Nejvyšší ligový trojkař Votroubek: Basket na playstationu mě nebaví

Když vezme do ruky playstation, ze sportů si nejraději zahraje hokej. Basketbal ho moc nebaví. „Proti počítači je to nuda. To bych musel hrát proti někomu,“ říká Stanislav Votroubek, nejvyšší střelec trojek a i na evropské poměry zcela atypický basketbalista.

O to víc se vyřádí na basketbalovém hřišti osobně. V dresu USK Praha oslavil minulý víkend svůj návrat do české ligy smrští trojek proti Prostějovu. Sedm ze sedmi jich ještě nedal.

„Před osmi lety, když jsme hráli s Nymburkem finále v Novém Jičíně, jsem dal šest ze šesti. To už je dlouho. Já jsem rád, že nějakou ještě trefím,“ směje se třicetiletý pivotman.

Jaké jste na takový comeback měl ohlasy?
„Kamarádi mi psali, co že se to stalo a jestli jsem se nezbláznil. Byly to veskrze pozitivní reakce. Sice zkalené tím, že jsme ten zápas nevyhráli, takže to bylo k ničemu. Ale lhal bych, kdybych říkal, že jsem neměl radost.“

A je to tady znovu: ať hrajete jak chcete, známý jste hlavně jako 213 centimetrů vysoký pivotman, co střílí za tři body.
„To se táhne už od mladšího dorostu, kdy jsem byl považovaný za hráče s dobrou rukou, což mi zůstalo. Dodnes na tom nejsem váhově nějak extra dobře, takže pod košem bych toho ani nemohl moc předvádět. Místo toho dám občas nějakou trojku.“

Dalo vám hodně práce natrénovat střelbu zpoza vzdálenější trojkové čáry?
„O něco víc času to vzalo, ale byla to otázka tří týdnů, možná měsíce. Pak jsem to začal brát zas úplně normálně. Možná by čára mohla být ještě o kousek dál, že by těch střelců mohlo být méně.“

To byste skutečně bral?
„Nepřijde mi, že to je nějak moc daleko. Já s tím problém nemám.“

Možná proto, že díky své výšce střílíte skoro ze třetího patra...
„To je možné.“ (směje se)

Který tým ve vaší kariéře byl pro váš styl hry nejlepší?
„Je to vždycky o tom, jaký trenér v klubu trénuje, jak to chce nebo nechce využívat. Já jsem měl štěstí na trenéry, kteří věděli, co ode mně můžou čekat. Paradoxně nejlíp využívané je to až teď po jedenácti letech hraní basketbalu na USK. To bylo vždy vyhlášené tím, že střílejí hodně trojek, a hlavně doma na Folimance že je hodně nepříjemným soupeřem. To potvrzujeme i letos.“

Zvládl jste návrat ze Slovenska v pohodě?
„Věděl jsem, že to bude o něco těžší než ve slovenské lize. Nešel jsem navíc do týmu, který bude hrát na špičce, což je vždycky takové... čekalo se, že něco předvedu a malý tlak tam možná byl. Když začala příprava a bylo vidět, že jsme nehráli špatně, a povedl se nám začátek ligy, tak to všechno opadlo.“



Měl jste hrát i v Íránu, proč z toho sešlo?
„To byla nabídka před minulou sezonou, řekl mi o tom manažer. S tím, že tam sezona není tak dlouhá a finanční stránky jsou tam úplně někde jinde. Proto jsem o tom uvažoval. Ale sešlo z toho kvůli problémům s vízy, přestalo se to řešit a ani nevím, jestli se ta liga ten rok vůbec hrála. Tam byly i nějaké jiné problémy.“

Baví vás po letech česká liga?
„Zatím můžu být relativně spokojený. Ne že bych byl nervózní, ale vracet se po třech letech a do kvalitnější soutěže, to nikdy nevíte, co čekat. Jsem spokojený.“

I s tím, že poprvé v kariéře nemá vás tým špičkové ambice?
„S tím jsem do USK šel, to jsem věděl. Nejsem už nejmladší, abych měl jen ty obrovské ambice. Vyhrávat chce každý, ale s mladým týmem to bude běh na delší trať. Nám taky moc lidí před sezonou nevěřilo, ale tým si sednul a mně to baví. Promluvil jsem si s trenérem o své roli a ztotožnil jsem se s ní.“

Jaká je?
„Jelikož jsem druhý nejstarší v týmu, tak je to o rozvaze, klidu a občasném usměrnění nebo radě mladším v situacích, na které nejsou třeba zvyklí.“
Váš trenér Scalabroni považuje letošní Mattoni NBL za nejtěžší, co pamatuje.

Co vy?
„Liga je zatím poměrně vyrovnaná, což mě trochu překvapuje, ale pro diváky je to jenom dobře. Že není kromě Nymburka daný jasný favorit. Ale i Nymburk to bude mít s únavou a cestováním docela těžké. Ročník bude zajímavý.“

Co mu přinesli Slováci?
„Levice by se měly dostat do první šestky, i když zatím nepodávají přesvědčivé výkony, ale porazily doma kolem dvaceti Děčín a to už je slušný výsledek. Propracují se tam. Inter, ten má mladý tým, sice nějaké cizince, ale není na tom finančně až tak dobře, aby jeho cizinci měli extra kvalitu. Ale i tak je to přínos pro ligu a pro mladé hráče.“

Je takový ohlas i na Slovensku?
„Je to krok dopředu i pro slovenský basket. Týmy se zapojí do kvalitnější soutěže a jejich basket se tím zviditelní. Pokud budou hrát jeho týmy dobře, okolí to bude vnímat. Je škoda, že se k nám nedostala Nitra, která to celé vlastně iniciovala. Ta má kvalitnější tým než Inter.“

Takže kdyby se pro další sezonu chtěly vrátit Nový Jičín a Brno, které se odhlásily z té letošní, nechal byste v lize slovenské týmy nebo vrátil raději tradiční bašty?
„To je docela těžká otázka. Nikdo nemůže vědět, jestli naše kluby, seženou peníze a budou se chtít vrátit. Ale kdyby chtěly, tak by to bylo složité s losem. Teď je tady 14 týmů, šestnáct by bylo docela dost. Soutěž by se těžko řídila, nebyla by hratelná. Záleželo by na federaci a hlavně by se to dalo řešit až poté, co by se vědělo, zda by Nový Jičín nebo Brno vůbec chtěly.“