Vypusťte Šticha... V Liberci září i výborní diváci
Tahle série, to je učiněná paráda. Špičkový hokej, jaký chcete v play off vidět. Liberečtí i budějovičtí hráči do toho jdou od podlahy, s ničím se nemažou. Dva úvodní zápasy přinesly zvraty, pěkné góly i správné emoce… A ještě něco je na perfektní úrovni. Kulisa. Fanoušci obou týmů se chovají ukázkově. I díky nim jsou tyhle duely prvotřídní zábavou.
Vířící aréna, bílé peklo, hukot, fandění obou táborů… Tak vypadá výtečná čtvrtfinálová bitva mezi Bílými Tygry a Mountfieldem na tribunách.
V pátečním druhém utkání přišla zatěžkávací zkouška. Milan Gulaš, útočník hostů, poslal hlavou na mantinel mladou hvězdu domácích Michala Bulíře.
Brzy nato trefil koleno libereckého střelce Tomáše Klimenty bek René Vydarený. Šlo o nefér zákroky, které ale holt k hokeji patří. Nevyplynuly z toho, že by si některý z hokejistů řekl: „Tak, teď někoho zprasím.“ Viníci prostě v obrovském nasazení, jaké play off přináší, přepískli jednotlivé souboje.
Co na to fanoušci? Světe div se, nezaházeli led lahvemi, nebo bůhvíčím ještě. Nespustili ubohé vulgární osočování všech aktérů zápasu, kteří nenosí domácí dres.
Ne. Liberecký kotel, jedno z neinteligentnějších seskupení sportovních fandů v republice, si pěkně od srdce zabučel, zapískal, a pak rozjel skandování „Vypusťte Šticha,“ čímž vyzýval domácí trenéry, aby neotáleli s nasazením siláka, který si umí na ledě zjednat respekt tvrdou hrou i pěstmi.
Jinými slovy – diváci chtěli, aby se záležitosti, které se přihodí během hry, vyřešily zas a jenom na ledě.
A tak to má přece být!
Pravda, to Budějovičtí příznivci, kterých dorazil plný sektor a byli celou dobu pořádně hlasití, si nejdřív zanadávali na rozhodčí. Ale až na jeden chvilkový pokřik to zvládli elegantně a bez nechutností.
Člověk jen zíral. V tom nejlepším slova smyslu.
Zkušenost totiž velí, že v Česku existují stadiony – a bohužel jich je pořád dost – kde by v takové chvíli rozhodčí díky sborovému skandování okamžitě zjistili, k jakémuže označení pro přirození obou pohlaví jsou právě teď přirovnáni. A časem by se vystřídaly všechny možné další varianty stupidních urážek.
Hráči hostů? Ti by ani nemuseli faulovat, stačilo by prostě jen, aby hráli tvrdý hokej a cestou do šaten by za tu opovážlivost byli zasypáni plivanci (!!) odpadky, nebo by si prostě jen vyslechli všemožné nadávky. Co teprve při takhle vyhrocených situacích? Jejich střídačka aby se radši kryla, protože nikdy neví, čím to kdokoliv na ní může koupit do hlavy.
V Liberci to je o něčem jiném. A je to taková krása!
Na obě úvodní utkání dorazilo pokaždé přes sedm tisíc diváků, kteří nakoupili klubová bílá trika a ručníky a připojili své síly a hlasivky k zábavné show, která se odehrává před nimi. Hráči obou mužstev si při rozhovorech i jen tak mimo mikrofony upřímně pochvalují, v jak úžasné atmosféře mají možnost nastupovat.
Oba tábory fanoušků moc dobře dávaly najevo svou podporu. Rivalita? Omezila se na férové pokřiky jako „Nejste slyšet.“ nebo „Kde máte ručníky.“ To když Budějovičtí radostně jančili a utahovali si z domácích ochozů, že tvoří bouřlivou kulisu jen na povel režie…
Ostatně, tohle o příznivcích Tygrů tvrdí i „fanoušci“ z jiných měst. Mají je za cvičené opice. Jenže Libereckým to může být ukradené. Naopak. Bílé peklo, spouštěné při známých tónech dunivé skladby, to je parádní vizitka klubu, který si své fanoušky vychoval. Klubu, kterému není jedno, když se mu na tribunách realizují omezení hlupáci, kteří by si označení opice (jen necvičené) zasloužili spíš.
Takhle vypadá civilizované sportovní prostředí ve 21. století.
Náramná série se teď stěhuje na jih Čech. Budějovický kotel, který měl dost velký podíl na skvělé kulise, už ukázal, že přijal za své marketingovou akci týmu pro play off „To bude maso“ a vytasil i „masité“ skandování. Dá se očekávat, že stejně vysokou úroveň budou mít i další souboje.
Na ledě, i na tribunách.
