořád čekám, kdy něco trefí. Ta má takový potenciál! Ale asi si musíme ještě počkat. Je jí teprve dvacet, pořád je strašně mladá. Má skvěle stavěný silový tenis, takový Sabalenkovský. Ale asi potřebuje ještě chvilku. I když si myslím, že už letos můžou být rychlejší betony její. Cincinnati nebo US Open. Miluje New York, tam se cítí dobře. Tak uvidíme.“

Dál tu je Marie Bouzková.
„Bojovnice, která neošidí jediný trénink. Taky s ní nechcete hrát, protože vás budou bolet nohy. Přijde mi stabilní i psychicky, zrovna na trávě hraje výborně.“

Kateřina Siniaková už pomalu míří mezi veteránky a zasloužila by si velký singlový úspěch.
„No Káča! Hrozně bych jí to přála. A když se bavíme o Wimbledonu, právě tam má největší šanci. Osobně si myslím, že by mohla hrát míň deblů, trochu pošetřit tělo a energii a zkusit jeden dva roky šlapat hlavně do singlu.“

Probraly jsme české příslušnice top 100, ale na tuhle bránu už buší také teenagerky Tereza Valentová, Sára Bejlek a blíží se i Laura Samson. Jak máte nastudované je?
„Znám je ze Sparty. Terezu s Laurou úplně, Sára tam trénuje poslední rok nebo dva. Sleduju je a řekla bych, že zrovna Tereza má našlápnuto úplně skvěle. A přijde mi, že je zápasový typ. Laura mi zase strašně připomíná Šarapovovu tím, jak hraje. I Sára je skvělá. Máme další tři holky, které nastupují. Budoucnost je super. Takže super i pro mě!“ (smích)

Tenistkou, kterou už v týmu nevyužijete, je Petra Kvitová. Za dva měsíce po US Open ukončí kariéru, nyní se chystá na poslední Wimbledon. Vy jste se s ní v All England Clubu střetla ve čtvrtfinále roku 2014. Když byla na vrcholu sil, jak se s Petrou na trávě hrálo?
„Byla nehratelná, to se nedalo. S ní bylo tak těžké se dostat do rytmu, výměny. Buď vám dala eso, nebo vám výměnu rychle utnula. Strašně dobře returnovala, ty její úhly ven z kurtu byly šílený. Nedávno jsem viděla sestřih jejího finále Wimbledonu s Bouchardovou a to bylo neskutečný. Tráva jí prostě seděla.“

Berdych mi řekl, co jsem potřebovala slyšet

Zatímco Kvitová plánuje odchod z tenisu, vy se do něj vracíte v roli kapitánky. Prý jste se sama přihlásila, že byste chtěla pomoci a rovnou jste skončila na tak vlivné pozici.
„Minulý rok jsem se s Petrem (Pálou) bavila a říkám mu, že bych jednou chtěla něco dělat ve Fed Cupu vedle něj, protože by mě to bavilo a byli bychom dobrý tým. Pak jsme se potkali na Waltrovce, kam šel cvičit. Prý že o tom přemýšlí. A pak za mnou přišel, jestli bych nechtěla dělat kapitánku.“

Jak jste reagovala?
„Vzala jsem si pár dnů na rozmyšlenou, protože mám doma dvě malé děti a není jednoduché je opouštět. Probrala jsem to s Petrem (partnerem), babičkami a rozhodla jsem se, že do toho půjdu.“

Tenis milujete, jste o deset let mladší než Pála, současné generaci hráček jste prostě blíž. To by mohlo fungovat.
„Věřím tomu. Hele já nebudu hrát, to je na holkách. A na mě bude udělat jim zázemí, pomoct jim, aby hrály dobře, poradit jim při zápase. Budu tomu dávat sto procent, protože jsem vždycky byla týmová hráčka a Fed Cup pro mě byl strašně důležitý.“

Změna přišla možná i díky tomu, jak dobře se zatím osvědčil Tomáš Berdych v nové roli daviscupového kapitána. Konzultovala jste s ním svůj krok?
„Zavolala jsem mu. Ptala jsem se ho hlavně na časové vytížení a další otázky, co mě zajímaly. Tom byl hrozně nápomocný a myslím, že to nebyl náš poslední rozhovor, protože ho strašně uznávám.“

Doporučil vám, ať do toho jdete?
„Řekl mi, co jsem potřebovala slyšet. A vlastně ke konci mi pověděl, že by do toho šel.“

Víte, co může být vaše výhoda? Jste pozitivní člověk, na kterého se nedá moc zlobit.
„Fakt? Taky jsem někdy dost negativní.“

Ale to když hrajete tenis.
„To je fakt. Hele já ty holky budu povzbuzovat, udělám pro ně všechno. Ale taky záleží na nich, jestli to budou chtít a potřebovat. S každou si musím sednout a pobavit se, jak spolu komunikovat.“

Všechno určitě nebude jen růžové. Naposledy se udála kauza, kdy se Linda Fruhvirtová omluvila a ve stejný víkend, co se bojovalo v Ostravě o postup do finále, nastoupila na turnaji ve Francii. Co si o tom myslíte?
„Já jsem tuhle kauzu ani nepostřehla. Fakt nevím, co říct. Prostě dala přednost turnaji před Billie Jean King Cupem. Tohle se mi asi taky bude stávat a nějakým způsobem to musíme respektovat. Nemůžeme holky přemlouvat, je to jejich rozhodnutí. Linda nemá super sezonu, potřebuje asi body… Já bych si třeba vybrala Fed Cup, protože by mi ten týden pomohl, nakopla bych se tam. Ale každá to máme jinak.“

Už vás polévá studený pot, až budete dělat první nominaci a vybírat snad z co nejširšího zástupu zdravých a rozehraných tenistek?
„Budou situace, kdy budu muset sdělovat holkám, že nejsou v nominaci. Nic příjemného, ale tak to je. Zažila jsem to sama. Mě taky Petr nevzal do týmu, měli jsme mezi sebou ostrou konverzaci, cítila jsem se ublížená. Bylo mu to v ten moment líto, ale nakonec udělal správné rozhodnutí, protože se vyhrálo.“

To byl rok 2011, s Ivetou Benešovou jste tenkrát zachránily semifinále v Belgii, ale do nominace na finále v Rusku jste se nevešly.
„Přesně. Tenkrát to bylo ostrý.“

Vy jste se ale nikdy nenaštvala natolik, abyste řekla, že s Fed Cupem končíte.
„To vůbec! Samozřejmě jsem byla naštvaná na Petra, ale vždycky jsem chtěla být v týmu na každý zápas. Pokaždý jsem o nominaci fakt bojovala a vždycky říkala svým trenérům: Teď musím zahrát dobře, aby mě vybral.“

Kapitánkou se oficiálně stanete od sezony 2026, už na baráž do chorvatského Varaždínu ale pojedete, že?
„To byla klika, že hrajeme v Chorvatsku, co? Taky jsme mohli letět do Austrálie. (smích) Hele já tam pojedu a budu koukat Petrovi pod ruku, co ten týden obnáší. Máte tam spoustu mítinků a dalších povinností. Chci to vidět.“

A hlavně by bylo dobré baráž zvládnout, proti Chorvatsku a Kolumbii to nebude snadné.
„To teda! Chorvati udělají doma Vekičové a spol. brutální atmosféru. Ale když budou holky zdravé, šance je obrovská.“

Když srovnám současnou generaci s tou vaší, přijde mi, že za vás měly tenistky větší zájem Fed Cup hrát. Ono to jde asi také ruku v ruce se změnou formátu, co?
„Za nás byl model s domácími zápasy daleko lepší. Myslím, že právě kvůli té změně teď holky tuhle soutěž třeba tak úplně nevyhledávají. Kdyby zažily vyprodanou O2 arénu nebo Ostravu, je to takový pocit, který chcete znova a znova. Teď jedete hrát někam proti sedmi jiným týmům, což mi přijde hrozně degradovaný a bez atmosféry.“

Na co budete holky lákat do týmu?
„Nevím, jestli je budu lákat. Řeknu jim, že je hrozně chci do týmu a půjdeme si to spolu prožít, zabojovat. Ale nebudu je mega přemlouvat, ta holka musí chtít sama od sebe. Na druhou stranu nebudu nikomu zavírat dveře, když mi řekne, že hrát nebude.“

Coby tahoun týmu do budoucnosti se jeví Markéta Vondroušová. O ní je známo, že tuhle soutěž velmi touží vyhrát.
„Ona je skvělá týmová hráčka. A moc bych jí to přála. Budu se snažit, aby se nám to povedlo.“

Kdy to přijde?
„Holky musí být nejdřív zdravé, pak máme velkou budoucnost. Ale slibovat nebudu nic, vy jste všichni hrozně namlsaní.“

To je fakt, ale za to můžete i vy.
(smích) „No jo. Slíbit můžu, že se budu snažit, aby trofej zase přistála v České republice. Je to teď můj největší tenisový sen.“

Unikát na zahradě v Kunraticích: travnatý kurt, kde trénují i šampionky Wimbledonu

WimbledonJan Jaroch26. června 202511:23

Dívej se mi do očí! Nikdo tě nemá rád! Tenistky se pohádaly kvůli podání ruky

Tenisjj23. června 202511:54