Je to divácký fenomén nižších soutěží, kluby zvučnějších jmen i vyššího postavení jim mohou závidět. Sedlčany z divize B se mohou v domácích duelech pyšnit průměrem 557 diváků, podzimní rekord se dokonce vyšplhal skoro na 1500 příznivců. Mimochodem, na zápas Jablonec–Olomouc (4:0) v minulém ligovém kole jich přišlo 1186…
Pověst předchází nováčka ohromná, na domácí bitvy chodilo v Sedlčanech v průměru šest stovek lidí, nejvíce ze všech pěti divizních skupin. I při utkání s Rokycany mají být v akci bubny, řehtačka, trubky, prostě peklo, které pomůže Tatranu k vítězství. Realita je však tentokrát poněkud odlišná. Půl hodiny před výkopem to vypadá na návštěvnický propadák. Tedy alespoň v sedlčanských poměrech.
„Lidé jsou tu zvyklí na fotbal v neděli. A taky hrají všechny okolní vesnice,“ hledají důvody, proč není nabito, domácí sekretář Pavel Bláha a jeden z pořadatelů. Vše jen potvrdí hlasatel, který popřeje fanouškům hezké nedělní odpoledne. Vzápětí se sice opraví, ale jako by předznamená, že to nemusí být úplně ono. Neděle prý sedlčanskému fotbalu svědčila víc.
Na divizní premiéře v parném létě to byl jiný rachot. Fotbal sledovalo bezmála patnáct stovek lidí. „Když jsem pak koukal do novin, byla to desátá nejvyšší návštěva na fotbale v Česku toho víkendu,“ vzpomíná kapitán Petr Pešek. Čekali jsme, že když je pouť, tak přijde hodně lidí. Ale tohle bylo úžasné. V áčku jsem deset let, ale tohle jsem nezažil,“ dodává.
Podzimní derniéra je hodně chladná. I tak je tribunka slušně zaplněná, sem tam má někdo z fandů na krku šálu. Diváci se často znají jménem, u každého ze sektorů jsou pro ně připravené koberečky, snad aby je sedadla nestudila, nebo se jim lépe sedělo. V duelu s Rokycany ale v první půli domácí herně tápou, příznivci by se nejspíš nespokojeně vrtěli, i kdyby byly sedačky polstrované nebo vyhřívané.
„Začněte běhat, na to se nedá dívat,“ postěžuje si starší muž. Kritiku si může dovolit. Josef Matoušek v klubu trénoval a pracoval 44 let. „Jindy hrajeme i fandíme lépe,“ ubezpečuje.
| Jak se chodí na fotbal v divizích |
| DIVIZE A (15 KOL) Nejvyšší návštěva 1480 (Sedlčany – K. Vary) Nejvyšší průměrná návštěva 557 (Sedlčany) DIVIZE B (15 KOL) Nejvyšší návštěva 663 (Litoměřice – Lovosice) Nejvyšší průměrná návštěva 269 (Kladno) DIVIZE C (15 KOL) Nejvyšší návštěva 503 (Jaroměř – Živanice) Nejvyšší průměrná návštěva 333 (Dvůr Králové) DIVIZE D (16 KOL) Nejvyšší návštěva 787 (Blansko – Bystřice n. Pernštejnem) Nejvyšší průměrná návštěva 455 (Blansko) DIVIZE E (16 KOL) Nejvyšší návštěva 598 (Krnov – Vsetín) Nejvyšší průměrná návštěva 490 (Krnov) |
Na tribuně je jinak celkem klid, občas někdo zatleská. Víc živo je na protější straně. Malý klučina tam roztáčí řehtačku, co chvíli odbíhá k nedalekému stánku a roznáší starším fanouškům pivo nebo klobásy. „Dostali jsme sud od klubu. Dávají nám něco na začátku sezony a na konci,“ pochlubí se jeden z „kotelníků“.
Po závěrečném hvizdu fasuje u tribuny další tekutou odměnu už v lahvích. Možná jako omluvu za poslední výkon, nejspíš ale jako dík za podporu při zápasech.
Sedlčanští totiž vyrážejí i na zápasy venku. „Někdy jich jede k soupeři padesát, byla jich i stovka. To je pro domácí takové traumatizující, když máme víc fanoušků,“ říká s pýchou kapitán týmu Pešek.
„Kotel funguje už delší čas, po postupu do divize chodí víc lidí. Jsou nám věkově blízcí,“ dodává s tím, že fotbal mají lidé v Sedlčanech prostě rádi.
Fanoušci si během zápasu hlídají opravdu každou maličkost. Když střela soupeře prosviští těsně vedle branky, hned si jeden z nich všimne: „Vidíte, máme tam tři míče. To, když jsme hráli jednou venku, čekali jsme na balon snad pět minut.“
Nadstandardní „výbavou“ disponovali i přímo diváci. „Měli jsme tady i kapelu, docela velkou. Jenže megafon nefunguje a bubny jsme zničili,“ prozrazuje další fanda. Výsledky za to prý ale nemohly. „Prostě jsme divoce fandili. Chlapi na tribuně to nevytrhnou,“ mávne rukou na protější stranu hřiště, kde je tribuna a zázemí klubu.
Z porážky na konci podzimu nemá nikdo radost, ale přehnanou kritiku nečekejte. „Když jsme postoupili, tak nám prorokovali, že budeme mít osm bodů. A my jich máme šestadvacet a jsme pátí. Kluci, děkujeme,“ nedělá z prohry tragédii další z věrných fans. O chvíli dřív, kdy se ještě hrálo, si v kotli dělal legraci. „Jestli dostanete búra, po žních jdete k Turkovi,“ upravuje si hlášku z filmu Vesničko má středisková do fotbalového světa. Zápas skončil 0:2, takže nic podobného nehrozí. „Prohrát se může, ale musíme tam nechat všechno,“ dodává.
Mezi skalními fanoušky se najdou nejen mladí muži, fandit chodí i děti, stejně jako mladé fanynky. Přítelkyně hráčů, řeknete si. „Ne, tak to není. Chodím sem, protože mě to baví. Je hezký, koukat na kluky, když se dostali do divize,“ přesvědčuje Aneta Dvořáková.
V televizi prý fotbal nesleduje, ale takhle naživo, to je prý ono. „Baví ji, jak fandíme,“ hlásí vedle stojící chlapík. „Jo, atmosféra je dobrá,“ přitaká mladá žena. „Fandíme, když je sluníčko i když prší, a hráči nám vždycky přijdou poděkovat. I v dešti.“ Fotbal má ráda. Co by se muselo stát, aby chyběla? „Nevím, asi bych musela být nemocná,“ tvrdí.
I když je chladno, vydrží mezi nejvěrnějšími celý zápas. Na otázku, zda by dokázala svůj tým povzbudit stejně, jako jedna z fanynek Sparty v Mladé Boleslavi, kdy se před rohovým kopem odhalila do půl těla, reaguje vtipnou odpovědí: „Na mě by tu asi nikdo nebyl zvědavej.“
Sekretář klubu Bláha ujišťuje, že si podpory všech fanoušků váží. „Je to milé, že jich chodí tolik. Ženy a děti mají vstup zdarma,“ hlásí. „Návštěvám pomáhají dobré výsledky, i když proti Rokycanům to tedy nevyšlo,“ dodává s tím, že žádná speciální lákadla pro příznivce v klubu nevedou.
„Jen prostě měli hlad po fotbale. Divize se tu nikdy nehrála,“ hlásí a věří, že podpora fanoušků vydrží. Teď je ale divizní podzim u konce, až za pár měsíců se uvidí, zda bude sedlčanská fotbalová horečka pokračovat.
