Richard Šíma
23. září 2017 • 09:35

Jílek o vzestupu Olomouce i Hřebíkovi: Setkání s ním bylo zásadní

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jeho jméno začíná na prvoligové scéně budit pozornost. Václav Jílek sice byl u loňského sestupu olomoucké Sigmy, k níž jako hlavní trenér bez předchozích zkušeností nastoupil v průběhu rozjetého podzimu. Dokázal ale Olomouc do první ligy suverénně vrátit a nyní sklízí uznání za to, jak si hanácký klub v nejvyšší soutěži zatím počíná. Je jejím největším dosavadním překvapením.



Sigma baví. Její výsledky budí pozornost, její herní projev začíná lákat olomoucké fanoušky zpět do hlediště Androva stadionu. „Fotbal v Olomouci začíná dýchat,“ pravil už před několika týdny o tomto jevu sám Václav Jílek. Sigma, klub, jenž stále postrádá finančně silného majitele a spoléhá na pomoc města či kraje, si zvolna získává ztracený respekt.

Vracejí se do Olomouce slavné fotbalové časy?
„To je otázka. Strašně bychom si to přáli. Potřeboval by to nejen ten klub, ale celé město. Věřme tomu. Ve fotbale je to vždycky otázka nějakých fází. Teď jsme v té fázi nahoře, tak doufejme, že tam vydržíme co nejdéle. A že toho využijeme tím správným způsobem.“

Cítíte, že Sigma teď hraje o svou budoucnost? Stále ji nemá vyřešenu, stále nemá ekonomicky silného majitele. Také chystaný převod stadionu do rukou města je řešením, co se finančního přísunu týče, pouze dočasným…
„Člověk si říká, kdy jindy, když ne teď? Situace je teď velmi příhodná k tomu, aby se něco změnilo, protože dění okolo klubu je teď hodně pozitivní. Není to prvoplánově tak, že bychom v každém zápase hráli především za život Sigmy. Hrajeme o sportovní úspěch. Ale podvědomě cítím, že situace je taková, že každý dobrý výsledek by mohl pomoct k tomu, aby se to stabilizovalo a konečně vyřešilo.“

Vaší předsezonní ambicí bylo víc než jen pomýšlet na setrvání v lize. Přesto, nepřekvapujete svými dosavadními výkony i sami sebe?
„Už to jaro ve druhé lize naznačovalo, že mužstvo sílu má. Říkal jsem, že důležitý bude start. Říkalo se, jak máme těžký los. Já tvrdil, že to pro nás může být naopak výhodou. Že pokud se to povede, o to větší síla pak z toho mužstva může jít. A myslím, že se to ukázalo. Ale lhal bych, kdybych řekl, že budeme mít po sedmi kolech čtrnáct bodů. Je to krásný stav, trochu překvapující pro všechny. Pro mě je nejdůležitější, že jsme schopni tu výkonnost prokazovat opakovaně.“

Fenoménem současné Sigmy je silný ročník 1993, z něhož vzešli hráči jako Plšek, Houska, Zahradníček, Falta. I Texl, který v této sezoně nově zaujal. Čím to je, že se právě u tohoto ročníku v Olomouci tak vydatně „urodilo“?
„To je podobné, jako u Sparty ročník 1992. Potkali se tady hráči, kteří v tom svém ročníku byli v rámci svých postů jedni z nejlepších v republice. Patří mezi ně ještě Kuba Habusta nebo Ondra Ševčík. Myslím si, že tohle je shoda okolností, nic systémového. Prostě se to povede. Jednou věcí ale je, že se vám takové generace urodí v dorostu, další věcí je dotáhnout tu generaci do mužské kategorie. Tady se to povedlo a myslím si, že je to abnormální záležitost. Vždycky se říká, že vytěženost jednoho ročníku je maximálně jeden nebo dva hráči. Z ročníku 93 jich máme pět šest. To je obrovské číslo.“

CELÝ SESTŘIH: Karviná - Olomouc 3:5. Nováček ovládl divokou přestřelku
Video se připravuje ...

Vědělo se v Olomouci, že až tato generace dozraje, může Sigmu vytáhnout hodně vysoko?
„Byl tady velký předpoklad. Protože mužstvo složené z těchto kluků nemělo v mládežnických kategoriích u nás konkurenci.“

Sigma má kádr postaven především na vlastních odchovancích. I v Olomouci, která v posledních letech dvakrát sestoupila, se ale o tom, zda je možná hrát ligu převážně s odchovanci, začalo pochybovat. Co si o tom tedy myslíte?„Myslím, že jiný klub s takovým množstvím odchovanců v základní sestavě, který by byl schopen se poměřovat s ostatními týmy, v lize nenajdete. Ale je fakt, že když jsme před dvěma lety padali, říkali jsme si, že to asi s vlastními odchovanci hrát nejde. Dnes si myslím, že to lze za určitých podmínek. Odchovanci jsou určitou uzavřenou skupinou. A do té musíte implementovat někoho, kdo mentalitu té skupiny změní. Aby v ní nenastal stereotyp. Za tím si stojím. My jsme takové hráče přivedli. Do základu se z nich prosadil třeba Martin Sladký. Samozřejmě Miloš Buchta. A teď nově třeba Michal Obročník. Takže dá se to s odchovanci hrát, ale oživení zvenku je nutné.“

Sigma si ve druhé lize prošla určitou očistou. Jak se projevila na vás? Udělal byste v tom téměř dvouletém období s vašimi dnešními zkušenostmi něco jinak?
„Asi bych do toho tehdy vůbec nevlezl. Myslím si, že jsem byl tehdy před dvěma lety, když jsem Sigmu v průběhu podzimu přebíral, trochu naivní. Myslel jsem, že zkušenosti, které jsem získal ve Spartě, a taky vlastní představy, budu schopen přenést na hráče. A neuvědomoval jsem si rizika, která jsou ukryta v individualitách těch hráčů. V jejich egu. Věřil jsem v něco, co jsem si později vyhodnotil tak, že to udělat nešlo. I při té skladbě hráčů v týmu.“

Ta tehdy nebyla v Sigmě úplně ideální, souhlasíte?
„Souhlasím, nebyla, ale už se k tomu nechci vracet. Dnes máme v Olomouci osmnáctičlenné mužstvo a v něm osmnáct lidí ochotných pracovat s maximálním nasazením. Ne jen jedenáct, ale osmnáct. To v Sigmě při mém příchodu k týmu nebylo.“

Tehdy jste vůči nezdravému dění uvnitř olomoucké kabiny zaujal pasivní postoj. Alespoň zpočátku. Zasáhl jste, například do volby kapitána, až později. Jednal byste dnes jinak?
„Těžko říct. V tom týmu se tehdy dlouhodobě utvářely určité vazby a člověk, když do kabiny přijde odjinud a je v ní nový, nerozklíčuje hned, že ta vztahová stránka nefunguje, jak by měla. Říct teď zpětně, že bych se choval jinak, je snadné. Ale ta jedinečná situace nastane jen jednou. A vy se v ní buď zorientujete včas, nebo ne. Takže můžu jen říct, že s mými nynějšími zkušenostmi, bych se asi dnes ve stejné situaci zachoval jinak. Určité rozhodnutí by z mé strany přišlo dřív.“

CELÝ SESTŘIH: Olomouc - Slavia 1:1. Domácí střelec vyrovnal rukou
Video se připravuje ...

Sigma je vaší první štací v roli hlavního kouče i prvoligového týmu. Předtím jste léta působil u mládeže a pak ve Spartě jako asistent. Poupravil jste si za ty poslední dva roky některé své předchozí názory a pohledy na fotbal?
„Vždycky jsem daleko víc inklinoval k útočnému fotbalu. Já k němu tedy inklinuju pořád, ale dříve jsem se hodně zaměřoval na tu ofenzivní stránku. Abychom byli dominantní na míči, abychom byli dobří kombinačně a podobně. A tady si pak uvědomíte, že naprosto zásadní a prioritní je obranná fáze. Kdo špatně brání, je v ligové soutěži trestán. Takže jsem začal klást velký důraz na defenzivní fázi. Ne proto, abychom někde zalezli a jen bránili. Ale proto, abychom byli aktivní, soupeře dostávali neustále pod tlak a po ztrátě míče abychom se byli schopni okamžitě dostat pod balon.“

A paradoxem, alespoň tedy zdánlivým, je výsledek, jehož jste zvýšeným důrazem na defenzivu v Olomouci dosáhl. Že Sigma hraje mimořádně pohledný ofenzivní fotbal…
„Je to opravdu jen zdánlivý paradox. Tohle vždycky říkal Jarda Hřebík. Že pokud mužstvo dobře brání a hráči jsou tam, kde mají být, ta ofenziva je pak snazší. Protože hráči jsou v pozicích, které jim dávají možnost využít prostoru před sebou a nebezpečně útočit. Dobrá obrana je vynikajícím předpokladem pro útočnou činnost.“

Bylo pro vás setkání s Jaroslavem Hřebíkem ve Spartě čímsi zásadním ve vašem trenérském vývoji?
„Ano. Naprosto zásadním. Do doby, než jsem se s ním setkal, jsem se na fotbal díval takovou, řekl bych, amatérskou optikou. Kladl jsem důraz na cvičení, ne na systém a základní principy. To mě naučil on. Stejně jako to naučil i jiné trenéry, s nimiž pracoval. Ale není to tak, že bych ho kopíroval. V těch zásadních věcech se spolu shodneme. A pak přicházejí ty další dílčí, které už si trenér řeší jinak a po svém. Mé trenérské směřování ale ovlivnil zásadně.“

Jaroslav Hřebík je v českém fotbale nedoceněnou personou. Souhlasíte?
„Samozřejmě vnímám, jak na něj určitá část veřejnosti pohlíží. Člověk ty názory registruje. Je to vůči němu nefér. Těch negativizmů vůči němu, i v dnešní době, protože dodnes to na Spartě slýchávám, je strašně moc. Málokdo docení to, jakým způsobem pracuje a přemýšlí. Protože ho lidé neznají. Přitom práce, kterou pro Spartu na Strahově odvádí, za ním vidět je. A není to v jeho případě jen otázka výběru hráčů, ale taky práce s nimi. Myslím si, že český fotbal by z jeho schopnosti měl vytěžit víc. Jeho názory by měly být směrodatným ukazatelem pro to, jak fotbal vnímat. Ne aby jeho názory byly úplným mustrem, ale aby z nich vycházela jakási metodika. O níž on vždycky říkal, že tady chybí. Aby byl český fotbal postaven na základních kamenech, z čeho vycházet, co mají hráči plnit. Tam by měl být Jaroslav Hřebík dle mého názoru maximálně využitý.“

Cítil jste někdy v kabině před hráči hendikep kvůli tomu, že sám jste špičkovým fotbalistou nikdy nebyl?
„Od hráčů nikdy. Samozřejmě se možná někdy nějaké takové narážky z jejich strany na tohle vyskytly, to nemůžu objektivně posoudit. Ale necítil jsem to z nich. Spíš jsem to cítil vnitřně. Hlavně při tom přechodu do Sparty jsem cítil určitou pochybnost, jak vás, který jste vyrostl jen jako trenér a tu hráčskou minulost vlastně nemáte, budou ti hráči brát. A respektovat. A nakonec v tom, myslím, žádný větší problém nebyl. Vždycky je to o tom, jak dokážete hráče svým trenérským přístupem oslovit. Pokud hráč pochopí, že to, co děláte, mu může pomoci, hráčská minulost jde stranou a nikdo ji už neřeší.“

Sledujete aktuální dění ve Spartě?
„Mám k ní pořád blíž než k jiným klubům, pořád tam mám hodně, troufnu si tvrdit, přátel. Se kterými si voláme a probíráme Sigmu a samozřejmě i Spartu. Myslím, že se ukázalo, že i když nakoupíte hráče, ještě vám to nezaručí, že to bude fungovat. Těch změn je asi hodně. Ale oni to rozhodnutí udělali asi s nějakou vizí, a ta potřebuje určitý čas a prostor ke svému naplnění. A toho ve Spartě nikdy moc nebylo, ty tlaky jsou tam velké.“

Myslíte, že by trenér Stramaccioni měl ve Spartě dostat čas?
„Nejsem přívržencem toho, aby byl trenér hodnocen po třech měsících. My jsme v Olomouci po našem příchodu taky potřebovali víc času a mezitím, než jsme si to mužstvo stačili uzpůsobit k obrazu svému, jsme spadli do druhé ligy. Já nevím, do jaké míry jsou hráči, kteří do Sparty přišli, výběrem Stramaccioniho. Nebo do jaké míry s nimi Sparta jednala už před jeho příchodem.“

Ale je evidentní, že ne všechny příchody se Spartě povedly…
„Všechny se nepovedou nikdy. Já říkám, že když se povede třicet procent, je to dobré. A když padesát, je to už superčíslo, když dva ze čtyř nových hráčů usadíte naplno do sestavy. Neznám mužstvo, které by přivedlo pět lidí a všech pět lidí by hned hrálo v základu. Taky

Vraťme se ještě k Olomouci. Vy víte, že mužstvo, které máte teď, dlouho pohromadě neudržíte. Je v něm řada hráčů, o něž bude nebo už je zájem odjinud. Je Sigma na tyto očekávané ztráty připravena?
„Hodně se o tom bavíme S Ladislavem Minářem, naším sportovním ředitelem. On má na starost přestupovou politiku, takže ví, od koho a odkud je zájem. A taky ví, že je třeba být na to připraven. Sigma by ostatně měla takovým způsobem pracovat. Vychovat hráče a dobře je prodat. S těmi kolosy, kteří tady dnes jsou, se Sigma měřit nemůže. To se může samozřejmě změnit. Ale o tom jsme se bavili na začátku. Pro tohle Sigma ještě něco potřebuje.“

S Jaroslavem Hřebíkem se setkal Václav Jílek při působení ve Spartě. Na snímku jsou spolu s trenéry Pavlem Srníčkem a Martinem Haškem.
S Jaroslavem Hřebíkem se setkal Václav Jílek při působení ve Spartě. Na snímku jsou spolu s trenéry Pavlem Srníčkem a Martinem Haškem.

 

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud