Nejstarší fotbalový klub na území dnešní Olomouce? Nevíte? Jeho název začíná na S, končí na A a má pět písmen. Ano, Sigma, hádanka uhodnuta. Ovšem ne tak docela. Celá správná odpověď zní: Sigma Hodolany. Byla založena v roce 1912. Před lety málem zanikla, ovšem dnes znovu žije. Hraje nejnižší soutěž, ale stala se fenoménem. Její zápasy navštěvují stovky lidí!
Ten příběh se začal psát před sto třemi lety. Tehdy založili dělníci továrny Kosmos v Hodolanech fotbalový klub. Nikdy se nezapsal mezi elitní tuzemské celky, ale bývaly časy, kdy usiloval o postup do divize. Vychoval několik fotbalistů, kteří to dotáhli dál, než kam hodolanské možnosti sahaly. Tím nejslavnějším byl Pavel Stratil, později sparťan a reprezentant.
Před deseti lety se klub i kvůli nedostatku peněz sloučil se sousedním HFK Olomouc. Na hodolanském hřišti hrávalo béčko HFK a také mládež. Jenže peníze začaly docházet i holickému klubu. Hodolanský stánek opustil, ten začal chátrat a zdálo se, že fotbal se do této olomoucké čtvrti už nikdy nevrátí… Konec příběhu se ale nekonal.
Hodolany opět žijí! Pravda, hraje se zde 4. třída, níž už nelze padnout, ale v ochozech najdete na pět set nadšených diváků, vlajkonoše, tu a tam nějaká ta petarda či dýmovnice. Jaký kontrast s časy třeba jen rok starými, kdy hodolanský stáneček zajímal už jen šváby a krtky.
Je to jako z naivního filmu. Parta zdejších lidí se zkrátka nemohla s osudem místního fotbalu smířit, vzala do rukou lopaty a rýče, stadionek zvelebila, hřiště uvedla do hratelného stavu. A jelo se dál. Prvním z nadšenců, kteří zachránili fotbal, byl Martin Čechovský, místní starousedlík.
„Nemohl jsem se na to, jak stadionek dopadl, dívat. Děti z místní školy si neměly pořádně kde hrát, když šly ven. A kousek u školy chátral fotbalový stadion. Oslovil jsem pár místních chlapů, aby pomohli,“ líčí Čechovský. „Někteří mě odrazovali, že to nemá cenu. Ale já se rozhodl neustoupit. Šlo mi primárně o děti. Když jsme hřiště zvelebili, udělali jsme nábor a začali jsme znovu fungovat jako fotbalový klub,“ vypráví zachránce nejstaršího klubu na území hanácké metropole.
Brzy přišel nápad obnovit v Hodolanech, okrajové olomoucké čtvrti, i mužský tým. „Rozhodli jsme se oslovit pár chlapů, co mají fotbal rádi a třeba ho hrávali. Některým se chtělo, jiným ne. Blížil se termín pro zahájení nové sezony, nás bylo sotva do základní jedenáctky. Jít do toho, nebo ne? Nevěděli jsme,“ vybavuje si Čechovský.
Rozhodující bouchnutí do stolu učinil Roman Sedláček. Bývalý hráč Sigmy Olomouc, pamětník slavné Brücknerovy éry. Už řadu let v Hodolanech bydlí. Má tam i svůj bar. A s obnovou stadionu a klubu vypomáhal. „Teď, nebo už nikdy, řekl jsem,“ tvrdí Sedláček.
„Pokud jsme chtěli založit tým mužů, nebylo na co čekat. Kdybychom měli rok váhat, už bychom se k tomu nikdy neodhodlali. Tak jsme do toho šli,“ dodává. Také on ve svých dvaapadesáti letech hodolanský dres obléká. Je černobílý, tak jako býval za času Kosmosky na počátku minulého století.
Hodolanská Sigma má dnes ve svém kádru téměř dvě desítky hráčů. Vévodí 4. třídě, atmosféru, kterou její fanoušci na domácích zápasech vytvoří, jí může závidět i ligová Sigma Olomouc. Na stadionek zavítá obvykle kolem pěti set diváků.
Když jich jednou přišlo jen na dvě stě padesát, protože se současně hrál duel reprezentace v Lotyšsku, byli v Hodolanech smutní. A když se hraje venku, vypraví Hodolanští na zápas pro své fandy autobus.
„Kdybych zítra umřel, umřu šťastný,“ neskrývá dojetí Čechovský. „Jsem šťastný, že lidé v Hodolanech, kteří tady nic moc jiného k vyžití nemají, vzali obnovený klub znovu za svůj,“ pochvaluje si klubový předseda.
A Sedláček ujišťuje. „Tohle není jen tak nějaký výkřik do tmy. Chceme posunout hodolanský fotbal zase výš. Je dobře, že nám začínají pomáhat i místní podnikatelé. Já věřím, že jsme nastartovali něco, co bude žít i pro další generace,“ uzavírá Sedláček, jenž kromě toho, že válí za Hodolany, stále zůstává trenérem třetiligové Mohelnice.
