Říkají mu „Znojemský Řepka“. Na ruce má vytetovanou podobiznu dcery Viktorie, ve svém těle horkou krev a jako kapitán šéfuje šokujícímu lídrovi druhé nejvyšší soutěže. Řízný bulharský stoper Todor Jonov (36) už na jihu Moravy zdomácněl, v kraji vína a okurek plánuje založit novou rodinu. A doufá, že se na sklonku kariéry dočká startu mezi elitou. „Aspoň na poločas,“ zasní se.
Na zkoušce ve Slavii neuspěl, přesto jí od té doby srdečně fandí. „Mám doma sešívaný dres, čepku a členskou kartu,“ líčí dlouholetá opora Znojma.
Jste v šoku, když vidíte Znojmo na vrcholu tabulky?
„V šoku nejsem, stojíme pevně na zemi a nelítáme někde v oblacích. Upletli jsme si na sebe bič a teď je na nás, jak se s tím vypořádáme. Určitě máme silnější kádr než předtím. Z Olomouce se vrátil Nepožitek, přišli Buchta, Helísek, zůstal Vašíček. Na poslední chvíli dorazil Šilinger z Jihlavy. Kostra zůstala a k tomu jsme posílili. Věřím tomu, že můžeme nahoře zůstat.“
Je vám šestatřicet let. Jste už smířený s tím, že si českou nejvyšší soutěž nezahrajete?
„Mám jeden sen, ale nechci ho teď zveřejňovat. Každopádně bych si ligu rád zahrál a myslím, že mám ještě čas, abych aspoň jeden poločas odehrál. Ale rozhodne to někdo jiný. V květnu budu mít sedmatřicet, zatím se cítím velmi dobře. Trénuju naplno. Když se mi budou vyhýbat zranění, ještě dva roky bych chtěl hrát.“
Co potom?
„Dělám si trenérské kurzy, ve Znojmě už pomáhám s béčkem. Moje cesta asi dál povede Českem a bude spojená s fotbalem. V Bulharsku není tolik možností, ekonomika je slabší a práce tam není tolik oceněná. A tím nemám na mysli jen finančně. V Česku má téměř každá vesnice umělou trávu, pěkné hřiště. Takové zázemí u nás doma není. Tam je na úrovni jenom pět šest klubů. Já jsem odchovanec Lokomotivu Plovdiv, ale fandím Levski Sofi a.“
Jak vzpomínáte na dvoudenní testy ve Slavii?
„Do Česka jsem se dostal přes Frantu Kašpaříka, který dělá do fotbalu. Říkal, že mám víc než na třetí ligu, která se tehdy ve Znojmě hrála. Bral jsem to jako trampolínu, po roce jsem měl jít do první. Ale do Slavie jsem přišel pozdě, kádr už byl víceméně uzavřený. Prý jsem se trenérovi Jarolímovi a asistentovi Kozlovi líbil a říkali, že mě budou sledovat. Pak to nějak vyšumělo. Takže jsem od ledna 2005 pořád ve Znojmě, i když jsem měl lukrativní nabídky od jiných druholigových klubů s lepším zázemím a podmínkami.“
Proč jste neodešel?
„Nechci vypadat jako nějaký patriot, ale dá se říct, že už mám modrobílé srdce. Považuju se za Znojemáka. Zůstal jsem věrný klubu a prezidentovi Otovi Kohoutkovi, bez něhož by se tady těžko hrál fotbal. Ten člověk ví, čeho chce dosáhnout. Jezdí i do Nesebaru na dovolenou a je tam strašně spokojený. Češi obecně Bulharsko chválí, turistický ruch tam udělal obrovský krok kupředu. Já jezdím domů dvakrát za rok. V létě do Nesebaru, kde je nádherně, a v zimě do Plovdivu, kde mám mamku, bráchu a dceru.“
Manželku ne?
„Jsem rozvedený, ve Znojmě mám přítelkyni. Dcera má dvanáct let a každý rok ke mně jezdí na prázdniny. Všechno funguje normálně. Nebráním se založení nové rodiny, ten nahoře (ukazuje k nebi) ví, jak to bude. Samozřejmě bych rád za pár let viděl běhat na hřišti Jonova juniora.“
Co se vám líbí ve Znojmě?
„Pocházím z Plovdivu, což je velké město. Ale už potřebuju klid a Znojmo je krásné. Příroda, památky... Už jsem si tady zvykl.“
Vy jste přirozený vůdce týmu, že?
„Kdybych řekl, že ne, tak bych asi kecal. Mám to v sobě, na nic si nehraju. Chovám se stejně jako doma v Bulharsku. Nesnáším podvody a mám jeden sen. Chtěl bych si zahrát proti Řepkovi, anebo vedle něj. Když udělám benefi ci na konec kariéry, mohl bych ho pozvat. Nechápu, proč se na něj v Česku tak útočí. Vidím za tím závist. Že je na hřišti blázen a jde do všeho natvrdo? Prostě chce vyhrát. Když nás někdo srovnává, říkám: Ne, Tomáš Řepka je jen jeden. Já jsem Todor Jonov. Jsme odlišní hráči. On je velká hvězda českého a evropského fotbalu. Řepku uznávám.“
