Turecký legionář Halil Altintop toho umí hodně, to nejednou dřív prokázal. Ale jestli bude pro Slavii posilou, na to je premiérový poločas proti Celtiku málo, shodli se dva bývalí záložníci Ivo Lubas (ve Slavii 1974–1983) a Josef Pešice (1979–1984). Oba seděli při duelu na čestné tribuně a nové posily bedlivě sledovali. A dost kritickýma očima.
Obdiv k minulosti, váhavost k budoucnosti. Ivo Lubas a Josef Pešice, kteří slávistickou zálohu (a v případě prvně jmenovaného i obranu) drželi na přelomu 70. a 80. let minulého století, příliš nadšení z tureckého legionáře Halila Altitopa nejsou. Uznávají však, že je jeden poločas hodně málo na konečné soudy.
„Šel jsem do Edenu ze zvědavosti,“ přiznává Josef Pešice. „Slavia přivedla nové hráče, ne zrovna laciné, a to člověka láká,“ vysvětluje.
Halil Altintop ho příliš neuchvátil. „Znám ho z turecké reprezentace,“ připomíná své působení na lavičce českého výběru, kdy si Altintopa všímal i z pozice klíčového hráče tureckého mužstva v roli asistenta Michala Bílka. V roce 2013 nevydařenou kvalifikaci na MS v Brazílii sám dokončoval.
„Halil je bezpochyby kvalitní hráč, ale už přece jen v pokročilém věku,“ připomíná. „Zkušenosti v něm budou, ale pochybuju, že by to byl běhavý typ záložníka,“ rozebírá Pešice.
„Přitom Slavia hráče s kondicí bude potřebovat, jestliže se chce v Evropě prosadit. Těžko může hrát vnitřní záložníky trojice Hušbauer , Altintop a Rotaň. Někdo bude muset běhat. Tím však na ně vznikne tlak, budou si konkurovat,“ upozorňuje.
Jeho někdejší kolega ve slávistické záloze a při utkání s Celtikem soused na tribuně Ivo Lubas je ještě přísnější. „Pohybově se mi zdá špatný, pomalý, dozadu se mu moc nechce,“ nešetří Altintopa.
„Já jsem ovšem zásadně proti tomu, aby do mančaftu, který má takové ambice, chodili frajeři už po zenitu,“ doznává malou zaujatost. „Chápu, že měl hvězdnou minulost, kopal v německé bundeslize, nastupoval za turecký nároďák, ale podle mě už to má za sebou,“ stojí si za svým. „Jestliže má Slavia nějaké ambice, tak tenhle kluk je naplnit nepomůže,“ praví důrazně.
Připouští ovšem, že se může mýlit. „Budu rád, když se spletu a rád se omluvím,“ nepřisvojuje si Lubas patent na rozum. „Byl to jeho první zápas, je tu pár dní, to je těžké,“ přidává se Pešice.
„Hráči jsou v přípravě, teprve se do formy dostávají, těžko předvídat, jak to bude vypadat,“ dívá se věc trenérskýma očima, které po Edenu rovněž těkaly. Jako asistent Františka Cipra byl u titulu a semifinále Poháru UEFA v roce 1996, v roce 2001 sám vedl A mužstvo.
„Po jednom poločase nemohu říct, jaká to bude posila,“ ponechává si prostor pro ústup i Lubas. „Ale jeho projev proti Celtiku mě nepřesvědčil. Nechci mu křivdit a odepisovat ho, ale v tomhle věku už nahoru asi moc nepůjde,“ neustupuje od svého názoru.
