Střelec Holub s Chrudimí neprohrál: Tomu odpovídala i rozlučka
V české lize nasázel 77 gólů a v jejich střílení mu nezabránil ani přerod z fotbalového profesionála na amatéra. Útočník Radim Holub zažívá ve 36 letech výborné období v třetiligové Chrudimi: v minulé sezoně byl nejlepším kanonýrem divize C s 22 góly, podobně se mu daří i o stupínek výš – v ČFL je s 10 góly vedoucím střelcem soutěže a jeho tým má jako nováček v čele tabulky náskok 12 bodů! „Vede se nám nad očekávání,“ říká Holub.
V čem je kouzlo Chrudimi?
„Po postupu z divize jsme v přípravě hráli s třetiligovými Kunicemi, a tam jsme poznali rozdíl: soupeř byl rychlejší a důraznější. Z toho jsme se poučili. V prvním kole jsme předvedli nadstandardní výkon a řekli si, že takhle musíme pokračovat. Daří se nám dopředu, gól jsme nedali jen při remíze v předposledním kole právě v Kunicích. Ta příprava pro nás byla varováním. Někteří kluci třetí ligu nehráli a nevěděli, do čeho jdou. Základ byl bojovnost a nasazení, od toho se všechno odvíjí.“
Jako nováček soutěže jste zůstali celý podzim neporažení. Věřil jste, že se vám něco takového může podařit?
„Tak to určitě ne, cíle byly úplně jiné - nějak se stabilizovat ve vyšší soutěži. Přeci jen to byl skok, ale povedl se nám nad očekávání. Tomu odpovídala i rozlučka, bylo to dobrý.“ (směje se)
Společně s předchozí divizní sezonou jste neprohráli 31 zápasů v řadě. To je úžasná série!
„Jo, po konci podzimu se to tady v Chrudimi taky přetřásalo, že jsme zůstali celý rok neporažení. Teda s výjimkou pohárového zápasu s ligovou Mladou Boleslaví, ale to se nepočítá, tam to bylo asi jasné.“
Už jste někdy zažil podobnou sérii?
„Nezažil, asi nikdo z nás. Je otázka, jestli tohle ještě někdy zažijeme.“
Co musíte v kabině dělat, abyste nezpychli?
„Trenér Pavel Jirousek nám tohle opakuje každý týden: nezpychnout, neusnout, pracovat dál. Od zimy nám začíná nová sezona. Na to, co bylo, se zapomene, jedeme znovu.“
Vy už jste toho v Chrudimi za sezonu a půl zažil dost: dal jste první hattrick mezi muži, vyhrál jste poprvé v životě nejlepšího střelce nějaké soutěže, teď jste 31 zápasů v mistrovských zápasech neprohrál, čeho se ještě můžete dočkat?
„To jsem zvědavý, třeba postupu do druhé ligy, a pak do první, až mi bude čtyřicet (chechtá se). Jsem z toho příjemně překvapený, že se takhle daří.“
Zmínil jste druhou ligu. Je to pro vás v Chrudimi téma? Přeci jen vedete o 12 bodů a jste velký favorit na první místo.
„Pořád se o tom někdo baví a nahazuje, kdy postoupíme. V Chrudimi na to ale není zázemí, všichni chodíme do práce, to je těžká otázka. Navíc je to hodně daleko, sezona je dlouhá, na jaře bude ve hře ještě 51 bodů, může se stát cokoliv. Místo vítězné šňůry můžou přijít neúspěchy. Už se v historii fotbalu stáhly jiné náskoky. Nic není hotového.“
Mluvíte o nevyhovujícím zázemí, ale co sportovně? Troufali byste si v tomhle směru na druhou ligu?
„Já druhou ligu hrál, mezi námi a mančafty z nejlepší pětky by rozdíl byl, ale jinak bych to nějak hrozně neviděl. Druhá liga je hlavně o bojovnosti, všechno je ve větší rychlosti, když si na to zvyknete, můžete druhou ligu hrát. Fotbalově o tolik výš není.“
Vás by ještě profesionální soutěž lákala? Šel jste přece do amatérského fotbalu, abyste měl po letech na nejvyšší úrovni větší klid.
„To jsem říkal, no. Ale když se daří mančaftu, člověka fotbal hodně baví. Bylo mi teď 36 let, druhá liga je zase o něco výš... Nevím, teď na to nedokážu odpovědět.“
Góly každopádně dáváte ve všech soutěžích. Je to ve třetí lize o hodně těžší než v divizi?
„Je to těžší, šancí už není tolik. Člověk se musí na každou pořádně soustředit, když nějaká přijde, je třeba ji proměnit. Dal jsem sice čtyři góly z penalt, ale to se taky počítá. Výhoda je, že u nás dávají góly i obránci a záložníci, není to na jednom člověku.“
Přesto jste pořád nejlepší kanonýr týmu i celé soutěže, v níž se o první pozici dělíte s pardubickým Petrusem a kunickým Markem. Máte zase ambice vyhrát nejlepšího střelce?
„V minulé sezoně jsem byl nejlepší střelec v divizi, bylo by hezké to zopakovat i ve třetí lize. Když budeme takhle šlapat dál, pak vynikne i jednotlivec. Já ale na nějaké střelecké trofeje nemyslím, nebylo to tak ani v divizi. Když pak góly přibývají, lidi se na ně ptají, tak o tom začne člověk přemýšlet. Být nejlepší střelec pro mě není priorita.“
Je teď po úspěšném podzimu v Chrudimi velká euforie?
„Na poslední zápas s Pardubicemi přišlo 2700 lidí, je tady euforie, vždyť na divizi byly návštěvy kolem dvou stovek. Zažili jsme výborný rok, to se projevuje.“
Takže už jste se v žebříčku popularity dotáhli na velmi úspěšné chrudimské futsalisty? Nebo už jste je vystřídali na prvním místě?
(Usmívá se) „Pracuje se na tom, oni mají dlouho úspěchy, lidi chodili hlavně na ně, ale teď se to snad trochu vyrovnává a doufám, že na tom budeme v dohledné době lépe my.“
Jak moc se vůbec projevilo sloučení dvou chrudimských klubů, z něhož v létě vzniknul současný tým MFK Chrudim?
„Řešilo se to dlouho, skalní fanoušci obou týmů byli proti, ale dva kluby v takovém městě nejdou utáhnout. Bylo to dobré rozhodnutí, navíc teď hrajeme na útulnějším stadionu, lidi stojí u zábradlí, jsou blíž k hráčům. Fotbal z téhle blízkosti vypadá úplně jinak, než když se fanoušci dívali přes atletickou dráhu ze sta metrů. A taky se před většími návštěvami víc vydáme, člověk si rozmyslí, jestli má nějaký souboj vypustit nebo ne.“
Zdá se, že vy nic nevypouštíte. V Chrudimi se vám daří náramně. Jak si tohle angažmá užíváte?
„Předtím jsem byl v Uherském Hradišti a v Čáslavi, moc jsem nehrál, měl jsem zdravotní problémy, celkově jsem se neprosadil. V Chrudimi jsem zase dostal novou chuť do fotbalu, člověk je mezi mladými, jsou dobré výsledky, určitě jsem tady fotbalově hodně pookřál. To už jsem moc nečekal.“ (usmívá se)
