Jeho teritoriem bylo vždy pokutové území soupeře. Roman Hogen býval hodně důrazný útočník a vynikající hlavičkář. Do ligových sítí propasíroval v české lize 33 gólů. Bývalá opora Blšan, která získala i titul se Slavií, už deset let kope za Satalice. V týmu z pražské II. třídy se ale posunul před vlastní „velké vápno“. Je z něj stoper a nově i předseda celého klubu.
Napadlo vás někdy, že z vás bude bafuňář?
(Směje se) „Nikdy. Moc to tady v Satalicích nefungovalo, tak jsme se s kamarády domluvili, že to vezmeme. Já bych do toho sám nešel, ale dotlačilo mě k tomu okolí, že znám ve fotbale hodně lidí. Rád bych jednou viděl kluka ze Satalic třeba v derby a klub v pražském přeboru.“
V Satalicích jste hráč, byl jste trenér, teď je z vás předseda. Jste i kapitán?
„Ještě jsem teď místopředseda Tělovýchovné jednoty. (usmívá se) Pásku nemám, nebaví mě chodit ze hřiště tu dálku do kabin za rozhodčíma. Co mi naskočily nové funkce, chodím jen na zápasy. Naštěstí tady máme výbornou sekretářku, dost mi pomáhá právník Radomír Šimek, sám bych to dělat nemohl. Prohrabat se ve všech smlouvách a papírech, to zabere hodně času.“
Na funkci předsedy jste se mohl učit od Františka Chvalovského, bývalého majitele Blšan a šéfa svazu. Jste pořád v kontaktu?
„S Frantou jsem naposledy mluvil před rokem, jednou si s ním velice rád sednu, jsme na tom domluvení. Moc jsem toho ale od něj nepochytil, v Blšanech jsem se staral jen o fotbal.“
| ROMAN HOGEN |
| Narozen: 12. prosince 1970 (42 let) Pozice: Bývalý ligový útočník, dnes stoper Klub: Satalice Kariéra: Satalice, Sparta, Meteor, Domažlice, Plzeň, Blšany, Žižkov, Blšany, Slavia, Blšany, 1. FC Norimberk, Blšany, Satalice, Blšany, Satalice Bilance v české lize: 124 zápasů, 33 gólů Zajímavost: S bratrem má stavební firmu Hogenstav. „Stavebnictví je džungle, lidi nechtějí platit,“ říká otec dvou synů. Starší Roman (15) se věnuje stolnímu tenisu, mladší Jakub (9) je po něm fotbalový útočník. |
Měli jste nadstandardní vztah, že?
„Na prvním sezení jsme si padli do oka. Nebožtík Zdeněk Kovář mě v Satalicích vyzvedl v červeném tričku a modrých kraťasech, u Franty v kanceláři jsem hned podepsal smlouvu. Nebyl to vztah hráč a předseda, byli jsme kamarádi, brzy jsme si tykali. Vděčím mu za hodně, rozhodně ho nebudu hanit. Podnikání, to je jeho věc. Lidsky i fotbalově mi vždycky pomohl.“
Říkal jste, že máte v Satalicích podmínku, aby nikdo nepřišel na zápas po flámu. Daří se?
„Vymizelo to, kluci zjistili, že je blbý bejt na hřišti trapnej. Mně se to stalo i na vyšší úrovni. (směje se) Když to klukům vyprávím, koukají s otevřenou pusou. V Blšanech jsem před zápasem se Spartou proflámoval noc. Trenér Beránek to na mně asi viděl, já se mu vyhýbal, jak to šlo. Přesto mě postavil a já dal dva góly. Myslel jsem si, že to funguje, tak jsem to udělal stejně i v dalším zápase s Ostravou. Bylo to peklo. Od té doby jsem tuhle přípravu nepreferoval.“
Obecně jste si s trenérem Beránkem moc nesedl. Bylo to i kvůli tomuhle?
„Já ho do Blšan doporučil, ale zlomilo se to kvůli Honzovi Šimákovi. Nedodržoval pravidla, co se u ostatních trestalo, to jemu procházelo. Kdyby se Honza podchytil v tuhle dobu, dotáhl to hodně daleko. Já se ozval, pak to začalo. Najednou vadilo, že si tykám s Frantou (Chvalovským), že mám lepší auto...“
Jaký máte vztah dnes?
„Když jsem skončil s kariérou, říkal jsem si, že do něj někde na staré gardě zajedu, ale to je pryč. Pokecáme a tím to hasne.“
Měl jste problémy s více trenéry?
„Neměl, Ciprák (František Cipro) byl výbornej, i ostatní. I když... S Magathem jsem v Norimberku problémy měl, ale kdo je nemá? (směje se) To byl magor. On si jede svojí lajnu a nazdar! Na soustředění byl budíček v půl šesté a šlo se běhat, dvanáct kilometrů. On chodil na maratony, udával tempo. Já nikdy nebyl běžec na dlouhé tratě, umíral jsem. Jednou jsem křičel: ´Já se ti na to můžu vysrat, kreténe německej!´V tom se Magath otočil a česky říká: ´Roman, pojď, běžíme dál.´ (směje se) Rozuměl mi, ale přešel to, akorát přidal... S ním člověk nemohl mít rozepře, nastavil pravidla, přes které nejel vlak. Že nás odvezl na soustředění a tři týdny nepustil domů, i když tohle smlouva zakazovala? To ho vůbec nezajímalo.“
To musela být vojna.
„Na druhou stranu se o nás po večeři nestaral. V Česku musíte být na pokojích, každý to hlídá. Jeho to nezajímalo. Kluci se sebrali a šli do baru. Ráno ale museli být fit. Sám říkal, že celý fotbalový život proseděl na baru. Kdo to nezvládl, dostal pokutu jako prase a už to nikdy neudělal. Pod ním se trpí, ale zase jsem na tom byl fyzicky nejlíp v životě. Do lidí to prostě narve.“
Neříkáte si zpětně, že jste toho mohl ve fotbale dokázat víc? Z Norimberku jste odešel, když postoupil do bundesligy, už v roce 1993 jste byl na zkoušce ve Stuttgartu, který byl mistrem.
„Kdybych to mohl vzít zpátky, tak jsem se tenkrát kousnul, mohl jsem tam vydržet deset let, dneska bych měl vyděláno a nemusel bych jezdit po stavbách. S bráchou máme stavební firmu, dělám takový dozor. To ví ale člověk dneska, bylo to o vůli, chyběli mi kamarádi, rodina. Za angažmá v Německu jsem si aspoň postavil barák.“
Když jste skončil v lize, šel jste přímo do Satalic, které hrály I. B třídu. Proč ne výš?
„Vždyť víte, jaká je v českých klubech platební morálka. Stalo se, že jsme neměli půl roku výplatu. Už jsem to nechtěl znovu zažít. Měl jsem nabídky, nějaké divize za dvanáct tisíc měsíčně, ale zasekl jsem to. Šel jsem jinou cestou.“
Sledujete své bývalé kluby Blšany a Slavii?
„Blšany hrají přebor, je jich škoda. Ale všechno je o penězích. A Slavia? Mám hrozný bitvy. Vyrostl jsem ve Spartě, hrál za Slavii. O malinko víc mě to táhne ke Spartě, má procento navrch.“
Sám hrajete okresní přebor. Vyhovuje vám jeho úroveň?
„Ne! Bytostně mě sere, že nás píská jeden rozhodčí a na lajnách jsou laici. To je vždycky akorát tak na bitku. Když mi rupne v bedně, řvu na všechny. Jsem trochu nervák. Ale už se polehoučku zklidňuju, radši si zanadávám v kabině. Jsme druzí, doufám, že postoupíme. V I. B třídě už jsou rozhodčí tři. Navíc mě nebaví hrát osmý fl ek. Chci postoupit, svolat celou bandu, ugrilovat prase, oslavit si to... To je moje.“
Sám jste byl výborný útočník, už ale hrajete stopera. Proč?
„V lize jsem hrál třeba proti Jirkovi Novotnému, řeklo se: Žádné lokty, férovka. Bylo to tak. Tady si nějakej mlaďas chce něco dokazovat: á Hogen, seknu ho, první minuta, kolena do zad. Já pak zbytečně pěním, nechci nikomu ubližovat. Hraju vzadu, mladí to oběhají, chodím na rohy, občas vyjíždím. Když začnu řvát a soupeři vidí, že se rozběhne 115 kilo, jen tak někdo mě nezastaví.“ (směje se)
Je vám 42 let, máte plán, do kdy chcete hrát?
„Dokud nebudu na hřišti vyloženě trapnej. Zatím to jde, kdybych trénoval, budu ještě lepší. Na podzim jsem dal společně s pravým bekem nejvíc gólů. Asi sedm, nebo osm, ani nevím.“
Takže v Satalicích zní známý pokřik: Bum, bum, Hogen!?
„Už je to menší bum, bum, než bývalo. (usmívá se) Tohle bylo jen ve Slavii, dal jsem tam první tři góly hlavou a nějak se to chytlo. Když občas přijde nějaký soupeř a řekne: ´Pane Hogene, pořád to máte v noze´, to člověka potěší.“
A co diváci? Jak na vás reagují?
„Kdybych vám ukázal našeho beka, ten by si každého křiklouna vzal automaticky za roh a tam by si to s ním vyříkal. Takových řízků tady máme víc. V Blšanech mi frajer nadával, že jsem za ním skoro vybíhal na tribunu, gajloval mě, pak jsem dal na 1:0 a byl jsem hvězda. To v je v Česku normální.“
