Rod Laver: Poslední neporažený hrdina
V Bílém domě tenkrát seděl prezident Richard Nixon, Beatles se chystali vydat album Abbey Road a Neil Armstrong se prošel po měsíci. Už je to 40 let, co ryšavý Australan Rod Laver získal jako zatím poslední tenista v dějinách Grand Slam.
Kompletní roční sbírku titulů z turnajů velké čtyřky završil právě na US Open 1969, tehdy travnatém podniku hraném na předměstí New Yorku ve Forest Hills.
Čtěte také:
Štěpánek: Strašidelné. Takových chyb... »
Djokovič vyřídil Štěpánka, pak vyzval McEnroea »
V jednasedmdesáti letech je legenda, jejíž jméno je předobrazem pro nejlepšího hráče všech dob, vitálním důchodcem žijícím již léta s americkou manželkou a dvěma syny v Kalifornii. Plně se zotavil z mozkové mrtvice před jedenácti lety a letos si tak mohl vychutnat velkou slavnost, kterou mu připravili organizátoři domácího Australian Open.
K uctění čtyřicátin jeho Grand Slamu pozvali na letošní melbournské finále všechny tehdejší jeho finálové soupeře - Španěla Andrese Gimena a tři australské parťáky Kena Rosewalla, Johna Newcomba a Tonyho Roche.
„Když se vracíte do známých míst, do Wimbledonu nebo na Australian Open, připadá vám to jako věčnost. Stojí tam nové krásné stadiony, hráči jsou jiní. Jenže pak potkáte své známé a po pár minutách vyprávění se cítíte, jako by se to stalo teprve před pár lety," usmívá se rodák z Roehamptonu.
PŘESTUP ZA 100 000 DOLARŮ
Laver získal Grand Slam dvakrát. Roku 1962 ještě coby amatér a o sedm sezon později, když začala otevřená éra, jako jednatřicetiletý profesionál. V roce 1962 dominoval jako nikdo jiný. Vyhrál 22 z 27 turnajů, do kterých vstoupil. Získal Davis Cup a s ohromující bilancí 167:15 završil sezonu.
Jenže tehdy se bil jen amatérským polem, ti nejlepší hráli za velké peníze na uzavřeném okruhu pro profesionály. Ryšavý Australan se k nim přidal v roce 1963 a na přestupu vydělal tehdy bezprecedentních 100 000 dolarů.
Laver, přezdívaný „Rocket", si dodnes váží svého druhého Grand Slamu o trochu víc. Ač byl již po třicítce, cítil se prý tehdy jako znovuzrozený. „Už jsem nedoufal, že si zahraji ve Wimbledonu a na dalších turnajích, ale pak se brány otevřely a já byl jak politý živou vodou."
Velkou jízdu roku 1969 začal při Australian Open. Nikoliv v Melbourne, dnešním domově turnaje, ale v Brisbane. A ne na betonu, nýbrž na trávě. Ano, tři ze čtyř grandslamů se tehdy odehrávaly na zeleném pažitu, povrchu, na němž Laver vyrostl a který nejvíc rezonoval s jeho stylem servis - volej.
"Dnešní hráči bojující na čtyřech rozdílných površích to mají těžší," přiznává.
Ani Laver ale nedostal nic zadarmo.
A nejtěžší z jeho 26 utkání, která ten rok na grandslamech musel vyhrát, přišlo relativně brzy. V semifi nále Australian Open, proti krajanovi Tonymu Rocheovi, pozdějšímu trenérovi Ivana Lendla. Jestliže se dnes mluví o velkých melbournských vedrech, v Brisbane bývá počasí pravidelně ještě brutálnější. Tehdy bylo 50 stupňů a Laver se smažil čtyři a půl hodiny, než Roche udolal 7:5, 22:20, 9:11, 1:6 a 6:3.
V Paříži pak obracel utkání z 0:2 na sety proti Američanovi Dicku Crealymu, aby si v titulovém boji lehce poradil s Rosewallem 6:4, 6:3, 6:4. Při Wimbledonu ho vyděsil Ind Premjit Lall, jenž však rovněž neudržel slibný náskok 2:0. Ve finále pak sice John Newcombe vytáhl skvělý tenis, úroveň však neudržel po celý zápas a Laver triumfoval 6:4, 5:7, 6:4, 6:4.
Tony Roche, jeho australský přízrak, stál v cestě i ve f i -nále US Open. Stejně jako Laver byl levákem, což subtilnímu chlapíkovi dělalo velké potíže. Pět let mezi profesionály totiž na druhého levorukého hráče nenarazil.
Finále US Open, to byla tehdy kuriózní záležitost. Čekalo se na něj kvůli dešti dva dny, po úvodním Laverově prohraném setu 7:9 se znovu přerušovalo. Pořadatelé se snažili vysušit kurt všemi způsoby.
„Pamatuji si, že nad dvorcem létala helikoptéra, aby rychleji schnul," vzpomíná Laver, jenž tehdy v přestávce požádal rozhodčího, zda se může přezout do tenisek s kolíky. Roche takové neměl, a i proto na klouzající trávě přišel o zbylé tři sady 6:1, 6:2, 6:2. „Lépe jsem se pohyboval, to tehdy rozhodlo," přiznává Laver.
OSLAVA DVOJÍHO VÍTĚZSTVÍ
Čekal jste ohňostroje a fanfáry po dokončení jednoho z nejúžasnějších sportovních výkonů historie? „Nic takového se nedělo, pamatuji si, že po utkání sedělo v sále sotva deset novinářů. Prostě byla jiná doba, tenis byl ještě v plenkách," usměje se Laver.
Vždyť v těch dobách hráči jezdili na kurty metrem spolu s fanoušky. A tenisté spolu po utkáních chodili na pivo, což je mimochodem Australanův velmi oblíbený nápoj, jemuž říkával „steak v lahvi".
A tehdy po úspěchu na US Open jich padlo hodně. Pár hodin po finále se Laver totiž dozvěděl, že mu manželka Mary porodila prvního syna Ricka.
Od té doby Australan již žádný jiný grandslam nevyhrál a jeho skóre se zastavilo na jedenácti.
Ač je jeden z nejoblíbenějších hráčů stále pyšný na to, jak se do historie zapsal, věří, že nebude poslední, kdo Grand Slam získal.
Jen tři tenisté po něm však ovládli alespoň tři turnaje velké čtyřky v jednom roce - Jimmy Connors, Mats Wilander a Roger Federer. „Ale já věřím, že to někdo brzy dokáže. Ať už to bude Federer nebo Nadal, budu první, kdo jim půjde potřást rukou."
